29. Kapitola

24. června 2015 v 20:31 | Von Monroe
Tak, moji milí blázni, je to tu. Pozor! Do děje se nám přimíchla dalí postava... Takže, pěkné počteníčko ;)
Vaše -Von Monroe ♥

Mary:
"Měj zavřené oči. A neboj se." zašeptal. Neboj, zvládnu to. Povolila jsem semknuté rty a vydechla. Oči jsem držela zavřené. Andy mě chytil kolem pasu a přitáhl si mě, bokem mezi nohy. Políbil mě na krk. Nejednou. Naklonila jsem hlavu ke straně, abych mu uvolnila cestu. Jeho rty jakoby šlapaly cestičkou po mém krku až k rameni. Polibky zanechávaly na mé světlé kůži husí kůže. Odtáhl se. Otočil si mě, opřel zadkem o umyvadlo a chytil za bradu. Přejel palcem po mém vlhkém rtu. Obtáhl jej jazykem a políbil. Vdychla jsem. Dýchl mi do tváře.
Vrazil mi koleno mezi stehna a tím je rozevřel. Lekla jsem se, ale, ale,.. já to zvládnu!
Znovu mě letmo políbil na rty. Díval se na mě, cítila jsem ten pohled i přes zavřená víčka. Sjel rukama po těch mých a umístil je na jeho holé boky. Jeho dlaně překrývaly mé. Chytla jsem ho. Přesunul se z mých dlaní na svých bocích na ty mé. Měla jsem tílko, nebála jsem se. Jednou rukou posunul tu mou přes jeho hruď až ke krku. Potom ten samý pohyb udělal na mém těle. Něžně mě chytil pod krkem. Má psychicky narušená stránka začala pracovat. Ale Andy mě jen jemně kousl do krku a já vydechla. Vklínil i svou druhou nohu mezi mé a chytil mě za zadek. Pomalu jsem otevřela oči. Chtěla jsem ho vidět. Usmíval se. Něžně, ale šibalsky.
Vyzdvihl mě. Ze strachu z pádu jsem kolem něj obmotala ruce i nohy. Obličej jsem schovala do jeho havraních vlasů. Přenesl mě do ložnice a položil na postel. Ležel nade mnou. Díval se na mě, prohlížel si mě. A usmíval se.
"Jsi skvělá, nevěřil jsem, že mě necháš zajít až sem."
"C-co?" byla jsem v transu a ten právě skončil. Andy mi věnoval poslední pusu.
"Musíme už jít." zašveholil. "Nebo to nestihneme." Kino. Možná bych tam raději nešla. Ale jo, bude zábava.
Andy vstal a pomohl mi na nohy. Vrátil se do koupelny a navlékl si ty trubkáče. Oblékl si rychle triko. Já ještě zkontrolovala odraz v zrcadle a pročísla si vlasy.
Jo, a bude potřeba koupit ještě lak na vlasy.

Andy:
Povedlo se mi něco úžasného a jsem hrdý. Ne, není to to, kam až mě Mary pustila. Ale jde o to, že jsem dokázal přestat během nanosekundy i přes značnou erekci. Jak jsem ji jen mohl tak ignorovat?! Užíval jsem si ten okamžik. Blízkost cizího těla, cit jejího tepu, horké krve, mladé nezkažené duše.

Během pár minut jsme opouštěli dům. Nabídl jsem Mary ruku. Přijala ji a já ji jako spokojený přítel dovedl k autu. Jako správný gentleman jsem otevřel její dveře a pak nasedl. Vrazil jsem klíček do zapalování a moje autíčko naskočilo. Ten zvuk motoru byl přímo balzám pro mé uši. Pohladil jsem volant, zapřel se do sedačky a s citem slastně sešlápl plyn.

...

"Vím, že normálně jíš zdravě, takže tě tohle nechám jíst, aniž bych více protestoval." Mary právě slintala nad gyrosem. Hladově se do něj zakousla. A pak, s plnou pusou, argumentovala.
"Na tom není nic špatnýho. Jednou za čas neuškodí." mlaskla mezi sousty.
"Vím, ale pořád to jíst nebudeš, není to zdravý." podotkl jsem.
"No, dobře, pane zdravá výživo. A že to říkáš zrovna ty. Má krev nějaké blahodárné účinky?"
"Ne, o tom nic nevím." usmál jsem se.

Býval bych udělal doma nějakou zdravější večeři, ale Mary po nákupu tak vyhládlo, že když uviděla první přemaštěný stánek, musela jíst. Tss, ty lidi. Ačkoli, ona by mohla říct to samé, když jdu lovit.
Když dojedla, podal jsem jí kapesník na důkladné zahlazení stop po mastném vetřelci. Opět jsem jí nabídl ruku. Chvíli se cukala, věděl jsem, že je u na ní až moc lidí, to ostatně i na mě, ale musel jsem dát všem najevo, že je moje.

Pomalu jsme šli k autu. Procházeli se a povídali si o zhlédnutém filmu. Společně jsme nastoupili do auta a jeli domů. Ano, domů. Tak kde my dva, spolu, žijeme.

Smáli jsme se.
"Ne, vážně. Zkus si jen tak vizuálně představit Kim, jak se zakusuje do omastkem nasáklého hamburgeru. Úplně vidím, jak se jí nafukují tváře, kyne a praskají jí knoflíčky u halenky. I ta pouzdrová sukně!" Seděli jsme v autě a byli už jen kousek od rezervace.
Zatočil jsem na výjezdovou cestu a zaparkoval kousek od našeho baráčku. Vypnul jsem motor. Opřel jsem se do sedačky a ruce položil na kolena.
"Tak, jsme tu." Hodil jsem po Mary úsměvem.
"Nenapadlo by mě, že se budu takhle bavit. Venku, mezi lidmi. Děkuju." oplatila mi úsměv. Očka jí plála jak děcku na Vánoce.
"Nemáš za co. Bylo to velmi příjemné." odmlčel jsem se a do toho zatáhl ručku. "Pojď sem." Naklonil jsem se k ní. Udělala totéž. Chytil jsem ji za bradu a něžně a vášnivě ji políbil. Byl to unáhlený, nepromyšlený krok. Ale jsem rád, že jsem ho udělal. Pustil jsem ji.
Lišácky se usmívala. Líbilo se mi to. Byla uvolněná, zřejmě za to mohl i alkohol, který jsme vypili, ačkoliv na mě už jeho účinky dávno vymizeli. Mé tělo spalovalo alkohol hrozně rychle, je pro mě prakticky nemožné se opít. A jo, řídil jsem auto.
"Na," podal jsem jí klíče od domu. "vezmu nákup a přijdu. Běž mi otevřít." Mary si otevřela dveře, byť bych jí raději otevřel sám. Přišel jsem k ní, když zavírala dveře. Položil jí ruku na bedra a líbnul jí na tvář. Zachychotala se, hodila si klíči a vydala se napřed. Rychle jsem z kufru vyndal objemné tašky a šinul si to za ní.
Mary strkala klíč to dveří a já se pomalu přibližoval. Ale,... něco se mi nezdálo. Ucítil jsem pach.
"Hej, Andy,.. Není zamčeno." otevírala domovní dveře. Pustil jsem tašky. "Neotevírej!"
V mžiku jsem stál před ní, mezi futry.
Ano, někdo tu byl. Ne, pořád je.
Ale já ho znám... kdo to jen...
"No, ne, Andrew, pořád vypadáš dobře." ozvalo se a už jsem věděl, s kým mám tu čest. Mary za mnou stála jako přikovaná, ani se nepohnula.
Vpadl jsem do domu a objal menšího chlapíka kolem ramen a silně ho stiskl.
"Ty debile, vyděsil jsi nás." pustil jsem ho.
Mary byla pořád přede dveřmi paralyzována šokem z neznámého vetřelce.
Přistoupil jsem k ní vzal ji za ruku a převedl přes práh do obýváku.
"Mary, drahoušku, promiň, tohle je Jeremy. Je to bratr naší drahé Kim." poslední větu jsem nezapomněl podbarvit solidní dávkou ironie. Jemy se ušklíbl.
"Někdy, abych se za ni styděl. Ahoj, Jeremy." kývl na ni. Podala mu ruku.
"Ahoj, jsem Rosemary."

"Co tady děláš?" zeptal jsem se.
"Má milovaná sestřička se ke mě stěhuje. Asi už mě začala brát, jako sobě rovného. Má ráda mého přítele, s kterým bydlím, tak možná proto. A navíc, chtěl jsem tě vidět. "
"Aha. No, lepší chvilku sis vybrat nemohl. Mary, drahoušku, běž se převlíc, já dojdu pro ten nákup. A ty pojď se mnou, ať seš užitečnej, když už tu jsi." Kývla a Jemy se sebral.
Posbírali jsme rozsypaný nákup a vrátili se. Mary přes sebe jen hodila dlouhý svetřík typu oversize, jakoby skrývala, co je pod ním.
Nasměroval jsem Jeremyho do kuchyně. "Čaj?" zeptal jsem se Mary, když se opřela o linku a koukala na nás na oba. Jen kývla. "A ty?" směřoval jsem pohled někomu jinému.
"Ale jo." zazubil se.

Sedli jsme si a Jemy začal loudit.
"Takže, jak dlouho vy dva spolu jste?" podíval jsem se po Mary a začal mluvit.
"Dlouho ne." stručně, výstižně.
"A Rosemary o nás ví? Řekl jsi jí to?" ten kokot! Mary vykulila oči a Jeremy na ní jen pomrkával.
"Ne, nebyl důvod se ptát, nebyl důvod odpovídat."
"Jako vážně? Ty jsi děsnej!"
"Co bych měla vědět?" zeptala se a těkala očima z jednoho na druhýho. Ale on už si (zas) pouštěl hubu na špacír.
"No, to, že jsme já a tady Andy spolu měli, už je to teda delší dobu, něco jako vztah."
Mary se div nezadávila čajem, který usrkávala. "Co-že?" prskala mezi dechy, jak se dusila čajem. Přiskočil jsem k ní, položil jí ruku na záda a jemně poplácával.
"No, prostě jsme spolu chodili." usmál se na ni. Grr, moc se nesměj, šmejde, zažiješ středověk!
Podívala se na mě. "Vážně?"
"Ano." odpověděl jsem. "Vlastně,.. svým způsobem ano."

 

SKANDÁL! Von Monroe se musí nacpat všude!

22. května 2015 v 15:17 | Von Monroe
NEUVĚŘITELNÉ! Von Monrouová se musí vecpat úplně všude. Už je i na facebooku!


Je to pár dní, co se neoficiálně oficiální blogerka (ne)známá jako Von Monroe objevila se svou stránkou, potažmo svou povídkou na facebooku. Založila totiž stejnojmenné stránky "Takoví normální blázni". Takovou drzost jsme dlouho nezažili! Jen se běžte podívat, jak to tam vede. Taková nestoudnost. Měla by se stydět, už jí je všude plno. Odkaz na stránky naleznete pod informačním textem.

https://www.facebook.com/pages/Takov%C3%AD-norm%C3%A1ln%C3%AD-bl%C3%A1zni/1570340653218891?ref=hl


Vaše Von Monroe :D

28. Kapitola

26. dubna 2015 v 18:36 | Von Monroe
Ahooooj, je to tu!! Nedávno mě opět políbila múza (však už bylo na čase, ty čůzo!) a mohla jsem !konečně! dopsat dlouho očkávanou, nervy drásající kapitolu. Děkuju, že se mnou držíte. Vím, jako spisovatelka bych se neuživila, protože bych meškala s termíny předání rukopisů. Nu což,.. Omlouvám se vám za zdržení a doufám, že se vám kapitolka bude líbit. Musím prozradit, že už brzo se mé hříšné myšlenky přemýsí do wordu a stvořím pro vás (snad) něco velkého a úchyláckého. Mějte se a užijte si počteníčko! :*
S obdivem a neskonalým díky za trpělivost, vaše Von Monroe.


Andy:
"Kino?! To jako rande? Ale neskončí to jako kino, večeře, koupel, postel, že ne?" ožužlávala rukáv mikiny a koukala na mě zezdola. Usmál jsem se.
"No, eventuelně by mohlo. Potom se určit stavíme na jídlo, koupel, v našem případě sprcha, tu si dáme každý zvlášť a někde se vyspat musíme, takže nás nemine ani ta postel. Teda v případě že by si chtěla, můžu spát na gauči." Znovu jsem se na ni zazubil. Ale ona ne. Koukala na mě dost vyděšeně.
"Ty víš, že jsem tou postelí myslela...sex, ne? Rande přece končívají sexem, ne?" Vyděšeně se usmála, ale byl to ironický až panický smích. Už neokusovala mikinu, ale celá se třásla. Vypadala, jako by trpěla stihomamem. Těkala po místnosti očima. Otočila se a chytla si hlavu do dlaní.
"Ale no ták, moc koukáš na filmy. První rande většinou nekončí ani polibkem. Pokud nejsi vyloženě s nějakou promiskuitní,... ehm, děvkou? No, možná bych mohl bejt v našem případě ta děvka já, ale přece víš, všechno závisí na tvém slovu." Usmál jsem se zas, ale spíš jen pro sebe a vzal tu třasořitku kolem pasu. Přitiskl ji s sobě a položil hlavu na rameno. "Neboj se, užijeme si to. Ale pokud nechceš jít, nikam nemusíme." Držel jsem jí a ona se pomalu přestávala klepat.
"Nené, to je dobrý. Takže,... kdy?" Věnovala mi nesmělý úsměv.
"Dneska? Musim kouknout co poběží v kině." Vzal jsem jí z rukou talíře od snídaně. Položil je do dřezu a vrátil se k Mary.
"Pojď, vybereme film." Mrkl jsme na ni. Vzal ji za ruku a táhl jsem ji do ložnice k notebooku.

"No, tak, můžeme jít třeba na nějakej romantickej film."
"Ne, prosím, romantiku ne..." žadonila s mírným opovržením v hlase.
"Tak asi vyber ty. Protože já bych šel nejraději na horor."
"A v čem je problém? Já horory ráda." vítězoslavně se zašklebila. A měli jsme aspoň žánr.
"Tak fajn. Dneska osm promítají něco koprodukčního, inspirovaného skutečnou událostí."
"Ou, dost dobrý, ne?" no, to by bylo.

"Dobře, dobře, film máme. Na jídlo se stavíme v restauraci, nebo něco po cestě? Nebo nakoupíme a uvaříme doma?"
"Něco po cestě je lákavé." zavrněla a já už ji viděl, jak se zakusuje do přemaštěného hamburgeru a hltá ten omastek s libostí. Musel jsem se usmát.
"Dobře, ale na ten nákup se stavíme, zas nám dochází pár potřebných věcí. Napíšeš seznam?"
"Oh, jistě. Projdu to tu, co kde chybí." mrkla.


Mary:
Takže, toaleťák, sprchový gel, kondicionér, holítka a pasta, to by byla hygiena. Ke sprcháči jsem si pro jistotu připsala poznámku "Ne jasmínový!!!", tak snad vyberu pro Andyho příjemnější puch. Pomalu jsem obcházela dům, co bychom nakoupili. Když jsem si dělala oběd, dopisovala jsem suroviny, až mě bolela ruka. Andy se mnou dnes neobědval. Asi měl dost od snídaně.

Celé odpoledne jsem si četla. Andy seděl za notebookem a psal sáhodlouhé slohy na mě neznámé téma.
"Co to pořád píšeš?" už jsem to nevydržela, když mi Shakespeara přerušovalo dvouhodinové cvakání klávesnice.
"Podklady pro novou práci. Chci to místo. Přemejšlel jsem, že bych si udělal ještě školu, abych měl širší vzdělání."
"Aha. A co budeš dělat?"
"To ti zatím neřeknu, není to jistý a nechci nic zakřiknout. Mimochodem, co to pořád čteš? A po kolikátý už?"
"Sonety od Shakespeara. Jsou tak přesné. Anglická literatura od 16. století je pěkná, zvlášť pokud jde o Wildu. Četla jsem to už tolikrát, že to nepočítám." ta otázka mě donutila přemýšlet. Tahle knížka mě dlouho udržovala při životě a moc pro mě znamenala. Byla matky, táta jí tu knihu kdysi daroval. Byla její oblíbená, možná proto jí mám tak ráda i já.
"Andy? Mohla bych ti jeden přečíst?"
"Ehm,... jo, jasně." odlepil oči od počítače a věnoval mi veškerou pozornost. Listovala jsem knihou, ale jen krátce, věděla jsem, kde se Sonet č. 66 nachází. Byl můj nejoblíbenější.
(pozn. autorky: doporučuji přečíst nahlas)

"Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc,

jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak blbost na schopné si bere bič,

jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.
Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu tebe zanechat."
Husí kůže i po tisíci-sté. Andy na mě jen upřeně hleděl.
"No co? I individuum jako já má rádo klasiku."
"Ne, o to nejde. Je to tak pravdivé a nadčasové. Chápu, proč se ti líbí." usmál se.
Otočil se k počítači a zaklapl ho. Zas mi věnoval pohled. Zvedla jsem oči. Prsty si poklepal na hřbet ruky, abych si uvědomila čas. Třičtvrtě na sedm?! Sakra. Odhodila jsem knihu, přesto tak, aby neutrpěla a letěla jsem jako namydlenej blesk do ložnice. Vytáhla jsem pár kusů oblečení a vlítla do koupelny. Začala jsem se líčit a pobrukovala si. Mé světlé, ale dlouhé řasy byly za viditelné a udělala jsem si protáhlé linky. Jo, Mary ožívá. Už delší dobu jsem se nemalovala. a bylo to příjemné, změnit se. Začala jsem se svlíkat. Chtěla jsem si vzít, jako obvykle, černé triko s dlouhým rukávem, ale jen co jsem v zrcadle zahlídla svou tlapičku na rameni, rozhodla jsem se využít své jediné tílečko. Velikost byla spíše dětská, takže nemělo tak hluboký výstřih. Ale v zadu bylo krásně vyříznuté a bylo i dlouhé, takže mi zakrývalo zadek. Natáhl jsem si černé legíny a přemýšlela, kolik pásků k nim přidám. Zvolnila jsem tempo a rozhodla se pouze pro dva. Pomalu jsem vypadala jako člověk.
Andy zaklepal a vešel. Vteřinu bylo vše v pořádku a pak mi došlo, že nemá kalhoty. Zustala jsem civět na odraz v zrcadle. "Promiň, mám tu kalhoty," omluvil se a natáhl se přese mě pro černé trubkáče. Jé, hele, řetěz.
Chvilku jsem zírala na Andyho. Ale dívala se jinam. Normálně bych sledovala celé jeho nohy a nezaměřovala se na nic jiného. Dnes jsem sledovala něco jiného.

Obpnuté trenky okolo něj? Aw, jo to se mi líbí.
Ne, nelíbí! Okřikla jsem se. Co to tu kecám? Představa Andyho bez trenek? Ne, má mysl jen zkouší, co vydržím. Jo, tak to je!
Ani jsem si neuvědomila, kolik času uběhlo. Andy stál s blaženým výrazem na tváři. A ocáskem vrtět bys nemohl?!
"Ty ze mě máš pořád strach, viď?" zvážněl. Jen jsem zavrtěla hlavou.
Přišel ke mě z boku. Pořád se neuráčil navlíct si ty kalhoty. A já upřen sledovala svůj odraz bez mrknutí oka. Jednou rukou jsem se opírala o umyvadlo a druhou jsem nechala volně spuštěnou.
"Mary, teď potřebuju tvou důvěru ve mě. Neboj se, věř mi. Když tak mě zastav. Ale víš, že já ti nikdy neublížím. Slibuju." taková slova v mě obvykle vyvolají ještě větší paniku, než kdyby prostě jednal. Má grimasa byla všeříkající.
"Neslibuj to, co nemůžeš splnit. Nemusíš mi ublížit fyzicky, ale třeba tě to se mnou přestane bavit a ublížíš mi, když odejdeš. Nikdo pro mě neznamená víc, než ty. Ty jseš můj patron. Můj život je ve tvých rukou."
Zarazil se, ale přesto konal. Přišel ke mě ještě blíž. A zašeptal mě, jenom mě, do ouška.
"Mýlíš se. To ty mě máš v hrsti. Mary, miluju Tě. Od první chvíle co jsem Tě viděl, jsem Tě začal milovat. Mé srdce patří Tobě. Je jen tvé, Ty nad ním a nade mnou máš veškerou moc. Dělej si se mnou, cokoliv si budeš přát. Máš mé srdce, máš mě, to ty řídíš můj osud. Nikdy neodejdu. Miluju Tě." Z té blízkosti i slov mi naskočila husí kůže. Andy mi jazykem obkreslil ucho a zakousnul do lalůčku. Vydral se ze mě tichý sten. Křečovitě napjaté prsty jsem uvolnila a k mému překvapení mi i sama klesla víčka. Snažila jsem se potlačit slzu, která se drala z pod víčka. Přitlačil se celým svým tělem na můj bok. Otevřela jsem oči a slzička mi smáčela řasy...

...A já jen vnímala, jak je u mě blízko, že nemá kalhoty a že mu bezmezně a neskonale věřím.

 


27. Kapitola

15. února 2015 v 17:21 | Von Monroe

Ahoj, blázínc moji. Moc dobře si uvědomuju, jak dlouho trvalo vydání této kapitoly. Pravdou je, že ani za moc nestojí, protože musím nechat psaní až na místo mých posledních aktivit. Moc dobře víte, že přes týden mám práci ve škole a přes víkend jsem buď u přítele, nebo u svého koně. Nicméně doufám, že budete s kapitolou spokojeni a pokusím se, aby ta další byla lepší. Příjemn počtení. Stále platí, že pokud objevíte chybu, můžete mě o ní informovat do komentářů a udělat náš web lepším. Děkuji vám všem.
-Von Monroe ♥


Mary:
Od začátku?
Nevěděla jsem, co tím myslel. Když jsem usínala, pořád jsem přemýšlela nad významem těch slov. Oba jsme leželi v posteli, zády k sobě.
"Spíš?" zeptal se tiše Andy.
"Ještě ne." hlesla jsem.
"Aha." položil hlavu do polštářů. Tichou setmělou místností se to neslo jako padající skála.
"Proč?" mrkla jsem jeho směrem.
"Jen tak. Už mám přeleženej bok." sykl a plácnul rukou na bok. Usmála jsem se nad tím.
"A proč se netočíš?"
"Protože nechci ani tebe, ani sebe, děsit. Nechci, aby sis myslela něco špatnýho, protože já takovej opravdu nejsem. Umim bejt hodnej i trpělivej." jeho panika v hlase byla hmatatelná.
"Andy, tak se otoč!" Zachumlal se do peřiny.
"No tak,..."Otočila jsem se k němu a položila ruku na rameno. Odkopl deku. Vstal.
"Víš co, budu spát na gauči. Nejsem naštvanej, ani rozlobenej, prosím, nezlob se, nemůžeš za to." překryl si oči dlaní. Nečekala jsem takovou reakci.
"D-dobře." stáhla jsem se a zavrtala se hluboko do postele, ačkoliv bych nejraději propadla až do základů.
"Necháš aspoň otevřeno, prosím?" Zvedla jsem k němu oči. Stál mezi futry. Hodil po mě tvrdým pohledem, ale zjemnil, když se na mě díval.
"Jistě." špitl. A odešlel.
Dlouho jsem usínala i přes svou únavu.

"Krásná? Ne! Jsi špína. Víš, kdyby si byla chytrá, budeš mi po vůli. Ale ty máš svou tvrdou palici. Máš v ní až moc vymeteno. Mary, přísahám ti, jednou si něco zkusíš, jako posledně, zabiju tě! A nebude to rychlá smrt. Bude dlouhá, mučivá a bolestivá. Vždyť víš, co mám já rád. Nakonec budeš prosit, abych tě zabil. Tak jako tak. Já tě zabiju, ty zasraná děvko!...

...Vidíš tenhle nůž? Dal mi ho tvůj otec. Ani nemá tušení, co s ním udělám. A hlavně, co s ním udělám tobě. No tak, Mary, pros mě, ať přestanu. Řekni mi to. Mluv, ty děvko! "

"Nedělej to!" vykřikla jsem. Uf, bože! Žiju. Podívala jsem se pod peřinu, prohlídla si zápěstí, břicho a krk. Byla jsem celá. Žádná část mi nechyběla. Uvědomila jsem si, jak se mi opět zrychlil tep. Byla jsem udýchaná. A bylo mi teplo.
Vstala jsem. Zamotala se mi hlava, tak jsem se posadila. Po chvilce jsem to riskla znovu. Táhla jsem za sebou deku. A šla jsem přímo k Andymu.

Spal. Měl gauč rozložený, přesto byl dost úzký. Odhrnula jsem mu pramen vlasů z obličeje. V tom mě popadl za zápěstí a otevřel oči. Přísahala bych, že jsem v nich uviděla problesknutí červeného světla.
Malinko jsem vyjekla.
Andy zmateně zamžoural.
"Promiň. Nechtěla jsem tě vzbudit."
"To nic. Co se děje?" opáčil a zívnul.
"Prosím, můžu k tobě? nasadila jsem smutný výraz, ačkoli bylo pravděpodobné, že ho ve tmě neuvidí. "Uh,... No, jo."trochu překvapeně, trochu zaraženě. Hupsla jsem k němu. Zachumlala jsem se do své peřiny a dala si jeden cíp pod hlavu.
"Děje se něco? Udělala sem něco?"
"Ne, Mary, to nic. Všechno OK?" svedl rozhovor na scestí. Pochopila jsem, nemá náladu se uprostřed noci vybavovat. "Asi?" mírně zopakoval. "Ano, jsem v pohodě."
"Dobře. Tak už spi. Ano?"
"Hm."

Andy byl ještě dlouho vzhůru. Slyšela jsem ho. Dýchal nepravidelně a jednou za čas vypustil nějakou sotva slyšitelnou hlásku. Snažila jsem se ležet klidně. Byla jsem strašně unavená, ale spát jsem ještě nechtěla.

Andy:
Ach,... musím být silnej. Když ten nesnesitelnej tlak v kalhotách,... je tak otravnej.
Asi exploduju. Ale stojí to za to. Mary je jedinečná. Jiná. Tak originální, že stojí za to otestovat sílu své vůle.
Cítil jsem se provinile, protože jsem se choval jako idiot. Byl jsem podrážděnej a skoro jsem neměl důvod. Mary mě varovala, že je náladová... No, aspoň máme víc společného.
Po tom, co se u mě objevila vedle gauče, na mě spadl pocit viny.
Ležel jsem bez hnutí, doufajíc, že mě vzrušení přejde. Abstinovat mi šlo, dokud jsem si to nerozdal s Kim. Žádná věčnost nebyla tak dlouhá, jako to čekání. Ale vůle by byla. V duchu jsem se omlouval za své chování. Ráno udělám snídani.

Když jsem konečně usnul, už se skoro rozednívalo. Věděl jsem, že teď nepotřebuju tolik spát, ale asi mě ukolébala nuda.

Vstal jsem, až když Mary nebyla v posteli. Dle denního světla jsem usoudil, že není pozdě. Měl jsem pravdu, bylo asi půl desáté, když jsem letmo zavadil o kuchyňské hodiny. Mary stála pod nimi s talíři v ruce.
"Zdárek, budeš taky?" rovnou mi do postele podala jeden talíř.
"Tak jo. Ale dneska jsem chtěl snídani dělat já."
"Můžeš zejtra. A můžeš to vzít rovnou s nákupem, už dochází pár důležitých věcí. Napíšu ti seznam, jestli chceš."
"Tak dobře." sedla si ke mě na rozloženou pohovku.
"Přemýšlela si o té nabídce o práci?" zvedl jsem oči od talíře.
"No, jo, ale nejsem si stoprocentně jistá." ztišila hlas.
"Myslim, že se nemáš čeho bát. Jakson je trochu úzkoprsej a dává ti dost najevo, že on je výš než ty, ale jinak je to pohodář. Sám pod ním taky budu dělat, jen na jiný firmě." musel jsem si odkašlat.
"Dokdy to potřebuješ vědět?"
"Ještě je čas, ale čím dřív, tím líp."
"Dobře. Tak já to asi zkusim, nic za to nedám a můžu jen získat, ne?"
"Dobře. Dám mu pak vědět a dál už se domluvíte osobně."
"Osobně? Aha." sklopila zrak, tak cudně, jak to uměla jen ona.
"Je něco špatně? Nemusíš tam bejt sama, určitě nebude vadit, když tam budu s tebou, jestli budeš chtít."
Rozsvítili se jí oči.
"To by bylo moc dobrý." A spokojeně se zakousla do sendviče. A já udělal totéž.

"Hm,.. je fakt dobrej."
"Díky."

Už nám docházela slova. Ale já si chtěl povídat. Nakonec to byla ona, kdo prolomil napnuté, hmatatelné ticho mezi námi.
"Jak si to myslel, včera večer, že to vezmeme úplně od začátku?" Zvedla oči a položila prázdný talíř. "No, tak, že bychom si dali rande, nějaký kino a tak." ležérně jsem odpověděl.
"Aha. Nevěděla jsem, co si pod tím představit." chystala se vstát a odnést jak svůj, tak můj, talíř.
"Ehm,.. zlato? Pujdeme spolu zítra do kina? Nebo pokud se ti chce někam jinam, stačí říct."
Jak tak držela ty talíře a stála nade mnou, nemohl jsem si nevšimnout jak jí poklesla čelist.
A musel jsem se usmát. Sklonil jsem hlavu, aby skrz vlasy nebyl vidět můj nevhodný úsměv.



26. Kapitola

12. prosince 2014 v 18:08 | Von Monroe
Andy:
Nádherná. A celá rudá. Přestal jsem si ji měřit na délku paží. Zvedl jsem jí ruce a oblíkl tričko. Nechápala můj záměr. A já vlastně taky ne. "Teď ne." šeptl jsem jí do ucha.
Ani jeden jsme nemluvili. Nechtěli jsme přerušit to tajemno mezi náma. Dívali jsme si do očí a jen tak pluli v mysli toho druhého. Byli jsme tak nebezpečně blízko sebe. Našel jsem si její ruku a chytil ji za ni. "Pojď..." řekl jsem po nekonečně dlouhé době. "...musíš se najíst."
Vedl jsem ji za ruku do kuchyně. "Najez se." pustil jsem ji a Mary se beze slova posadila.
"Děkuju." řekla, když si kousla.
"Rádo se stalo." bylo strašidelný ticho. Teď už strašidelný. "Pujdu se taky osprchovat." řekl jsem, když jsem sledoval, jak dojídá první toast.
"Ok." odpověděla a už se cpala druhým. S úsměvem jsem se otočil a šel do sprchy.
Proud horké vody byl tak příjemný. Donutil mě zamyslet se nad sebou. Smýval jsem ze sebe svou krev. Podíval jsem se znovu na svá zápěstí. Věděl jsem to. Věděl jsem, že mě o nezabije. Kdybych chtěl být opravdu mrtví, udělám to jinak. Je tolik možností, které by mě s jistou určitostí zabily.
Rozhodl jsem se dál neřešit svou pitomost. Dali jsme si slib, který zvládnu dodržet.

Pořádně jsem si vydrhl vlasy a smrděl jsem tim pěnovým vrahem čuchových buněk na míle daleko. S vůní jasmínu, jo, to určiě,... Fuj!
Když jsem vylezl a usušil se, navlékl jsem si trenky a schválně takhle vylezl. Všiml jsem si přes pootevřené dveře, že Mary pořád seděla za stolem. Natáhl jsem si tepláky a s ručníkem na hlavě šel k Mery.
"Čistý jako lilie. A smrdim po jasmínu." zazubil jsem se.
"To je snad dobře, ne?" optala se s trochou ironie.
"Ne. Smrdí to!" ušklíbl jsem se.
"Náhodou. Voníš. Pořád. A nejen jasmínem."
"To je pochvala nebo urážka? Protože ten jasmín fakt páchne."
Mary už se tlemila na celé kolo. "Jako vážně? Tak já koupim jinej." trochu zvážněla, když viděla, že si nedělám srandu, ale stejně jí cukaly koutky, jak potlačovala nutkavý záchvat smíchu.
"Máš dojedeno?"zmírnil jsem trochu.
"Jo, díky, pochutnala jsem si."
"Nemáš zač. Eh, nechceš jít do ložnice?" zeptal jsem se na zkoušku. Byla v náladě, které bych měl využít.
"A co když nechci?" A sakra!
"Tak nemusíš." řekl jsem s klidem. Však taky nemusí. "Ale musíš počítat s tím, že tě tam donesu."
Vrhl jsem se k ní dřív, než stihla zareagovat a už jsem ji nesl přes rameno, jak pytel brambor. Smála se. Dělala dotčenou a pěstičkama mi bušila do zad. A pořád se smála.
Plácnul jsem s ní do postele. Smála se a chytala se za břicho. Jen jsem tak nad ní stál a usmíval se.

Zvážněla a podívala se na mě.
"Co je?" svraštila obočí.
"Nic jen,.. miluju když se směješ. Jsi tak krásná, Mary. Víš to?"
"Ne. Nikdo mi nikdy nic takovýho neřekl." úsměv se jí vytratil. "A podívej se na mě. Jsem kost a kůže. Navíc, už dlouho jsem neslyšela vlídného slova. Vlastně, začalo to na klinice. Jo. Tam se mnou jednali hezky. Ale doma jsem slýchala jen nadávky vůči mé osobě." mlčela.
"Mary, už je to pryč. Drahoušku, dám na tebe pozor slibuju."

Mary:
"Andy, polib mě, prosím." neodpověděl.
Zavřel oči a pomalu se přibližoval. Udělala sem totéž. Když se naše nosy dotkly, zastavil a vydechl mi do tváře. Já nemohla. Tajil se mi dech. Nemohla jsem se nadechnout ani vydechnout. Otřel nos o ten můj a přitiskl rty na mé. Chvíli jen sál z mých rtů. A musela jsem přiznat, užívala jsem si to. Jako první jsem zapojila jazyk. Já! Andy se zaskočeně přidal, což pro mě nebylo zarážející. Zakousl se do mého spodního rtu a z úst se mi vydral tichý sten. Zase! Andy se odtáhl. Vyvalil na mě modří zářící oči. "V pořádku?" strachoval se. "Ano, ano. Jsem v pohodě. Pokračuj," sklopila jsem zrak. "Prosím,..."
Zvedl se z postele a klekl si na mě obkročmo a nahnul se nade mě. Políbil mě na pusu, na tvář na krk. A jemně skousl. Vyskočila mi husina. Zavřela jsem oči a vychutnávala jsem si to. Ano. Vychutnávala. Jezdil rty a zuby po mém krku. Vůbec jsem si neuvědomovala, že kdyby chtěl, může mi hned teď rozsápat hrdlo. To, že nebyl člověk mi nevadilo. Spíš mě děsila jeho minulost. Jeho zkušenosti. Bála jsem se, protože byl ve výhodě.
Přes krk mi sjel na klíční kost. Donutilo mě to otevřít oči. Lehl si mi mezi nohy. Cítila jsem jeho váhu, nemohla jsem se pohnout. Zvedl se a posadil i mě. Chytl lem trička. Očima se mě zeptal. Přikývla jsem. Sundal mi triko a položil mě zpět do polštářů.
Neváhal a pokračoval v objevné cestě po mé hrudi níž. Blížil se k hrudní kosti. Začínalo mi vadit, že mě má takhle v šachu. Rty, zuby i jazykem klesal níž a já už nechtěla.
"Dost, prosím, Andy přestaň." okamžitě přestal, jako na povel. Jako bych ve skutečnosti měla v šachu já jeho.
Pořádně jsem si prohlížela jeho polonahé tělo. Viděla jsem jeho hruď a i jizvy, které po dnešním lovu skoro zmizely. Lehl si vedle mě na záda. Ruce založil za hlavou a hodil po mě pohledem. "Sedni si na mě. Jestli chceš, samozřejmě."
"Co prosím?" Zvedla jsem oči. "Normálně, obkročmo. Neboj. Dělej si co chceš. Jen si sedni, nebo se odvaž, co chceš."
Podívala jsem se na peřinu. Omotala jsem si ji důkladně kolem sebe a vylezla z postele. Sebrala jsem ze země triko. Zády k němu jsem spustila přikrývku a chtěla jsem se navléct do trička. Ale rozmyslela jsem si to. Odhodila jsem ho zpět. Nechala jsem peřinu na zemi a vrátila jsem se k Andymu. Ležel pořád stejně a pozorně mě sledoval. Chytla jsem se ho a oparně a neochotně jsem si na něj sedla. Vydechl.
"Nevěřil jsem, že to opravdu uděláš." šibalsky se usmál. A já musela cudně sklopit zrak v rošťáckém úsměvu. Podvědomě jsem se hrdě poplácávala po rameni za takový výkon. Ale tím to nekončilo.
Neohrabaně jsem se nahnula. A vlepila Andymu pár pus na tvář. A pak i na rty. Odtáhla jsem se a dosedla. Dosedla na něco. Něco velkého a tvrdého. Nepanikař, nepanikař!
"Jsi strašně sexy, Rosemary. Při všem co děláš."
Sexy? A já? Vážně? Jeho rozkrok na kterém jsem lehce seděla to naznačoval víc, než jasně.
Znovu jsem se naklonila a položila mu opatrně hlavu na hruď. Lehla jsem si vedle něj na bok a jednu nohu nechala volně přehozenou přes něj. Začala jsem ho hladit na prsou. Jezdila jsem nehty po jeho těle. Po holé kůži. Ošil se. Při tom mi vyhrkly slzy do očí. Nikdy jsem se nijak muže nedotýkala. Vždy jen oni mě. Potlačovala jsem pláč a vůbec jsem nevěděla, pro bych měla plakat.
Schoulená na jeho hrudi, jsem potlačované slzy propustila. Nepřestávala jsem ho hladit. Po chvilce začaly slzy stékat na jeho kůži. Zvedl se a donutil mě přestat. "Stalo se něco?! Udělal jsem něco?" vyzvídal, ale já mu nebyla schopna odpovědět. Nepřítomně jsem zavrtěla hlavou.
Posadil se. Má slza mu stékala po hrudníku. Sledovala jsem ji, abych se nemusela dívat na Andyho. Zase mě chytil za bradu a zvedl k sobě. "Rosemary, tohle není hra. A přesto si se mnou hraješ. Prosím, nech toho a řekni mi, co se děje." V jeho očích hořela zvědavost. A možná dokonce i starost.
Věděla jsem, že takový nátlak dlouho nevydržím. "Nikdy jsem se nikoho nedotýkala. Vždy jen všichni mě. Dal jsi mi možnost být vůdčí. Jako první. Nikdo m nikdy nenechal-"
musela jsem se nadechnout. Mezi tím mi utekly další slzy. Vypadalo to, že Andy pochopil. Obejmul mě a začal chlácholit. "Mary, o tom jsem neměl ani ponětí. Mohlo mi to dojít."
Pohupoval se se mnou v náručí. "Pro dnešek to stačilo. Už tak toho na tebe bylo moc." Kývla jsem. Asi toho taky má moc.
"Kde si byl, když jsem tě hledala?"
"Mluvil jsem s chlapama z rezervace. Pomáhali hledat. Byli po lesích a já ve městě jezdil autem. Po dvou hodinách jsem se vrátil čekat domů. Po dalších dvou, už jsem si myslel, že nepřijdeš. A pak přišla Ness. A potom i ty, díkybohu."

"Drahoušku, to co Kim udělala, rozhodně nenechám bez povšimnutí. Lidi v okolí už dávno vědí, že je to mrcha. A můžu ti tady a teď odpřísáhnout, že zmizí z mého i tvého života. Už ji nechci vidět." mluvil potichu a vážně. A tak i pokračoval. Hluboce mi hleděl do očí. Bože, ty jeho mají snad hypnotické účinky.
"Mary, moc bych s tebou chtěl udržovat vztah. Chtěl bych s tebou chodit, ukazovat se na veřejnosti." Znova mě v očích zapálily slané krůpěje. To mi dělá schválně! "Proč? Víš, že se mnou to nebude procházka růžovou zahradou, že tě budu mučit touhou mě zabít a touhou mě přetáhnout." věděla jsem, že je upřímný.
"Protože Tě miluju. A je mi jedno, jak náladová hodláš být. Ustojím to. Tvé krve se ani nedotknu, stejně jako tebe, nebudeš-li si to přát. Víš, že ti nikdy neublížím. Ale ty mě ubližuješ pořád. Prosím, zkusme to spolu."
Nechal mě dlouhou dobu tiše přemýšlet. Mám? Bude mi věrný, když se budu držet zpátky?
"Dobře, zkusím to, ale slib mi prosím, že už nikdy nepůjdeš za Kim." Oči mu zářily štěstím. "Přísahám. Existuješ pro mě jenom ty. Už delší dobu."

"Koukneš se mnou na nějakej film?" Prolomila jsem ticho, které nastalo, po jeho příslibu.
"Rád Mary. A víš co? Vezmeme to celé, úplně od začátku. Se vším všudy."

Tags, ... tags everywhere!

30. listopadu 2014 v 0:42 | Von Monroe
Takže děkuju Purdy Girl, že mě do toho namočila! (-_-)

Co udělat nominovaný?
1) Poděkovat člověku, co Tě nominoval
2) Napsat o sobě 11 faktů
3) Odpoědět na 11 ptázek
4) Nominovat další (nejlépe 11) blogerů a vymyslet 11 otázek

Fakty:
1) Mám koně
2) Studuji na soukromé veřejnoprávce
3) Vyznávám Emo styl. (Jsem na to hrdá!)
4) Mám piercing ve rtu a toužím po septum (+tetování, které budu mít k narozeninám)
5) Mám 1 cm tunel (pýcha, pýcha, pýcha,...)
6) Jsem hrozně malá :'D
7) A široká :'''D
8) Poslouchám metal, rock, core
9) Špatně snáším hádky s lidmi mě blízkými, ale i neznámou komunitou
10) Od malička mě provází Komunál(ní odpad / Exém z komunálního odpadu)
11) Jsem šťastně zadaná, již přes rok a miluju toho svého ... ♥

1.Co tě v životě nejvíc ovlivnilo?
-Koně. Jednoznačně.
2. Jaký nejtěžší rozhodnutí si v životě udělal?
-Prozatím nejspíš volba školy.
3.Jaký máš vztah ke zvířatům?
-Pozitivní. Miluju zvířata, ale jsem trochu citlivá na hmyzky :P
4. Jaká věta tě dokáže spolehlivě povzbudit?
-Je to citát → "Your victory is right around the corner...Never give up."
5.Co ti dokáže zničit náladu?
-Déšť, sníh, vítr, když dojde Nuttela, když kobyla okulhá, máme 3x denně anglinu, nebo když dostanu krámy. Jo, je těžce na h*vno
6.Jakou větu od rodičů nesnášíš?
-"Vykliď myčku a pak,.... umyj tohle, utři tamto, uvař, udělej tohle, podoj jednorožce, vyper strom, pověs listí ...."
7.Koho by si dokázala parodovat?
-Fyzikáře, rodiče, sebe.
8.Co nesnášíš?
-Pavouky, střihavky, šváby,...
9.Máš často noční můry?
- Ne, skoro vůbec.
10.Bojíš se hororů?
-Bojim, ale stejně je miluju.
11.Nejděsivější zážitek?
-Ano. Ležela jsem v nemocnici a dala jsem se do řeči se sousedkou na pokoji. Na dalším ležel ještě jeden kluk a prostě jsme se dali do řeči o nadpřirozených jevech. Bylo kolem desáté večer a už bylo ticho. Seděli jsme v jídelně a nechali jsme si otevřený okno. Najednou začalo bouchat. Tak jsme se ho rozhodli zavřít, ale šlo to špatně. Měli jsme zapnutou televizi a tak jsme ji chtěli vypnout, nešlo to. Zkoušela jsem víc ovladačů, ale prostě to nešlo. Asi po dvou minutách se to povedlo. Sedli jsme si zpět ke stolu, když v tom jsme na ZAMČENÉM lékařáku uviděli něčí siluetu přes skleněné dveře. Nějaký černý stín, matnou postavu. To už jsme byli všichni po*raný a tak jsme rychle běželi na pokoje. (Ano, běželi a to jsem nemohla běhat, kámoš se šroubama v noze a kámoška den bez kapačky) Vypadalo to, že se vše uklidnilo, ale to sem nevěděla, co se stane v noci...
Dozvěděla jsem se ráno, že se sousedce zdál sen o holčičce, která v nemocnici umřela a já o ní mluvila ze spaní a byla jsem náměsíčná. Prý sem se sousedkou i mluvila, normálně s otevřenýma očima, ale o tom sem nic nevěděla. I tomu klukovi se zdál sen o holčičce a sousedka se ráno vzbudila s odřenou hlavou... nedokážu si to nijak vysvětlit, ale prostě vím, že ta holčička, která tam umřela, chtěla od doktorů lékařskou péči, která ji dříve nebyla poskytnuta. Všem nám to řekla. Je jasné, že jsme v tu noc nebyli na pokoji samy ... Od té doby, nejsem sama ani u sebe v pokoji.



Vzhledem k tomu, že mám pouze pár lidí k nominování a již nominováni byli, budu milostivá a nikoho dalšího netaguju. :) Mějte se, blázínci! :)

25. Kapitola

28. listopadu 2014 v 21:10 | Von Monroe
Lidičky! Vyvěste prapory, Monroe se rozhodla napsat kapitolku! Je tady. Snad se vám čekání vyplailo. Děkuju vám,.. za vše! :3 V. M.

25. kapitola

Mary:
Už byla tma. Vylezla jsem z lesa a uviděla domy. Jo, jsem zpět. Trvalo mi dlouho dostat se zpáky. Ani nevím kolik je hodin, ale v lese jsem strávila celé odpoledne. A zbytečně. Andyho jsem neobjevila. Táhla jsem se k našemu domku. Měla jsem zarudlé oči, od pláče, protože mě dostihla panika.Už mi byla zima, byla jsem celá špinavá, jak jsem se prodírala roštím, houštím a všelijakým lesním porostem.
Hned jak jsem vzala za kliku, všechno se ve mě sevřelo. Otevřela jsem.
"Ty si myslíš, že to takhle jde pořád dokola?! Seš vážně debil!" hysterický ženský hlas. A patří Nessie. A Andy sedí pod jejím autoritativním pohledem.
"Mary?!" vyjekl. Popotáhla jsem nosem a zavřela dveře. Postavila jsem se a hrdě čelila jejich nechápavým výrazům. A tak jsem prolomila ticho.
"A-Andy, ty jsi tu celou dobu?" jeho grimasa zůstala neměnná.
"Mary, prosím, nech si to vysvětlit." začal. Hned mi bylo jasný, že zmíní i tu kurtizánu.
"Myslím, že už můžu jít. S tebou si to vyřídim potom!" řekla Ness a vrhla bodavým pohledem po Andym.
Prošla kolem mě, položila mi ruku na rameno a odešla. Otočila jsem se k Andymu. Teda k tomu, co z něj zbylo. Až teď jsem si všimla, jak vypadá. Kruhy pod očima, krev na triku. Bylo černé, přesto bylo znatelně potřísněné. Vstal, přišel blíž ke mě, ale udržoval bezpečnou vzdálenost.
"Mary, vím, že si teď myslíš, že jsem Kim opravdu ublížil, ale tak to není. Ano, občas jsem s ní spal, ale nikdy bych jí neublížil. A nikdy, nikdy bych ji neznásilnil. Mary, moc mě to všechno mrzí. Vím, že jsem ti tím ublížil. A taky vím, že to jen tak nejde vzít zpátky. Ale prosím, věř mi, nikdy jsem Kim neublížil. A tobě nikdy neublížim." viděla jsem jak se mu zablýsklo v očích. V těch nádherných modrých očích.
"Vždyť já vím." pronesla jsem a oči se mi zalily slzami. Opuchlé oči, které úplně hořely vyčerpáním.
"Víš? To Nessie?"
"Jo. Viděly jsme tě s Kim, dnes v poledne, jak jsi za ní byl."
"Aha." ztišil hlas na sotva slyšitelnou frekvenci. " Mary, víš, ty modřiny měla opravdu ode mě-" nadechl se. Mám pocit, že se mi zastavilo srdce. Takže jí to opravdu udělal. "Ale udělal jsem jí to omylem. Víš, šel jsem jí nabídnout práci. Takovou, jakou sem dřív dělal já. Ale já už jí dělat nechci. A Kim mi řekla, že by chtěla, abychom to udělali spolu. Odmítl jsem jí. A ona to neunesla. Chtěla, abych se s ní vyspal. Držel jsem si ji od těla a asi jsem to trochu přehnal. To je vše." sklopil oči k zemi. Nevěděla jsem, co mu na to říct. "To nic." uklidnila jsem ho nakonec. Hned potom, co jsem uklidnila sebe. Přišla jsem k němu blíž. "Co se stalo?" zeptala jsem se. "Nic,... Hlavně že už jsi v pořádku." smutně se usmál. Přišla jsem k němu a objala ho. "Bála jsem se o tebe."
"Opravdu?" řekl, když jsem mu obličej zabořila do hrudníku.
"Ano. Opravdu. Bála jsem se, že si se na mě naštval a nechal mě tu samotnou."
"Mary, to bych ti nikdy neudělal. Neboj jsem tu."
"Ano, jsi tu. Celej, v pořádku."
Andy ztuhnul. Odlepila jsem hlavu z jeho hrudníku. Doslova. Zamžourala jsem v šeru pokoje. Odstoupila jsem a všimla si vlhkého trika. Otočila jsem se na patě a rozběhla se k vypínači. Třeba jsem prostě jen viděla špatně. Rozsvítila jsem a strnula hrůzou.
"Byl si zas na lovu?" zeptala jsem se, ale bála se odpovědi. Sklopil zrak.
"Ne. Mary, to je moje krev. Já jsem se popravdě taky vyděsil, že si utekla, že už se nevrátíš a tak jsem se chtěl zabít. Naneštěstí jsem byl ráno na lovu a moje regenerace je příliš silná, aby mě nezacelila rány." Obrátil dlaně vzhůru. "Ne!"
"Jak si mohl?!" vyštěkla jsem, ale pak toho zalitovala.
"Promiň. Myslel jsem, že už se nevrátíš. Kluci ze smečky tě hledali celou věčnost." mluvil tiše, provinile.
"Smečka?" Opět se zadrhl. "No, z rezervace."
"Andy, sám víš, že takhle nemůžem fungovat. Teď si oba něco slíbíme, ano?" Podívala jsem se do jeho kajících se očí, když jsem mu zvedla bradu, spolu s pohledem.
"Nikdy, už nikdy, ani jeden z nás neporuší svou kůži. Nikdy!" zdůraznila jsem víc, než jasně.
"Dobře." hleděl mi do očí. A já do nich padala, jako do hluboké studny a věděla jsem, že z toho studeného kamenného hrobu se už nedostanu. A nevadilo mi to. Skočila jsem dobrovolně.
"Mary,.. Odpusť mi to." dýchl mi do obličeje. Cítila jsem jeho tělo tak blízko mě. Chtěla jsem, aby se mě dotkl. Jakkoli, kdekoli. Ale ono... NIC...

"Mary,... tohle je pro mě neuvěřitelně těžký. Prosím, jestli tě mám nechat dýchat, musíme toho nechat." Cítila jsem, jak mluví skrz ztěžka semknutá víčka. Podívala jsem se na něj. Chytla jsem mu obličej do dlaní.
"Andy, nauč mě překonat ten strach. Tu paniku. Nechci se trápit do konce života. Což by na druhou stranu nemuselo trvat tak dlouho."
"Ach,.. Ale já mám strach, že se neudržím. Co když ti něco udělám?"
"Proč se ptáš? Prostě už něco uděl-" nestihla jsem ani vyjádřit myšlenku, když se mi jemně, přesto horlivě přitiskl na rty. Popravdě? Kurva, co mám dělat?!
Náš polibek nabíral na intenzitě. Vášeň dodala své. Netrvalo dlouho a už jsem vítala jeho jazyk v ústech. Cítila jsem, jak ve mně něco roste. Něco příjemného, avšak neznámého. Byl to krásný pocit. Andy mě něžně kousl.
"Ach-" vypustila jsem ze sebe nečekaně, až mě to samotnou zarazilo. Přejel jazykem po spodním rtu a dal nám pauzu na vzpamatování se.

Když mi došlo, že mě o tuto nádhernou euforickou chvilku Adam s Lorentem připravili, spustila jsem vodopád slz. Bylo mi jedno, že jsem si na ně vzpomněla, mohla jsem si vybavit všechny ty věci, které mi provedli, ale momentálně mě nejvíc tížilo to, že mě přivedli do takové nevědomosti, že už jsem nevěřila ničemu hezkému.
Vzlyky se stupňovali a Andy se vyděsil.
"Provedl jsem něco? Mary, ..?" odtáhl se. Ne, to ne! Zůstaň tu. Pevně jsem se držela ípu jeho trika a přitáhla ho k sobě. Díval se na mě a nevěděl, co říct. Najednou mě objal kolem pasu. Zvedl mě do náručí a nesl do ložnice. Ne. Tam ne.
Shodil ze mě mikinu, když mě posadil na postel.
"Andy, ... nic se nestalo. Jen... jen jsem o tohle byla neprávem ošizena a mrzí mě, že to zjišťuju až teď."
Andy se ironicky usmál. "Neboj. To bude dobrý. Věř mi. Už nebreč. Prosím." Naléhal. "Víš co? Běž se osprchovat a já ti udělám večeři. Musíš bejt hladová." přestala jsem plakat a došlo mi, že úplně změnil téma. A měl pravdu. Div jsem hlady nešilhala. Smutně jsem vstala a sundala si kalhoty. Andy už byl mezi dveřmi a odcházel. Docupitala jsem k němu a letmo ho políbila na tvář. Připadala jsem si jak největší rebel. Zabouchla jsem dveře od koupelny. Ve chvíli, kdy jsem uviděla svůj zjev v zrdcadle, pochopila jsem, proč musim pod vodu. Vypadala jsem jako šmudla,... Heh, šmudla. Zajímavý a přesně výstižný výraz. Svlékla jsem se a vlezla do sprchy. Teplá voda tak příjemně hladila mé unavené tělo.


Andy:
Já jsem takovej idiot. Co mě to zas napadlo. Chtěl jsem se zabít po pár hodinách bez Mary. Co kdybych se zabil a ona našla mé bezvládné tělo?
Její odhodlanost postavit se svému strachu mě překvapila. Každopádně, ji v boji proti němu s radostí pomůžu. Ukážu jí krásu milenců, krásu jejího těla, kterou si nepřizná, ukážu ji všechno co znám. A ona bude poslouchat, bude zvídavá, po informacích, které jsem schopen jí poskytnout. Ach, jen to nepřehnat. Dala mi moc, se kterou se musím naučit pracovat.

Pousmál jsem se nad vlídnou představou a vytáhl topinku z toustovače. Zalil jsem čaj a připravil to na stůl. Zamířil jsem do ložnice. Zaklepal jsem. Ticho mi bylo odpovědí. Vešel jsem. Mary stála zády ke mně jen v kalhotkách.
"Promiň, omlouvám se."
"To nic. Přece si klepal, ne?" Otočila hlavu, ale zůstala zády.
"To ano, ale nevyzvala si mě." Zareagoval jsem.
"To já schválně." Prohodila, trochu naštvaně, jakože ve stylu, ,Ti nedochází, že tě svádim?!'
"Aha." Zmlkl jsem.


Z postele jsem vzal triko. Položil jsem jí ruku na rameno a něžně ji k sobě otočil, ...
"Jsi tak nádherná." nadšeně jsem sledoval její hrudník a rudnoucí tváře.

Nestíhám, nestačím,...

23. listopadu 2014 v 12:04 | Von Monroe
... nestihnu to, nesvačím....
Lidi, moc se omlouvám, ale poslední dobou fakt nejsem schopná psát. Vůbec to nestíhám, takže omluvte mou prodlevu. Pokusím se rychle dopsat kapitolku, ale opravdu se to teď bude prodlužovat, protože škola dává zabrat, ať chci nebo ne. Navíc pomalu nestíhám jezdit kobylku, tak vás prosím, buďte se mnou trpěliví a vydržte s Blázny až do konce. Děkuji vám! S pozdravem Von Monroe :)

24. Kapitola

24. října 2014 v 20:17 | Von Monroe
Mary:
"Tohle mi udělal on. Chtěla jsem se jen ujistit, že Ti nic neudělal." Nevěřícně jsem koukala na její zápěstí. Ani jsem si nevšimla, že jsem spustila ruce z hrudi a udělala k ní dva mocné kroky. Vzala jsem jí za ruce a hleděla na zápěstí. To nemohl být Andy! On ne!
"Jsem v pořádku. Nic mi neudělal." Zopakovala jsem tiše a dál pozorovala pohmožděniny.
"To se divim. Opravdu, to že na tebe nic nezkusil je velmi zarážející. On to chce, Mary. Potřebuje to. Víš, že točil porno?" Zvedla jsem hlavu, protože jsem cítila vážnost jejích slov. Němě jsem přikývla.
"Mary, jak se u mě včera stavoval, znásilnil mě. Ty modřiny mám od toho, jak mě držel. Nevěděla jsem, co dělat. Na policii nechci, mohl by mě zase vyhmátnout a dát mi to sežrat." Ne, ne, ne, ne! Prosím, to ne. Andy,...
"Dělá to často. Občas se zastavil a jen tak jsme si zašukali. Neměla jsem proti tomu nic, ale víš, teď je už moc surovej. Když jsem mu řekla, že už to dělat nebudu, udělal to po svém. Chtěla jsem jen vědět, jestli jsi v pořádku a varovat tě. Drž si ho od těla, jak jen to jde." Ne! Do očí mi vhrkly slzy. To není možný. Andy se ke mě choval tak ohleduplně, skoro s láskou. A já věřila, že takový je.
"Dobře, díky." řekla jsem smutně a pustila její ruce. Ustoupila jsem do strany a otevřela jí dveře. Chvíli se na mě dívala a pak udělala dva kroky. Pozastavila se, řekla: "ahoj, Mary," a odešla.
Ne, to ne. Andy, co si to jen udělal!
Andy:
"Ahoj, Mary. Už jsem zpátky." Bylo něco kolem půl dvanácté. Domem se šířila vůně. Skoro mi to smrdělo, vzhledem k mé plnosti. Žádná odpověď. Zarážející.
"Mary?" Nic. Vešel jsem do kuchyně. Mary stála s pánví u sporáku a smažila, nebo co. Nereagovala.
"Drahoušku, děje se něco?" už jsem se zeptat musel.
"No, to by si mi měl říct ty."
"O co jde?" ptal jsem se s klidem, ale už jsem tušil, co se děje.
"Ty nevíš?! Jseš takový nechutný prase! Já myslela, že ty jseš jinej. Sliboval si, jak mě ochráníš a pak, jak potřebuješ, sebereš se, táhneš za tou děvkou a ohneš jí, ať chce nebo ne! Myslela jsem, že jsi nenásilnej typ, ale ty jseš snad ještě horší." Obořila se na mě a v očích jí plálo. A já nevěděl co. Zděšení? Strach? Ale proč?!
"Mary, já nevim, o čem mluvíš."
"Nemusíš se snažit. Byla tu Kim, všechno mi řekla. Jak jste tvrdě šukali a ty si to pak bral jako rituál a nebral jsi na ni ohledy. Ty monstrum!" v očích se jí leskly slzy.
"Ne, Mary,.. co to povídáš? Já jí nikdy neublížil." Nechápal jsem.
Mary na mě civěla vyčítavým pohledem a i když byla malá, teď vypadala neohroženě a odhodlaně.
"Mary, přece nevěříš, že... " a pak mi to došlo. Kim.
"Mary, poslouchej,..."
"Ne, Andy. Tohle není fér. Myslela jsem, že jsi ke mě upřímnej." V očích se střídaly její pocity. A to bylo nejhorší. Viděl jsem všechny.
Vypnula sporák, otočila se a vzala z věšáku mikinu. Hodila ji na sebe a jelikož venku už zase pršelo, natáhla si kapucu a vzala za kliku. Beze slova mě tu nechala.
Chvíli jsem tam stál a čuměl do země.
"Ne!" Ne, Mary nenechám utéct. Jak si to mohla jenom myslet? Musim jí zastavit, než udělá nějakou pitomost. Ale nejdřív,...Kim!

Mary:
Brečela jsem, nezadržitelně a usedavě. Šla jsem za Ness, pro radu, co dělat a kam jít.
Otevřela mi a hned mě pustila dovnitř a stavěla vodu na čaj. Jacob měl hlídku a nebyl tu.
"Bože, Mary, co se stalo. Andy ti něco udělal?" vyhrkla. Takže je to pravda.
"Ness, Nessie, já jsem tak strašně zklamaná, tak strašně mě o mrzí." koktala jsem a Renesme jen stála a nechápala.
"Mary, co se stalo?!" už mírně naléhala, všimla si mého zoufalství.
"Andy, ... Andy znásilnil Kim. Včera večer. Před chvílí mi to byla říct. Měla modřiny na rukou a Andy u ní včera opravdu byl. Ptala se mě, jestli mi neublížil." ztichla jsem a polykala vzlyky.
"A ublížil ti?" zeptala se s vážnou laskavou tváří a úsměvem.
"Ne. Vždy byl ke mě tak hodný." popotáhla jsem.
"To ti řekla Kim?"
"Jo."
"A to jí věříš?"
"Ness, já ty modřiny viděla a Andy za ní byl."
"Mary, vždyť to tak vůbec být nemusí. Co ti řekl Andy?"
"Nic. Neměl příležitost. Práskla jsem mu dveřma před nosem." Zase jsem popotáhla. Už jsem byla klidnější.
"Ale noták, Mary. Vždyť to musí mít vysvětlení. Kim bych nevěřila ani slovo." vstala a šla zalít čaj. Následovala jsem ji.
"Jak to můžeš vědět?"
"A jak ty?"
Vydechla jsem. Už mě nic nenapadalo. Otočila jsem se a podívala se z okna. "Panebože!" uskočila jsem od okna.
"Co?" otočila se Ness za mnou.
"Ježiš. Tam bydlí Kim!" vyjekla.
Za oknem jsme uviděly Andyho, jak zuřivě klepe na dveře domku. Ťukal asi třicet vteřin.
Pak vylítla Kim ze dveří. S Nessie jsme se po sobě podívaly a pak dál hleděly z okna.
Ness ho opatrně otevřela, aby bylo slyšet o čem se ti dva baví.
"Kimberly, tohle už jsi přehnala. Jak si to představuješ?!" řval na ni Andy hned jak vyběhla z domu. Ani jsem nevěděla, že se jmenuje Kimberly. Myslela jsem, že je to prostě Kim.
"Já? Úplně jednoduše! Ty jsi začal!"
"Děláš si ze mě prdel? Měl jsem tě za přítelkyni a ty tohle? Jak si mohla Mary nakecat, že s tebou spím a že tě znásilňuju? Ty závistivá mrcho!" vybafl a všechny tři jsme nadskočily.
"Já že sem závistivá mrcha? Možná jo. Ale stejně jsi násilník. Čum!" otočila dlaně. Andy uviděl podlitiny. Koukal na ně podobně, jako já. "Jak se ti to stalo?"
"Myslela jsem že to víš moc dobře."
"Ne! Teď bych ti nejraději jeden vrazil, ale sama víš, že bych dívce nikdy neublížil. Šukalo se s tebou výborně. A sám vim, že to můžeš i drsněji."
"Jistě že. Se mnou se šuká jenom dobře. A tak mám ty modřiny asi namalovaný, ne?" štěkala. To jí šlo dobře. Nejspíš tak dobře, jako "šukání".
"Kim, víš, že jsem ti nikdy neublížil."
"Vim." šeptla, ale stejně jsme slyšely. Naklonila se blíž. Andy přistoupil. Tohle už jsme neslyšely.
"Ty zasraná svině." řekl, ale držel nervy na uzdě. Ona se usmívala. "Nesnášim tě. Už nikdy tě nechci vidět. Jak sama vidíš, akorát sis mě oddálila." zúžil oči se smrtelně vážným hlasem vypadal, že ji snad zabije. Hlas mu kolísal a bylo jasné, že neví co dál. Kim se snažila držet vážný výraz ale bylo vidět, že ji to není lhostejné.
"Sbohem." pronesl. Kim otevřela pusu, ale zase ji zavřela.
Andy se otočil na patě a šel zpátky do našeho domku. Chvíli jsme na sebe s Nessie koukaly a pak jen řekla: "Jdi za ním,". A já šla.
Tohle jsem si musela poslechnout. Přicházela jsem z toho o rozum.
Jen doufám, že jsem něco neposrala. Doběhla jsem domů, ale Andy nikde. Mobil měl vždy u sebe, ale nechal ho tu. Auto tu taky zůstalo. Musí být blízko! Rychle jsem si vzala pár svých věcí. Vylítla jsem ven a zamířila do lesa. Začala jsem křiče, jak jen jsem mohla. "Andy-!" ticho mi bylo odpovědí.
Ani nevim, jak dlouho jsem běhala po lese, bez zastavení. Nabírat vzduch do plic bylo čím dál těžší. Přemáhala mě bezmoc. Kde je? Kam šel? Neloví, byl dneska. Před pár hodinama!

Co jsem to udělala! Už se stmívalo. Za chvíli stejně nic neuvidím. Vrátím se domů. Třeba už tam Andy je. Ještě jsem se rozběhla naprázdno lesem. Zastavila jsem na útesu. Hned jsem věděla, kde jsem. Tady si Andy pokusil vzít život. Přistoupila jsem k okraji a zahleděla dolů. Pod ním bylo ostré kamení. Ošila jsem se. Ne, tohle neudělám. Posadila jsem se na kraj. Zhluboka jsem se nadechla. Andy, no tak, kde tě mám?


23. Kapitola

24. září 2014 v 21:13 | Von Monroe
Andy:
"Děláš si prdel?!" vyjekla. A nadšením to nebylo.
"Proč bych měl? Dostal jsem nabídku za velkou sumu, odmítl jsem, ale ty prachy by mohl dostat někdo jinej." Omluvně jsem pokrčil rameny ve snaze ukázat dobromyslnost.
"Jak bych k tomu přišla? Jsem na poměrně vysokém postu v Seattlu, myslíš si, že bych si takhle zkazila reputaci?!" Štěkala kolem sebe jako divá saň. Ještě že neplive oheň.
"Klid, Kim. Myslel jsem to dobře. Je to jen návrh, můžeš to odmítnout a nechat to plavat. Ale prachy jsou v tom slušný. Dělá to známá produkce. V sexu se vyznáš a s pokyny režisérů, kameramanů a osvětlovačů by si chápala, byla by si skvělá." Vysvětloval jsem výhody.
"Samozřejmě můžeš i odmítnout, popřípadě mi dohodit náhradu." spiklenecky jsem mrknul.
"Říkáš, že už netočíš, jo? A už nebudeš...?" Chytla se za bradu a zúžila na mě oči.
"Ne, už jsem skončil. Myslel jsem, že jsem to řekl. Jasně." Díval jsem se jí do očí se smrtelně vážným výrazem.
"Hm, to je škoda. Promiň, ale musím nabídku odmítnout. Jedině,..." odmlčela a nasadila pohled divoké šelmy jdoucí po kořisti. Pomalu šla blíž. Chytla mě za zip u bundy a pokračovala. "Jedině, že by si mi osobně pomohl." slovo 'osobně' vyzdvihla do závratných výšin a mě bylo jasný, že míří k tomu, abychom spolu točili. "Osobně. Asistoval mi." řekla divoce a svůdně zatáhla za zip, který se rozjel. Pootevřel jsem ústa ve snaze nabrat trochu vzduchu do plic. Zachytil jsem se očima na zdi a odmítal se na ní podívat. Zip už byl rozepnutý úplně. Ona mě svádí. Hlavně klid.

"Jenom by si mě začlenil mezi své." dodala a zatáhla za tkaničku u mých tepláků. Pořád jsem sledoval jeden imaginární bod na zdi. Ruku mi položila do rozkroku. Něžně stiskla. A ten tam dole jako na povel zareagoval. Těžce, přetěžce jsem vydechl. Ne, tohle nesmí.
"Ne. Přestaň." vzal jsem její ruku z rozkroku. "Dnes jsme si to už ujasnili. Už žádný sex mezi náma nikdy nebude. Bylo to krásný, ale skončilo to. Chci být s Mary, pochop to." řekl jsem tak zoufale, jak jen jsem mohl. Chladně se odtáhla. Na tváří svou kamennou masku.

"Dobře, jak chceš." štěkla. "Ale až ti Mary nedá, nemysli si, že utiším tvojí hučící kládu." Pokračovala. Hlasitě. Hodně hlasitě. "Uklidni se. Chtěl jsem ti nabídnout job, nechceš, fajn, řeknu, že nemáš zájem. To stačí. Nemusíš mě přesvědčovat k tomu, abychom hráli spolu, to neudělám." řekl jsem klidně, bez známky mého rozpoložení, ale ona to určitě vycítila.
"Fajn, vyřiď že nechci. Jen řekni, že jsem až moc dobrá, abych ukazovala své dovednosti veřejně." Pořád ječela.
"Dobře. To je vše co jsem chtěl. Takže pudu." otočil jsem se. Cítil jsem její pohled v zádech. Stála jako solný sloup. Otevřel jsem dveře. "Počkej!" křikla panicky.
Otočil jsem se a skoro očekával, že bude mít kuchyňský nůž v ruce.
Rychle ke mě přistoupila a vrazila mi tvrdý polibek. Jazykem se mi snažila prorazit do úst. Tiskla se na mě a ignorovala mou nespolupráci v polibku. Odstrčil jsem ji, možná až hrubě, že se naplácla na stěnu. Chytil jsem její zápěstí a přišpendlil jí je nad hlavou. Dýchl jsem jí do obličeje.
"Tohle už nikdy, nikdy nedělej, Kimberly. Odcházím. Dobrou noc." pustil jsem ji. Ještě dobrou půl vteřinu visela přilepená na zdi. Nikdy jsem neměl potřebu říct jí pravým jménem. Věděl jsem, že ho nenávidí.
Opustil jsem její dům a zabouchl za sebou dveře. Do píči, Kim! Co blbneš?! Když jsem pomalu odcházel slyšel jsem jak řvala. Možná na mě, možná jen do prázdna, aby vylila vztek. Co si to dovoluje, jasně jsem jí řekl, že je konec už odpoledne.
Ona se mi nabízela, přijmul jsem ji jednou, ale já ji jasně řekl, že už je konec. Už chci k Mary. Musím si zpravit náladu.
Hned jak jsem vešel a uviděl spící Mary na pohovce, zahřálo mě u srdce. Přišel jsem k ní a vzal ji do náruče. Nesl jsem ji do ložnice. Už zase se budu muset nakrmit. Položil jsem ji do postele. Zamžourala na mě. To ne, vzbudit jsem ji nechtěl.

"Už jsi tady." oznámila, jako bych to nevěděl. Usmál jsem se na ni. "Ano, jsem. Ale neboj, už zase jdu, jen si skočím do koupelny. Klidně spi, hned odejdu." šeptal jsem, i když už byla vzhůru. "To je dobrý. Zůstaň tady." umlkla a zachumlala se do peřin. "Zůstaň tady se mnou."
Počkat, cože?
"Prosím." zaškemrala. V tomhle jsem se musel ujistit.
"Opravdu? Opravdu chceš, abych tu zůstal?" svitla mi naděje?
"Ano. Prosím." byl jsem překvapen! Po scéně s Kim tohle byl balzám na duši.
"Dobře. Ale do té koupelny skočím."


Mary:
Ráno jsem se zbudila první. Ležela jsem blizoučko u Andyho a on měl přese mě přehozenou ruku. Zase jsem spala klidně. Až moc.
Byla jsem čelem k Andymu. Otočila jsem se. Troufla jsem si se poposunout víc na jeho hruď. V moment, kdy se má záda dotkla těch jeho, utáhl své sevření a spokojeně si zamručel. Uvolnila jsem se. Vždyť mi nic nehrozí. Zavrtala jsem se ještě víc do jeho náruče. A v tom ucítila tlak na zádech. Opět jsem ztuhla a bylo mi jasný, o co se to opírám.
Pomalu jsem se snažila vymanit z jeho sevření. Podívala jsem se na něj. V tom se na mě upřely dvě modrounké oči. Zamrkal, aby přijal ostré denní světlo. Usmál se.
Viděl mě, jak blízko jsem. Když mu došlo, že mě drží, okamžitě mě pustil.
"Omlouvám se ti. Nevěděl jsem o tom."
"Ehm,... to nic." odbila jsem ho. Vyskočila jsem z postele a vzala pár kousků čistého oblečení.
"Jdu do sprchy." oznámila jsem. "Nebudu se zamykat." dodala jsem, skoro provokativně.
"D-Dobře." odpověděl zaskočeně.
Dnes jsem se cítila nějak nesvá. Bylo mi špatně. Hned jak jsem vlezla do sprchy, pochopila jsem. Dostavila se má, opět zpožděná perioda. Achjo, to mi ještě chybělo.
Rychle jsem se umyla a oblékla. Andy o tom nemusí vědět.

Vyšla jsem ze sprchy a Andy seděl na posteli a zíral na rudou skvrnu na posteli. Né, jen to né!
"Mary, jsi v pořádku? Neudělal jsem ti něco?!" vyhrkl překvapeně. Zůstala jsem na něj civět. Panebože, to je trapas! Počkat. Jak ho vůbec napadlo, že za to může?
"Né, Andy, jsem úplně v pořádku. Tohle ženský tělo dělá." měla jsem pocit, že mluvím s dítětem. Možná bych mohla použít verzi o včeličkách a motýlcích.
"Jo, jasně. Takže tvé krvácení nemá nic společnýho se mnou?" podíval se na mě pohledm jen-se-ujišťuju a naklonil hlavu na stranu. Krev, co se mi nahrnula do tváří úplně hořela.
"Ne." špitla jsem.
"Dobře. Musím jít lovit. Jinak bych se zbláznil. Budu spěchat. Udělej si snídani." pane jo, vždyť to pro něj musí být strašný! Tak blízko krve! Proč mi to pořád nedochází? To si neumim dát jedna plus jedna dohromady?
"Dobře, zůstanu tady."

Chvíli jsem poctivě snídala a četla k tomu knížku, kterou jsem vymámila z Andyho v obchoďáku. Po dvou-seti stránkách jsem se rozhodla poklidit. Nebyl tu nepořádek. Stačilo ustlat, uklidit po sobě v kuchyni a připravit něco na oběd. I když asi budu jíst sama. Andy je na lovu, takže snad hlad mít nebude. V mrazáku jsem našla nějaké kousky masa, tak jsem vyndala jeden z nich a dala ho do dřezu rozmrznout. Tak, jako to dělala moje mamka. A Mandy. Při té vzpomínce se zachvěju. Ne, už je pryč. Napořád. Andy mi to přece slíbil.

Najednou někdo zaklepal na dveře a naneštěstí mě vytrhl z bolestných vzpomínek. Neměla jsem zamčeno. Trochu jsem znejistila. Přišla jsem ke dveřím a chytla kliku.
"Kdo je tam?" No co? Jistota je jistota!
"Ah, Mary, tady Kim. Je Andrew doma?" Ptala se naléhavě. Achjo, zas ta nymfomanka. To jako myslí Andyho?
"Ne, není, je na... V městě." Vždyť já ani nevim, kdo všechno jeho tajemství zná.
"To je dobře, potřebuju s tebou mluvit." Zněla vydeptaně a starostlivě. Bože, tak jo. Ať už to mám za sebou. Otevřela jsem jí dveře.
"Pojď dál."
Přede mnou stála vysoká modelka, na vražedných jehlách, s drdúlkem a obličejem jak po liftingu. Perfektně padnoucí pouzdrová sukně a halenka s hlubokým výstřihem, doplněná šedým sáčkem.
Zavřela jsem za ní dveře a otočila se. Byla jsem proti ní tak malinká a nijaká. Ona perfektní a já nezajímavá, přehlídnutelná.
"Co potřebuješ?" ptala jsem se a zalomila paže na hruď.
"Chtěla jsem se jen ujistit, že jsi v pořádku. Neudělal Ti Andrew nic?" Andy? On? Jako opravdu? Vždyť mi sám slíbil, že mě ochrání, i kdyby před sebou samým.
"Cože? Ne, jsem v pořádku. Proč?" Nechápavě jsem na ni vykulila oči.
"Opravdu? No, snad jsem jediná, které to udělal." Zmlkla a vyhrnula si rukávy u sáčka. Na zápětích měla modrofialově zbarvené podlitiny.

22. Kapitola

26. srpna 2014 v 13:09 | Von Monroe
Andy:
"Díky, jsi hodná."
"Není zač." opět řekla s chladným podtónem, ani se na mě nepodívala. Jen co jsem zabouchl dveře, šlápla na plyn až na podlahu. Musel jsem se nad tím zasmát. Byla nasraná. A nebezpečná. Ale nemusela být hned uražená. Jen jsem s ní odmítl dál šukat.
Dorazil jsem do bazaru s auty. Prostě prodejna.
"Dobrý den, máte přání?" přilepil se ke mě prodejce v sáčku, s ulízanými, mastnými vlasy a příliš silnou, levnou kolínskou.
"Ano, scháním ojetý vůz, pod 10 000 kilometrů, s technickou, ve výborném stavu a hlavně bez poruch." chci něco staršího. I když jsem byl milovníkem rychlých a drahých aut, nechtěl jsem na nás upozorňovat něčím, jako je nová audi R8. Prostě sháním běžné auto do života.
Slizoun se zamyslel. "Měl bych tu pro vás jeden mercedes S55, je skoro nový a má najeto asi 8 000 kilometrů. Chcete se na něj podívat." to by bylo rychlejší, než jsem čekal.
"Jistě."

Když jsem auto uviděl, vypadalo senzačně. Tak jo, někde bude háček.
"Jaká je cena?"
"Pouze 20 000 dolarů." Aha, tak možná tenhle háček. No, model je to z roku 2007, ale vypadá dobře.
"Řekněte k tomu vozu něco víc." Pan Jonatana Garreta, jak jsem si přečetl na jmenovce u kapsy jeho saka se úsměv roztáhl jak kočce Šklíbě a začal básnit a zrychlení, motoru, otáčkách za minutu a koních a já už se v něm viděl. Jo, to je to auto které chci. Slizký Garret domluvil. Konečně. Pořád měl na ksichtě ten umělej úsměv.
"Takže 20 000 dolarů, říkáte." promnul jsem si bradu a začal děla že je to moc.
"Na takové auto se mi to zdá až příliš." ta cena je celkem přemrštěná.
"Asi se budu muset jít podívat jinam, ale děkuji vám, za váš čas." měl jsem se k odchodu, ale prodejce nikdy nechce přijít o kšeft.
"Dobře, pane, přijdete mi jako sympaťák, dám vám slevu 5 000 dolarů, co vy na to?" Už mě dusila jeho kolínská, beru ho.
"Dobře, to auto beru."
"Skvělé, pojďme vyřídit papírování."

Seděl jsem u něj v kanceláři ještě dobrou půlhodinu. Domluvil jsem se s ním, že mu peníze pošlu na účet. Dal jsem mu zálohu, podepsali jsme papíry a k mému štěstí mi auto dal do "zkušební lhůty" takže jsme mohl jet bez Kim.
Měl jsem ještě půlhodinku, než se sejdu s Jenksem na večeři. Bylo po půl sedmé, tak jsem rozhodl zaskočit nakoupit do supermarktu. Doma už jsme měli jen mraženou zásobu.
Vše mi přesně vycházelo. Dorazil jsem do restaurace LaPlate. Měli jsme rezervaci. Dvě minuty po mně dorazil i Jason. Byl opět navlečen do svého drahého obleku na míru, na hlavě nagelované plešatící vlasy. Dal se přirovnat ke krychličce. Byl malý a měl břicho. Na rukou masivní zlaté prsteny, které měly dokazovat, že je těžce za vodou.
"Ahoj Jasone." pokynul jsem mu a podal mu ruku. Hned se posadil. Objednali jsme si a dali se do rozhovoru.

Mary:
Ten déšť byl fascinující. Koukala jsem z okna. Pila jsem už třetí hrnek čaje. Byl tak lahodný. Scházel mi.
Došlo mi, že jsem skoro nic nejedla. Rychle jsem vstala a prošla do kuchyňky. Koukla jsem do ledničky a moji pozornost hned upoutalo jablko. Dala jsem si ho a mrkla do mrazáku. Vytáhla jsem pečivo a nechala ho rozmrznout. Těkala jsem po domě očima. Bylo u strašidelné ticho. Děsivé.
Mrkla jsem na hodiny. Bylo za deset osm. Za dnešek jsem nic nestihla. Akorát jsem nakreslila pár obrázků.
Uslyšela jsem auto na štěrku. Vykoukla jsem opět z okna. Nějaké neznámé auto.
Rychle jsem zamkla dveře, pozhasínala a schovala se za sedačku.
Vypnul se motor. Někdo vystoupil. Štěrk byl najednou tak hlasitý. Ve mně by se krve nedořezal. Jsem vystrašená k smrti! Zavrzal první schod ke vstupním dveřím. Ani jsem nedutala. Klika se pohnula. Ještě že jsem zamkla.
Klika hupsla zpátky nahoru. Následovalo tvrdé opření se o dveře z venkovní strany. A zase ticho.
"Mary, prosím, otevři. To jsem já, Andy." zaznělo. Bože, jsem ale paranoidní! Vstala jsem a doběhla ke dveřím. Ale ještě čekala.
"Mary? Jsi tam..?" co když to není on.
"Mary? Slyšíš? Jsi v pohodě?! Mary?!" znělo to až panicky. Rychle jsem odemkla a otevřela.
"Promiň, promiň. Nevěděla jsem, jestli jsi to ty. Jen jsem se bála." Andy stál mezi dveřmi s papírovou taškou v ruce a valil na mě oči.
"Promiň, nepoznala jsem auto." prohlásila jsem znovu, trochu rozpačitě.
"Aha, to nic. To je naše nové auto." zaculil se. Naše? Vykoukla jsem. Hm, pěkné, no.
"Aha, no. Hezký." utrousila jsem a vzala mu tašku z rukou. Donesla jsem ji do kuchyň a začala vybalovat nákup složený převážně z potravin. Andy mezitím vešel, zavřel za sebou a opřel se o stůl.
"No, víš, chtěl bych si promluvit o tom, jak to bude dál." zmlkl a já cítila tu vážnost.
"Co myslíš? Povídej." skryla strach v hlase a vybalovala.
"Víš, když jsem byl u Jasona,..." odmlčel se, sáhl do zadní kapsy a vytáhl doklady, přičemž jeden mi podal. Natáhla jsem se pro něj. Aha, občanka.
"Říkal, že potřebuje sekretářku. A měl by job i pro mě."
Cože? Pracovat?! No, nemuselo by to být tak špatné.
"Rozhodnutí je jen na tobě, mám se mu ozvat." prohodil, protože si nejspíš všiml mého vyděšeného výrazu.
"Ale já o sekretařině nic nevím." obrněla jsem se.
"Nebylo by to o papírování a ták. Šlo by spíš o kafe, obědy, úklid v kanceláři, takový poskok. Samozřejmě můžeš říct ne." Třeba bych to zvládla. "Co by si dělal ty?" Nechci být bez něj, co když se mi něco stane?
"No, tak různě. Ale nedělal bych pod ním, ale dohodil by mi skvěle placenou práci." zamyslel se.
"Hm, možná bych to zvládla, ale ještě uvidím."
"Dobře, nech si to projít hlavou." Mrkl na mě.
Fajn, Marino, budeš makat.


Andy:
Seděli jsme před krbem, který plnil pokoj měkkým, tlumeným světlem. Už jsem poslal peníze za auto na účet Slizounovi.
"Ehm, Mary? Na něco jsem zapomněl. Ještě si na chvilku odskočím."
"Jasný, a kam?" vyzvídá.
"No,.. za Kim. Měl bych pro ni taky nabídku."
"Aha, jo, tak já počkám." nadšená nebyla
Zvedl jsem se a hodil na sebe bundu.

Bylo něco, co Jason dělal a nikdo o tom nevěděl. Dohazoval režisérům herce do porna. Chtěl, abych ještě točil, ale odmítl jsem. Ale pár typů jsem měl.
Uviděl jsem její nepřehlédnutelné auto. Byla doma. Před dveřmi jsem se zhluboka nadechl a vydechl. Jde se na to.
Zaklepal jsem.
Přišla otevřít. Opět v lodičkách, ale s rozpuštěnými vlasy. Nalila si víno. Takhl vypadala po vyčerpajícím dni ve městě.
"Co tady chceš?! Jestli si chceš zapíchat, tak dneska odpoledne si mi to zakázal." vypustila ze sebe necitelně. Stál jsem a mlčel. Užuž chtěla zavřít dveře.
"Ne, počkej. Mám pro tebe takový návrh." Zvedl jsem k ní oči.
"Jakej?!" opět bez kapky citu.
"Tady ne." kouknul jsem po okolí.
"Pojď dál." kývla.
Zabouchl jsem za námi dveře.

"Jakej návrh." vydrala ze sebe hned.
"Ani né tak já, jako jeden můj známej." nechal jsem pauzu, abych viděl, jak reaguje. Poslouchá.
"Nechtěla bys točit?"
"Točit? Co?" řekla zaujatě.
"Tu nabídku jsem dostal já, ale já,... už netočím, vždyť víš... A nebudu. Takže jsem s přišel zeptat,...
chceš točit porno?"










Andyho "nové" autíčko ( v případě nezobrazení naleznete i v galerii.)

21. Kapitola

21. srpna 2014 v 19:31 | Von Monroe
Mary:
Vyšla jsem z koupelny osprchovaná, zahalená pouze ručníkem. Cítila jsem se víc než dobře. Skvěle jsem se prospala. Ani žádné noční děsy mě nesužovaly. Ohlédla jsem se, zda je vzduch čistý a shodila ze sebe ručník. Rychle jsem na sebe natáhla kalhotky a triko. Podprsenku jsem si zapnula v bezpečném úkrytu pod trikem.

Když jsem si natahovala ponožky, vešel Andy. "Nedívám se a pokud můžu, řekni mi, protože asi nebudu schopen donést tác v pořádku na místo určení." Pronesl to s vážnou tváří a tak jsem mu s mírným úsměvem při pohledu na komicky vypadajícího, slepého Andyho odpověděla.
"Můžeš se dívat." Otevřel oči a zastavil se s táce v ruce. "Můžu se dívat na tebe, nebo na cestu?" Zadíval se mi hluboko do očí a já tajila dech. Uhla jsem pohledem, protože jsem cítila, jak se i do tváří hrne krev. Na otázku mu nejsem schopná odpovědět.
Díval se na mě. Stál a díval se. S tácem v rukou. Udělala jsem první krok směrem k posteli. Sledoval mě. S prudkým nádechem došel až k pelesti postele, posadil se a položil tác před sebe. Měl na sobě jen volné pyžamové kalhoty. Nemám s čím srovnávat, ale byl krásný. Úzký trup, jizvy, vysoká hubená postava. Ano, tenhle typ mužů mi je sympatický.
Počkat, ... mužů? Znám jen Andyho.
Podíval se na mě. "Ty nebudeš jíst?!" řekl ostřejším tónem, až mě to zarazilo.
"Ehm, no jo, něco si dám." zabrblala jsem a strčila si vlasy za ucho.
"Tak pojď. Dej si co chceš." mávl rukou před tácem.
Hm, toast s jamem. Hned jsem si jeden dala a zapila je doušky anglického čaje s citrónem. Nepamatuju si, že bych o něm Andymu říkala.
"Jak víš, že mám ráda tenhle čaj, na takový způsob?" vrhla jsem na něj zvídavý pohled, když jsem odkládala prázdný hrnek na tác. Andy už dojedl. Já ještě v ruce držela toast. Hned jak jsem pustila hrnek vzal tác a chystal se ho odnést.
"Nevim, prostě jsem myslel, že by ti mohl chutnat. Je docela silnej, ale když se udělá správně, je to přehlédnutelný." Tenhle čaj jsem pila pořád. Pokud jsem nepila kafe nebo nějakou whisky, pila jsem černej čaj. Vrátil mě do dob, kdy jsem ve všem lítala, viděla jsem Adama, slyšela tátu a Mandy jak spolu píchaj v ložnici, cítila úlevu, kterou mi poskytovala žiletka projíždějící mou kůží i jehly, které narušovaly mou pokožku v místě žil, znovu jsem cítila únavu ze všech probdělých nocí, které jsem hleděla do stropu.
Nad těmito vzpomínkami se mi na čele objevila vráska. Svraštila jsem obočí.
"Děje se něco? Nechutná ti?" staral se Andy a vytrhl mě z nepříjemných vzpomínek.
"Ne, to ne, je dobrej, děkuju, jen..." Zmlkla jsem a znova mi naskočila vize z minulosti.
"Co? Co se děje?" slyšela jsem paniku v jeho hlase.
"Nic, to jen,... vzpomínky." špitla jsem.
Andy se zamyslel. "Chceš si o tom promluvit?" nahodil.
"Ne, není třeba." jsem přece v klidu, nepotřebuju mu tady plakat na rameno.
"Ani o tom, že jsem spal vedle tebe celou noc." se mě snaží vyprovokovat, nebo co?
"Ani ne. Víš,..." ztichla jsem, abych nabrala na vážnost. "Byla jsem ráno trochu v šoku, že tu jsi, ale celou noc jsem spala tak klidně, jako už dlouho ne. Nic mě ve snu nesužovalo, žádné vzpomínky. A ty ses mě ani nedotknul, myslím, že nemáme nic, o čem bychom měli mluvit."
Ticho. Oba jsme mlčeli.
"Dobře, nebudu tě nutit. Jen jsem se bál, aby si se necítila zneužita, když jsem tu zůstal a nevěděla jsi o tom." doslova z něj sálala upřímnost. Zároveň jsem z něj cítila mírný přátelský hlas, jako by mluvil k dítěti. A to já už dávno nejsem.
"Nemluv se mnou jako s dítětem, prosím. O mé dětství mě nejdřív připravil Lorent a když jsem myslela, že mám někoho, kdo mi s to pomůže překonat a vrátit se k pubertě, podrazil mi nohy a přesně tak, jak jsem dopadla si mě vzal a vesele s tím pokračoval, bez jakýkoliv výčitek, protože věděl, že nemám žádnou sílu. Jak fyzickou, tak psychickou. Ta odporná zrůda ze mě udělala chodící trosku. Věděl, v čem všem lítám, ale když potřeboval, tak mě svázal a bylo vymalováno. V těch chvílích jsem byla ráda za veškeré drogy. Ať už se jednalo o opiáty, halucinogeny nebo stimulační drogy. Nejlepší pro mě bylo, když jsem byla na opiu nebo heráku. Byla jsem na nich závislá, ale nedokázala jsem pochopit, že jsem se jich dokázala vzdát. Bylo to pro mně tak jednoduché. Je to neuvěřitelné. Bylo to tím, že mě uklidnily v případě potřeby.
Když Adam odjel na víkend s partou nebo na týden do zahraničí, věděla jsem, že to brát nemusim. Věděla jsem, že je nepotřebuju.
Samozřejmě jsem měla příznaky po užívání, jako nespavost, která úzce souvisela s tím, co jsem měla v hlavě, zvracení, stažené zorničky, ochablost svalů a kloubů či křeče v jakékoliv části těla.
Přesto jsem si dokázala říct ne. Jsem za to ráda, protože vím, že jsem to měla o dost lehčí, než jiní, co se rozhodnou, nebo jsou donuceni přestat.
Ale kdykoliv se Adam vrátil, vzala jsem si, píchla si a byla zase na začátku nekonečného kolotoče. Když jsem se jednou málem předávkovala, přešla jsem na morfium a začala jsem dávku postupně snižovat až jsem se závislosti sama zbavila. Vlastně mi dost pomohla moje věrná a jediná přítelkyně - žiletka.
Dokud jsem byla na heroinu, bylo mi ukradené, co se mnou Adam dělal. Ale po abstinenci, jsem kromě jejích příznaků trpěla většími bolestmi, když si ta zrůda ulevovala,... ve mě." šeptla jsem.
"A tehdy jsem se rozhodla. Jdu někam, kde mi bude líp." Andy mě sledoval.

"Ale to se ti nepovedlo. Mary, tvá minulost je za námi, teď jsme oba tady, oba živí a zdraví, máme kde bydlet, nikdo nikomu neublíží. Ani já tobě ne, to víš." promlouval ke mě chlácholivým toném. Vzal mě za zápěstí. Palci přejel po růžovoučké jizvě. Tak něžně. Jakoby ji chtěl odstranit.
"Vím. Ale nikdo mi už z hlavy vzpomínky nevymaže." poprvé za celý náš rozhovor jsem sklopila oči.
"To ne, ale může tvé vzpomínky nahradil. Lepšími. Mary, jestli na tebe ten hajzl někdy byť jen promluví, můžu ti odpřísáhnout, že ho zabiju. Nic ti nehrozí. Ne tady, ne s námi."
"Ne s vámi." zopakovala jsem tiše.
"Přesně tak! Dám na tebe pozor." usmál se.

Andy:
"Tak. Je na čase něco dělat. Jedu dnes do města pro auto. Musíme nějaké mít. Vezmu s sebou nejspíš Kim, protože pojedeme jejím autem." při vzpomínce na onu osobu jsem cítil na své tváři škleb. Ještě že jsem zády.
"Aha." snažila se skrýt znechucený tón v hlase.
"A taky nám nechám udělat falešné doklady. Znám v Seattlu jednoho chlápka, Jenkse, je to právník, ale dělá i ilegálně. Vím, zní to logicky. Myslím, že prozatím nám budou stačit jen občanky a mě řidičák. Nebo ty už ho máš?" usmál jsem se.
"Dobře. Ne, řidičák nemám."
"Fajn. Já se oblíknu a pojedem. Zvládneš to tady?"
"Jasně, bez obav."

Mary si sedla za stůl, který jsme asi před hodinou smontovali. Udělal jsem jí ještě jeden čaj, tak ho teď vzala a upila z něj. Venku zase pršelo. Mary prý zůstane doma. Mě déšť nevadil, ale věděl jsem, že Kim bude. Rychle jsem se oblíkl, rozloučil se s Mary a dal jí letmou pusu na tvář.
"Tak ahoj. Do osmi se vrátím."
"Dobře, ahoj. A prosím, spěchej." ostýchavě se na mě usmála.
Otevřel jsem dveře, vešel do deště a cítil, jak mi voda hned smáčí vlasy. To zas budu vypadat na schůzce s Jasonem. Dělal ty nejlepší padělané doklady.
Doběhl jsem ke Kim, která zrovna zamykala dveře a nad hlavou držela svoje pracovní desky. Byli tři odpoledne, ale ona ještě mínila pracovat.
Opět vypadala nadmíru sexy. Měla halenku s límečkem, avšak s hlubokým dekoltem a vyšší úzkou sukni, která ještě víc prodlužovala její žirafí nohy. Na hlavě svůj perfektní culík a na očích brejle.
"Dobrý den, paní profesorko." pozdravil jsem ji s úšklebkem.
"No nazdar." odvětila spíš z donucení.
"Tak jedem? Chci všechno stihnout."
"No jasně. Když s sebou hodím, stihneme i něco navíc." šibalsky mrkla.
"Kim, byl to ode mě úlet a obrovská chyba, už se to nebude opakovat." řekl jsem s klidem a hleděl jí do očí.
"C-cože? Vždyť si přišel sám." nechápavě šeptla.
"Víš, na Mary mi opravdu záleží. Tak, jako na nikom jiném. Poslouchej, tebe mám taky rád, jsi skvělá ve všech směrech, ale já se asi zamiloval. Poprvé v životě. Prosím. Pochop mě." doufám, že toho, co jsem řekl nebudu litovat.
"Dobře, jak chceš." prskla na mě tak chladně, jak jen mohla.

"Odjíždíme!" zavelela a já vím, že jsem teď dráždil hada bosou nohou.
"Fajn." řekl jsem. Cestu do Seattlu jsme jeli mlčky.

20. Kapitola

31. července 2014 v 17:20 | Von Monroe
Mary:
Přikrývku, která mi sjela až k bokům a pak jsem ji nohou ze sebe odsunula úplně. Andymu spadla čelist, div nenarušila základy domu a vykulil oči, že jeho modř ozařovala celou setmělou místnost.
"Ano, rozuměla jsem ti." dodala jsem do ticha a on zvedl oči od mého těla k očím. Celá jsem se chvěla.
"Mary, já,..." hlasitě polkl. Nebyl schopen slova. Ostatně to ani já ne. Jen jsem na něj hleděla. Přímo do jeho očí. On jimi hltal moje tělo a já se ho opět začala mírně bát.
"Nevim, co to říct, Mary." div nekoktal. Překvapeně se usmál. Zhluboka jsem se nadechla a prořízla ticho, jež znovu nastalo.
"Chceš mě?" Vykulil oči. "Mary, drahoušku, víc než cokoliv na světě-" odmlčel se. A já nejednou jsem měla pocit, že jsem to neměla dělat. Neměla jsem se mu nabízet. "Mary, chci Tě, moc, ale jen v případě, že to chceš sama. Že sama chceš, abych si Tě vzal. Abych Ti ukázal i tu hezkou stránku splynutí dvou těl, dvou osob, dvou duší,..." otevřela jsem pusu v němém úžasu. Jen jestli to sama chci? Já to chci jen kvůli tobě! Řvalo na něj moje podvědomí.
"Mary, podívej, nesmíš se ptát jestli Tě chci, ale ptej se jestli chceš ty mně." Protentokrát jsem oči vyvalila já. Andy přišel blíž. Vztáhl ke mě ruku, ale ani se mě nedotkl. Sáhl po přikrývce a hodil ji přese mě. "Před půl hodinou jsem Ti oznámil, že Tě miluju. Né že Tě chci do postele a pak Tě odkopnout. Už mi nejde o sex. Mary, já vím, že to tak vypadá, ale já takovej nejsem. Strašně moc jsem toužil po změně. Měl jsem všechno. Peníze, vilu, drahá auta, skvělou práci, ženy,..." odmlčel se.
"Ale nestačilo mi to. Měl jsem až příliš. To, co mi chybělo, si byla ty. Teď tě mám. Jinak, ale mám. Nutně jsem se chtěl zamilovat. Jen jsem doufal, že to bude opětovaná láska..." opět se odmlčel. Zvedl oči k těm mým, které ho pozorně sledovaly. Jeho slova, zněla víc než přesvědčivě. Zněla upřímně. Vše, co dnes řekl dávalo smysl.
"Koukneš se mnou na film?" dodala jsem s omluvným podtónem.
"Ano. Jakej by si chtěla vidět?"
"Stahovala jsem Místnost sebevrahů. Zkouknem to?" udiveně se na mně podíval. Na tváři se mu čím dál tím víc prohluboval úsměv. Když jsem to uviděla, musela jsem se smát taky. "Tak sebevrahů, jo?" Zopakoval a už se smál na celé kolo. "Jak příhodné," dodal.
Vyhrabala jsem se z postele a kolem sebe si pečlivě omotala přikrývku. Ze skříně jsem si opatrně vyndala oblečení a zmizela za dveřma koupelny.
Když jsem vylezla, opět oblečená v legínách, ale protentokrát v bílém triku, Andy už seděl na posteli s noťasem na klíně. Věnoval mi pohled a milý úsměv. Přisedla jsem si k němu na postel a nahlídla do monitoru. Zrovna zavíral jednu internetovou stránku v prohlížeči. Zajímalo by mě jakou. Nebo raději ne?
"Jdeme teda koukat?"
"Ano, ano, prosím." zaškemrala jsem a Andy už prohledával notebook.

Bylo to tak působivé. Dívali jsme se na film. Jako "normální" lidé. Minulost byla pryč, problémy taky a byli jsme tu jenom my a příběh. Občas jsem se na něj podívala. Využila jsem chvíle, kdy byl zahleděný do filmu a prohlížela si jeho profil. Byl krásný. Ano, moc krásný. Dokážu představit, že bychom my dva byli něco víc, než jen přátelé?

Andy:
Ach můj,... Teď jsem děkoval tomu dole, co řídí můj mozek, že mě dostal ke Kim. Co bych asi udělal, kdybych se u ní nestavil? Panebože! Jsem monstrum. Šukající monstrum!
Achjo. Zase ta Kim. Nejsem si jistej, jestli je dobře, že jsme tady. Kde je i ona. Jedinou útěchou zůstává, že je častěji v Seattlu, jak tady. To, že jsem ji zastihl doma, bylo štěstí v neštěstí.

Pořád jsem měl přede očima skoro nahou Mary na posteli. To její krásné, zjizvené a hrůzou poznamenané tělo. Tak moc jsem chtěl, aby se ty její jizvy zatáhly. Hlavně ty na duši. Aby zmizely. Napořád. Každou jizvičku na jejím těle, i tu nejmenší bych zlíbal, dokud by nevytratila z duše.
Už vím, že Mary si musím zasloužit. Možná proto mě tolik přitahuje. Každá jiná žena mi byla naservírovaná přímo pod nos, rovnou s roztaženejma nohama. Bylo to ... nepřirozený.

Když jsme koukali na film, strašně moc jsem chtěl Mary obejmout. Přitisknou si ji k sobě, cítit její vůni, dech, tep a horkost. Ale odolal jsem. Tak jsem prostě koukal na film. Všiml jsem si, že si mě Mary prohlíží, ale dělal jsem, že o tom nevím. To já bych se na ni díval pořád. Za jakékoliv situace.

Čas nám ubíhal a blížila se třiadvacátá hodina. Mary začala zívat a pomalu usínala. Když film skončil už skoro spala. Nechtěl jsem ji budit. A pak mi to došlo. Nemůžu jít spát do obýváku! Je čerstvě vymalovanej, udusil bych se tam. Nebo přiotrávil. Mary se zblázní, až mě tu ráno uvidí. Až zjistí, že jsem u spal. S ní!

"Mary....? - Mary?" Už ležela na břiše o obličej v polštáři.
"Hmm?" rozespale zareagovala.
"Musim zůstat tady. Vedle je vymalováno. Nemůžu tam spát." Šeptal jsem, jako bych ji nechtěl vzbudit.
"Hm,... tak spi." zamumlala skrz pokřivenou pusu kvůli polštáři.

Je jasný, že mě už nevnímá. Vylezl jsem z postele a namířil do koupelny. Naklonil se k umyvadlu a bezmocně se o něj opřel. Celou noc vzhůru nevydržím. Lov mě celkem unavil. Vyčistil jsem si zuby. Asi jsem to nepotřebovat, ale šlo spíš o můj pocit. Postavil jsem se do dveří a koukal ve tmě po spící kráse. No do prdele, co mám teď dělat?! Přešel jsem ke dveřím do obýváku a potichu je otevřel. Odér mě hned uhodil do nosu až jsem zalapal po dechu, kterého se mi nedostávalo přes zamořenou oblast. Ne, tady spát nemůžu. Ani já. Lehnu si k Mary, ráno jí to snad nějak vysvětím. Aby se vyvětralo, byla všechna okna dokořán. A pak jsem si uvědomil, že v ložnici taky. Klidně by si to sem mohl někdo nakráčet. A nemyslel jsem nikoho z rezervace. Měl jsem nutkání okna pozavírat. Neudělal jsem to. Zvládnu to tu ohlídat. I ze spánku.

Zavřel jsem dveře. A otočil se k posteli. Okno jsem pro jistotu přivřel na ventilačku a lehl si do postele. Byla pohodlná. Víc, jak ta Sethova. Možná proto, že jsem v ní nebyl sám. Netrvalo dlouho a ponořil jsem se do hlubin spánku, i když jsem nebyl unavenej. A spal jsem dlouho, krásně, až do rána.
Vzbudil jsem se dřív než Mary. Byl jsem v šoku, když jsem zjistil, že je natisknutá na mou hruď svými zády. Ale nechtěl jsem, aby se probudila zrovna takhle. Opatrně jsem se odtáhl a Mary zabručela. Nebudu ji lhát o tom, že jsem tu nespal. V klidu jsem ležel, na boku, rukou podepřenou hlavu a pozoroval ji.
Spala klidně. Po dlouhé době. Občas nakrčila čelo, jako by se jí něco nepříjemného zdálo.

Když se vzbudila, zaujímal jsem stejnou polohu. "Ahoj, Rosemary, dobré ráno přeji."
Zarazila se a zůstala na mě koukat. Čekal jsem na její reakci. Ta ale nepřišla. Podívala se pod peřinu.
"Byl si tady celou noc?" S neznámým podtónem v hlase po mně střelila pohledem.
"Celou noc." potvrdil jsem a kývl podloženou hlavou.
Pokrčila rameny a vylezla z postele. V noci si nejspíš sundala legíny, protože na sobě měla jen bílé tričko a černé kalhotky. Bylo krásné ji takhle vidět. Jen nezačít slintat.

Namířila si to do koupelny a zavřela za sebou dveře. Ale nezamkla.
Taky jsem vstal, ale namířil si to do obýváku. Už se to dalo snášel podstatně lépe, než včera, ale stejně jsem tu moc pobývat nechtěl. Přešel jsem do kuchyně vytáhl nějaké toasty, namazal je džemem, na jiné dal sýr, nakrájel zeleninu dal vodu na čas a pomalu to všechno chystal na velký tác.
Dnes bude snídaně do postele.

Korektor

28. července 2014 v 22:44 | Von Monroe
Ahoj. No, četla jsem si zpětně pár kapitol a všimla jsem si, že čas od času se objeví nějaká chybka. Přeci jen, jsem člověk, nejsem neomylná, a tak bych Vás chtěla poprosit, kdyby se stalo, že narazíte na chybu a bila by do očí, dejte mi vědět. Klidně do komentáře pod kapitolou. Klidně k tomuto příspěvku. Občas se stane, že si prohodím písmenka a nevšimu si toho. Nebo zblbnu shodou přísudku s podmětem.
Pokusím se s tím něco udělat, aby byl web lepší. A to díky Vám. :)
Děkuji, autorka - Von Monroe

19. kapitola

1. července 2014 v 23:20 | Von Monroe
Kapitola není vhodná pro osoby mladší patnácti let.

Andy:
Zavřela oči. Byl jsem víc nervní, jak ona. Kolena se mi klepala jak nějakýmu puberťákovi, co má teď hned přijít o panictví. Najednou jsem viděl její krásu tisíckrát jasněji. Nechtěl jsem už čekat. Položil jsem ji ruku na koleno. Ani se nehnula. Vyrovnaně dýchala, ale její tep viditený na krku značil nervozitu. Jemně jsem ji dýchl do obličeje. "Neboj se. Věř mi." vydechl jsem bez nádechu. Hned na to jsem jí něžně přitiskl své rty na její. Začal jsem ji pomalu líbat. Neodtáhla se. Neudělal to doteď, už to neudělá. Zrychlil jsem tempo našeho polibku. Pomalu jsem zapojil špičku jazyka. Chytala se. Ach, bože! Chutnala tak skvěle.
Nevinná pusu se změnil v divoký a vášnivý polibek. Posadil jsem se na zem a strhl jsem Mary s sebou ze židle. Lehl jsem si a Mary musela na mě. Neopouštěl jsem její ústa a bral si je se vší parádou, přesto tak něžně, jak jen to šlo. Měl bych přestat, než bude pozdě. Jednu rukou jsem chytil Mary za záda a přetočil jsem se tak, že byla pode mnou. Nepřestal jsem. Už je pozdě! Doprdele! Nadzvedl jsem svou váhu rukama, aby necítila můj stále rostoucí penis. Stejně se o něm za chvíli dozví. Stále jsem ji líbal. Byl jsem nadrženej a už to nešlo jen tak přehlídnout.. Hlavně klid, sebekontrola, chlape... Když bude chtít, přestaneš. Musíš! S vášní jsem ochutnával každý kousek jejích úst.
Zajíkla se a na chvíli přestala spolupracovat. Můj kolega už ji tlačil na břicho. "Klid, Mary, neboj, to je v pořádku, to nic." řekl jsem tak rychle mezi dechy, jak to jen šlo a ani jsem nezkoumal, jestli mi rozuměla. Chtěl jsem pokračovat. Ale otočila tvář ode mně a začala se pode mnou kroutit. Přilehl jsem ji opatrně svým tělem, abych omezil její pohyb. "Neboj, Mary, pššt." Měla odvrácenou tvář. Dal jsem jí na ni pusu. Pak ještě jednu a potom jsem se zaměřil na její ušní lalůček. Něžně jsem ji kousnul. Cukla s sebou. Věděl jsem přesně co dělám. Ošila se. Na rukou kterými se zapírala do mé hrudi ji vyskočila husí kůže.
Nadzvedl jsem se. Políbil jsem ji na tvář a posadil se. Načež se zvedla i ona. Upřela na mě své oči a já uviděl její uslzenou tvář a jednu slzu, která stékala po tvářích, jako raní rosa z trávy. Nádhera. Utřel jsem ji tvář prstem a usmál se na ni. "V pořádku?" sklopila nevinně oči. Její výraz se změnil, když se zarazila pohledem v mém klíně.
"C-co to je? Proč to je?!" zvedla oči s nechápavým výrazem a slzami na krajíčku. "Mary, sama víš, že jsem dlouho, no, - neměl ženu. A tohle je pro mě příliš vzrušující. Víš, co mám za sebou, víš že jsem točil. Nemůže zůstat v klidu za takové situace." přebírala myšlenky a mě mezitím cukalo v tříslech. Aaá, kurva! Dosti nepříjemné. Jestli do pěti minut nedostanu, co můj přítel žádá, jedno jak, přísahám, že ho strčim do zásuvky!
Nedal jsem na sobě nic znát. Vlepil jsem jí polibek na tvář. A následoval další. "Můžu pokračovat?" šeptl jsem ji do ucha. Pevně stiskla víčka a utekla jí další slza. Ale mlčela. Měla pootevřená ústa, ze kterých se vydral tichý sten v následku zadržování slz. To už jsem nevydržel.

Mary:
"Miluju Tě." Ta slova ve mě spustila ohromnou bitvu smíšených pocitů a já nevěděla jaký vyhrává. Je to dobře? Co mu na to mám říct? Bože, to je strašná situace. "Co?" Pane bože, to mě fakt nic inteligentnějšího nenapadlo? "Vím, že ty ke mně možná nic necítíš, ale já se do tebe zamiloval. Od prvního okamžiku, když jsem tě viděl přes zamřížované okno neochotně kráčet za Chrisem. Když jsem ti poprvé podal ruku, rozpoutala se ve mě nedobrovolná válka. Můj mozek tě chtěl zabít a mé srdce milovat. Ale srdce bylo hrdým vítězem. Mary, dej mi šanci." nechápavě jsem na něj koukala. "Věříš mi?" Nevím, Andy, já nevím! A že k tobě nic necítím? No jo,.. Co vlastně cítím? Proč si ve svých pocitech nejsem jistá? Proč nedokážu říct, co cítím. Proč nad každou Andyho větou, svádím vnitřní boj sama se sebou. Do očí mi vyhrkly slzy. Držela jsem je silně v očích. Ale neudržela je dlouho. Začal jsem vzlykat.

Andy:
"Nic neříkej."Zvedl jsem se, vzal jsem ji do náručí a položil do postele. "Promiň. Za chvíli se vrátím." natáhl jsem si kalhoty, navlékl si bundu a odešel z domu.

Značnou erekci jsem schoval pod pásek u kalhot a šel najisto rezervací. Zastavil jsem se u dveří. Zaťukal. Otevřeli se a v nich stála Kim. "Ahoj, potřebuju pomoct." Viděla jak jsem oblečenej. Teda spíš, jak nejsem. Její obličej se změnil z: Jé, co tady děláš?, na: Aha, už chápu, samče!. A hned mě pozvala dál. Jen co zavřela dveře, začala mě líbat. Ale já se nechtěl líbat. Né s ní.
Stále jsem na rtech cítil Maryinu vanilkovou chuť a ona ji kazila.
Měla na sobě halenku. Moc jsem ji neprohlížel, ale slušelo jí to. Ona nikdy nechodila v teplákách a roztrhaném, volném tričku, ani doma. To nebyla ona. Byla to klasická dámička. A tak se i chovala. Od lidí z rezervace se hrozně moc lišila. Byla víc ve městě, jak tady. Uvědomil jsem si tep v kalhotách a už na nic jsem nečekal a sundal z ní halenku. Rychle jsem ji stáhl rifle a ohnul jí. Chytla se za koníky. Sundal jsem si kalhoty i boxerky. Volnýma rukama jsem jí stáhl krajkované kalhotky. Prohlédl jsem si ji. Přejel jsem prsty po jejím vyholeném klíně. Mírně zavzdychala.
Smočil jsem v ní jeden prst a pomalu jím zakroužil. Už byla vlhká. Ona byla neustále. Vydechla. Potom jsem ji pleskl přes prdel. To mi tak chybělo. Už jsem to nevydržel a naplno do ní pronikl. "Uch,... jsi nějakej větší. Jak dlouho si bez ženský?" Mírně vyjekla, ale držela svoje vzrušení na uzdě. Pomalu jsem se začal pohybovat. "Hodně- dlouho." dodal jsem do tempa. myslel jsem, že to bude rychlovka, po mé, tak dlouhé, abstinenci, ale šlo to o to hůř. Vlastně to nešlo skoro vůbec.
Začal jsem zrychlovat. Chytl jsem jí za boky a přirážel. Zprvu sám, jen pánví, ale pak jsem si musel pomoct i jejím pohybem. Stále jsem zrychloval tempo. Slyšel jsem její bolestné zasyčení, které by mě normálně donutilo zpomalit. Normálně, dnes ne. Byl sem sobec a bral jsem si ji tvrdě. Měl bych se krotit, přeci jen, mám o proti ní velkou sílu, lehce bych ji mohl ublížit.
Kdybych chtěl, abychom si to užili oba, udělal bych to jinak. Ale ona nebyla Mary, se kterou bych se rád mazlil a hrál si s ní. Konečně jsem ucítil něco, co kdysi. Blížil jsem se k vrcholu. Začal jsem funět a Kim už měla co dělat, aby udržela bolestné vzdychy mezi zuby. Točil jsem hlavu do oblak a ještě se o ni naposled otřel. Právě včas. Opustil jsem její tělo a pokřtil jí záda, jako už tolikrát. A pak mi došlo, že z toho nemám radost.
"Sobče!" křikla naštvaně. Já mezitím dodýchával svůj výkon zakončený bouřlivým orgasmem.
Kim stále zaujímala stejnou pozici s mým semenem na zádech. "Utřeš si to aspoň po sobě?" byla naštvaná a dávala to najevo. Já ji chápal. Neudělala se, neměla šanci. Muselo ji to bolet, takhle krutý k ženám nikdy nejsem.
Natáhl jsem se přes chodbu do kuchyně pro utěrky a setřel ji sebe ze zad. "Děkujeme, přijďte zas!" dodala s ironickým úsměvem a vytrhla mi ubrousky z ruky. Naštvaně se rvala do oblečení. Já si natáhl kalhoty, hodil bundu přes rameno a vzal za kliku. "Díky. Přijdu, neboj." zamračila se. "Debile." Na ta slova jsem se otočil. Mírně ustoupila, když jsem udělal dva kroky k ní. Jednu druku jsem jí položil na tvář, v náznaku polibku. A druhou, svěšenou rukou jsem jí přejel po riflích v místě rozkroku. Debilně jsem se na ni usmál. Svraštila obočí. "A ještě provokuje." dodala. "Pokračuj sama, bejby." šibalsky sem mrkl a cukaly mi koutky. "To si piš." udobřil jsem si ji. Uf. Mít s ní konflikty, to je nebezpečný.
"Rád jsem tě viděl. Díky." otočil jsem se na patě a raději rychle vypadnul, abych se vyhnul jejím poznámkám.
Cestou zpátky mě zase přepadla úzkost, co s Mary. Jsem strašnej grázl. Co se to se mnou stalo?! Asi jsem neměl za Kim chodit. Měl jsem své vzrušení přehlídnout nebo utišit "ručně". Nebylo by to poprvé. Teď se mi to řekne, když už erekce ustala.
Naštvaně jsem se vracel k domu. Byl sem naštvaný na sebe. Jsem nehoráznej debil. Neřeknu Mary, kde jsem byl, nemůžu. Bude si myslet, že když mi nedala, budu si hledat náhradu jinde. Ale asi by měla pravdu. Ale o to mi vůbec nešlo. Mary byla první dívka, na kterou jsem nepohlížel, jako na svůj další zářez. Když si představím, že by se mnou Mary žila, milovala mě, nebo se mnou chtěla dítě, ženou se mi slzy do očí.
Ach, Mary, jsi tak nezkušená a mé učení je pro mě příliš vzrušující.
Normálně bych se držel pod kontrolou, ale dneska už ne. Přetekl pomyslný pohár mé abstinenční trpělivosti a musel jsem. Zvíře ve mně prahnoucí po orgasmu řvalo a já jej nemohl utišit. Mrzelo mě, že jsem se snížil k tomuto činu. A co hůř. Necítil jsem žádnou úlevu. Ano, to zvíře ve mně utichlo, ale to bylo vše. Ne, tohle jsem neměl dělat... A budu si to vyčítat ještě dlouho. Ale patří mi to. Mám, co jsem chtěl.
Vešel jsem do baráku. Prošel jsem přes obývák do ložnice. Mary byla stále na posteli, jen přikrytá. Deku pevně tiskla pod bradou. Panebože, co jsem to provedl?!

Mary:
Panebože! Je na mě naštvanej. Určitě se musí zlobit. Dělám mu to těžký. Pořád se musí vypořádávat s mou změnou nálad. Ach, kam jenom šel? Co když si něco udělá? Měla jsem ho nechat udělat, co chtěl. Přeci jen, jsem od Adama zvyklá na všechny nechutnosti světa. Třeba
bych to přežila, jedou. I s Andym. Proč si to nepřiznám. Andy mi není lhostejnej. Ale proč? Má moje sympatie, to ano, ale...
Ne, už nad tím nechci přemýšlet. Vždyť se mi hnusí i slovo asexuál.
Ležela jsem na posteli. Sundala jsem ze sebe tmavé legíny, triko a podprsenku, skopla je pod postel a jen v kalhotkách jsem si vlezla pod peřinu a pořádně se přikryla.

Andy se vrátil. Přemýšlela jsem, co asi dělal a kam šel. Třeba se šel uklidnit lovem. Ale nebyl zakrvácený, takže ne, lovit nebyl. V rukou jsem si pod bradou pevně držela přikrývku. Čekala jsem, jak se mi vyjádří.
"Mary,... já- musel jsem si vyčistit hlavu. Promiň. Když něco nebudeš chtít, řekni mi, ano? O nic nejde. Nechci tě přivádět do rozpaků."
Nevědomky jsem žmoulala přikrývku v rukou a kousala si ret. Mám? Mám sundat peřinu?
Sklopila jsem zrak. Chytl mě za bradu a mírně ji zvedl. "Rozumíš?" Promlouval mi do duše. Zvedl mi bradu ještě o trochu víš a donutil mě se na něj podívat. Pustila jsem svůj ret ze zajetí zubů, abych se vyjádřila.
"Ano."

S těmito slovy jsem pustila přikrývku.

Pomozte psát

28. května 2014 v 23:05 | Von Monroe
Ahoj lidičky,
Mám pro Vás takový návrh. A tím je volba příběhu. Můžete si vybrat, jak mám kapitolku napsat. Pro 19. kapitolu, můžu buď zveřejnit obsah něžnější a procítěnější, jako obvykle, nebo trochu přitvrdit odvážnější, tvrdší scénkou. Prozatím mám napsanou tu tvrdší část, ale není problém ji "vyjmout" a dát někam samostatně, budete-li chtít v příběhu pokračovat nežně. Není pak problém, bude-li zájem, zveřejnit i tu vyjmutou část.
Schválně nechávám volbu na Vás, protože mám strach, že bych Vás mohla tou tvrdou částí zklamat. Navíc si nejsem jistá, zda by se to hodilo, vzhledem k nížšímu věku některých navštěvujících TNB webu. Volba je na Vás. Dejte mi vědět do komentářů, jak by se Vám kapitola líbila víc, ať můžu co nejrychleji psát dál a přidat další kapitolu. ;)
Děkuji a zdravím všechny příznivce našich Normálních bláznů. :)

18. kapitola

25. května 2014 v 20:09 | Von Monroe
Andy:
Poprvé jsem neměl černé svědomí z toho, že jsem nechal Mary samotnou. Byla s Ness. Byla jedna s nejúžasnějších lidí - vlastně polo-lidí, co jsem znal. Ne že bych jich znal (těch zodpovědných) moc. Vlastně, byla jediná. Renesmé byla moje spása, věděl jsem, že dá na Mary pozor. Chtěl jsem si trochu užít volna. Ale dal jsem si jen pár piv. Bylo mi jasný, že kdybych to s pitím přehnal, mohl bych někomu něco udělat. A první na ráně by byla Mary.
Kvůli ní, jsem snášel muka každý den. A být v její blízkosti a nemoci nic, mě dohánělo k šílenství. Po sexuální abstinenci, kterou každodenně snáším, mi jakákoliv myšlenka na ženu zvedala kamaráda do pozoru.

Ráno jsem se vzbudil u Setha. Jako jeden z mála nedržel hlídku a neměl partnerku, které bych vadil, nebo ji naopak přitahoval. Přesně podle plánu. Ale co Mary? Hned jsem se oblékl a šel do našeho domu, abych ji zkontroloval. Když jsem vzal za kliku, nebylo zamčeno. Prolítl jsem chodbou do obýváku. Gauč byl rozložený, peřiny také, ale Mary v nich neležela. "Sakra! Sakra, sakra, sakra!" Vypadl jsem z domu a rozběhl jsem se. Věděl jsem, kde mám začít.
Jacob! Byl to jediný chlap, se kterým se tu dala do řeči a měl ji celý večer na očích, na rozdíl ode mně. Nebo snad nebyl jediný? Jsem strašnej, jak jsem ji mohl nechat samotnou!
Začal jsem bubnovat na dveře. "Jaku, otevři. Tady Andy." nervózně jsem přešlapoval. Odmlka byla příliš dlouhá. "Jacobe, dělej!" nic. "Jacobe, kurva, otevři!" Konečně jsem uslyšel nějaký zvuk. "Cojé, vole? Víš kolik je?!" nasraně jsem ho obešel a mírně do něj strčil. "Co blbneš?" neodpověděl jsem. "Kde je Renesmé?"
"Spí v ložnici, proč?" Vrazil jsem do ložnice. Spadl mi kámen ze srdce. Mary ležela vedle Nessie. Ta se vzbudila a vyděšeně se na mě podívala. "A-Andy? Co tady do prdele děláš?!" přitáhla si přikrývku pod bradu. Bylo mi jedno, že je tu Ness skoro nahá. Teď mi to bylo úplně jedno. Jacob mě dohonil. "Andy, kurva co blbneš?!"
S úlevou sem se sesunul k zemi. "Andy?" Mary se vzbudila. Promnula si ospale oči a snažila se pochopit situaci, kterou nechápal nikdo z nás. "Marinko, tohle už mi nedělej. Strašně jsem se bál, když jsem tě nenašel doma." Jake a Ness pochopili. Nevím jestli Ness, ale Jacob určitě. "Jen jsem nechtěla být v domě sama a Renesmé mě pozvala sem. A Jacob se obětoval a šel do obýváku na pohovku." Neuvěřitelně se mi ulevilo.
"Můžeme jít domů?" řekl jsem s prosebným výrazem. "Andy, je brzo ráno. A jak vidíš jsem v pořádku. Nessie i Jacob se o mě postarali." Asi chtěla nechat s Ness. "Já vím. Měl jsem být s tebou. Strašně jsem se vylekal. Sem blbec, já vím. Chris tě pořád může hledat. Prostě jsem se bál."

"Jo, tak jdeme. Běž napřed, přijdu." nepochoptelně jsem se na ní podíval. "Co? Ne. Víš vůbec kudy?" sklopila oči. "Ne. Tak ale počkej venku." otočil jsem to a poplácal Jaka po rameni. "Děkuju." vrátil mi vyčítavý, přesto pochopení plný výraz. Opusil jsem jeho dům, omluvil se, za zmatek, co jsem způsobil a počkal před domem na Mary.

Mary:
Nevadilo mi, že mě Andy nechal samotnou s Ness. Rychle jsme se spřátelily. Ne že bychom měly moc společnýho, ale spíš jsem si pokecala s nějakou ženskou. Akorát mi vyrazila dech, kdež se mě otázala, jestli jsme spolu spali. "On to často zkouší. A většinou dosáhne čeho chce. Která by ho nechtěla? Ale nevyjel po tobě, že ne? Protože když to hodně chce, jde přes mrtvoly. V tom je jeho nevýhoda. Jinak je to super chlap i partie." Nepustila mě ke slovu a já si ta její v hlavě přehrávala, jakoby pro mě bylo těžký je pochopit.
"My spolu ale nechodíme." vyhrkla sem ze sebe. Nic inteligentnějšího mě nenapadlo. "A není to fuk? Oddat se nezávazně sexu můžeš i bez vztahu," odkašlala si a dolila si víno či šampus.
Na chvíli jsem se odmlčela. "A... ty si s ním spala?" Opatrně jsem se zeptala a ztěžka polka konec věty.
"Ne, já ne. Když jsme se poznali, už jsem byla s Jacobem. Ale kdybych nebyla, asi bych s ním šla. Je přitažlivý." šibalsky se usmála. A odmlčela.
"A vůbec, proč jste byli v léčebně? Andy, to vim, ale ty? " nenacházela jsem slova. "Pokus o sebevraždu." nahodila sem a popovytáhla rukáv. "Áuu. A proč?" možná byla vlezlá, ale zajímala se a já si chtěla povídat. Už. Po dlouhé době. "Byla jsem ... sexuálně zneužívaná." odmlčela jsem se a pak spíše jen šeptla "Nevlastním bratrem." nevěřícně na mě civěla. "Jako fakt?!" kulila oči a brada jí spadla dolů. "Ano. Víš to jenom ty a Andy. Už jsem nesnesla ten teror a chtěla to zastavit. A možná se i povedlo." odmlčela jsem se. Úplně.
Ness v hlavě přebírala myšlenky. Pak se zvedla, nalila mi první co jí přišlo pod ruku. Seznámila mě s pár lidma jejichž jména si už ani nepamatuju. Když mě doprovodila k domu, věděla, že nechci zůstat sama. A tak přemluvila Jacoba, aby mi přenechal místo v ložnici. Nedělalo mi problém přespat u Ness. Ono s trochou toho alkoholu to nebylo tak těžké.
Ale ráno mě čekal menší šok. Andy přiletěl k Jakovi do baráku. Chápala jsem jeho starost, ale jeho reakce mi přišly nepřiměřené. Vypadalo to, jako bychom byli pár a Andy nemohl ustát odloučení na osm hodin.
Nechtěla jsem to prodlužovat, tak jsem se nakonec vykopala z postele, poděkovala Ness i Jacobovi a pozvala je k nám, až budou mít čas a my budeme zabydlení. Byla jsem jim moc vděčná a Andy nejspíš taky.

"Mary, moc se ti omlouvám. Byl sem kretén. Promiň."
"Kdy? Když si mě nechal s Nesie, nebo když si vtrhl k Jacobovi jako hurikán a vzbudil půlku rezervace?" otázala jsem se s menším vyvýšením hlasu. "Promiň i za to." sklopil oči a posadil se na novou, stále rozloženou sedačku. Věděl, že jsem naštvaná. Ale já nechtěla být. Vzala jsem jeho hlavu do dlaní. Mohlo to vypadat komicky. "To nevadí. Jsem v pořádku. Ano? Vím, že ti na mě záleží. Ale jak vidíš, je mi dobře. Renesmé je skvělá osoba a troufnu si říct to samé o Jacobovi." odmlčela se.
"A o mě?" zvedl ke mě oči. Ty nádherné oči světlé modři, která mě hypnotizovala i když opět ztrácela barvu. Podle toho mi docházelo, že bude mít brzy opět žízeň.
"Troufneš si to říct i o mě?" pustila jsem jeho tváře a schovala ruce za záda. "Asi ano." odmlka byla příliš dlouhá. Otočila jsem se k odchodu, alespoň z místnosti, ale Andy m chytil za ruku. "Neodcházej mi. Prosím." Mi? Bylo to vážné a já stála jako solný sloup. Po pár nekonečných vteřinách jsem si k němu přisedla. Netečně jsem se ho zeptala. "Co chceš ke snídani?" chvíli na mě civěl, ale mě to nepřekvapilo. "Nic. půjdu lovit. Jsem domluvený s chlapama, že přijdou pomoct vymalovat tuhle místnost." rozhlédl se po stěnách pokoje. "Ale nejsem si jistý, jestli tě tady můžu nechat. Po dnešním incidentu." zmlkl. "Můžeš. Nejsem malé dítě." obořila jsem se na něj mírně a svraštila obočí. "Promiň mi to, já vím. Vážím si tě. A taky vím, že o to možná ani nestojíš. Nechám tě tu, ale slíbíš mi, že neopustíš rezervaci, budeš všem na očích a dáš na sebe pozor."
"Fajn." dodala jsem a založila ruce na hruď.
Vstala jsem z gauče a šla do kuchyně. Podívala jsem se, co si bych mohla udělat k jídlu. Něco rychlého svěžího. Normálně bych do sebe hodila kafe nebo jinou toxickou kofeinovou bombu, ale dnes ne. Dnes jsem si k mému překvapení udělala ovocný salát s jogurtem.

Po druhé hodině přišli chlapi a začali malovat. Byli bez triček a vypadalo to divně. Ujetě.
Andy mě uklidnil, že jsou naprosto normální a spolehliví. S klidným svědomím mě nechal napospas s polonahými "bratry". Zeptala jsem se pomocníků, zda si něco nedají a poté se zabouchla v ložnici, kde jsem přisedla k notebooku. Zatáhla jsem závěsy, abych viděla na film, který jsem si stáhla a koukla na něj.
Andy se vrátil zanedlouho, což jsem nečekala. Opět zkrvavený, ale míň, než posledně. A opět jsem se ho lekla. Film mě na chvíli vytrhl z reality.
"Ach, promiň, nechtěl jsem Tě vylekat."
"To nic. Kluci už odešli?"
"Ano. A odvedli dobrou práci." To každopádně. Ložnice vypadala úžasně.

Andy se začal převlékat ze zakrveného oblečení. Neodolala jsem a pohledem sjela k jeho tělu. Ness měla pravdu. Svým způsobem byl přitažlivý. Teď, když byl nakrmený, vypadal opět lépe. Jizvy byly opět zataženy, břicho měl vyrýsovanější a ty oči, v kterých jsem se opětovně topila a to dobrovolně. Šero v pokoji způsobilo, že když Andy zvedl hlavu, viděla jsem jak se na mě zastavily jeho nové, modří zářící oči. "Ty se na mě koukáš?" ptal se, jakoby to neviděl. "Ne, pomiň." snažila jsem to skrýt, ale tváře mi rudly a musela jsem svítit, jako nos soba Rudolfa. Usmál se škodolibě a obličej schoval ve vlasech, když se skláněl se špinavými věcmi k zemi. "Ale jo. Přiznej si to. Koukáš. Jen se podívej, mě to nevadí." říkal, jakoby mě chlácholil.
Skoro nahý, pouze v trenkách přišel až ke mně. Seděla jsem za stolem a upřeně hleděla do počítače. "Mary, neboj se. Koukni na mě. Copak jsem ti někdy ublížil?" odmlčel se a pak s klidným hlasem pokračoval. "Mě se nemáš proč bát." měl pravdu. A já to věděla. Přesto ignorovala. Chytil mě něžně za bradu a otočil mi hlavu k němu. Neochotně jsem opustila obrazovku. Zadívala jsem se mu do očí. Klekl si ke mě aniž by přerušil náš, čím dál intimnější, oční kontakt. Držel mou hlavu v dlaních.Ztěžka oddychoval a mě šokovalo zjištění, že já taky. "Můžu ti dát pusu?" mlčela jsem a sklopila oči k zemi. Jako bych zpřetrhala pouta intenzivního napětí, které bylo téměř hmatatelné.

"Zavři oči, jestli mi věříš." Zavřela jsem je a čekala.

Jednorázovky?

15. května 2014 v 20:41 | Von Monroe
Ahoj! Chtěla bych se zeptat, z těch pár lidiček, co Vás tu je, chtěli byste někdo nějakou jednorázovou povídku. Byla by asi o něco delší než normální kapitolka z TNB. Máte zájem? Mám jednu rozmyšlenou... :) Tak si řekněte.

17. kapitola

15. května 2014 v 19:46 | Von Monroe

Pro čtení této kapitoly neuškodí znalost Twilight ságy.

Mary:
"Děkuju, Andy, to je úžasný!" čuměla jsem v zrcadla na malou psí ťapku. To, co bylo ještě lepší, bylo snad slovo pod ní. ,Beatiful'.
"Andy, lepší obrázek bych nevymyslela, děkuju moc!" Vlepila jsem mu letmo na tvář pusu. "Není zač. Jsem rád, že se ti ťapička líbí." Věděla jsem, že ví, že větší radost mám z toho nápisu, protože se zase pitomě usmíval, ale já ten úsměv měla ráda. A líbil se mi.
Musela jsem přiznat, že se mě Andy začíná dostávat pod kůži. A já jen nevěděla, jestli jsem ráda nebo ne.

Andy:
Byl jsem rád, že mi Mary věřila natolik, že jsem jí mohl zvolit tetování. Byl to lehký způsob, jak si získat její důvěru. Jen abych to jednou nepřehnal. Když jsme se vracely, vzal jsem to ještě přes benzínku, aby nemohla Kim nic říct. Ach, jak se mi stýskalo po mých kráskách z garáže.

Když jsme dojeli a já šel Kim vrátit auto i klíčky, dívala se na mě, jako bych jí něco provedl. Cítil jsem z ní zášť vůči mě. Ne. Vůči Mary. Ano, Kim na ni žárlila. V rezervaci byla veškerá pozornost věnovaná nám. Někdo věděl, co jsem zač, někdo ne. Ale možná proto nás tak pozorovali. Báli se o Mary. Kříženec upíra a pornoherec bydlí v rezervaci s malou stydlivou dívenkou. Kdo by se nebál. Ale trochu mě mrzelo, že si to o mě lidi myslí.

Když jsem se otáčel se slovy: "Tak páá, zlato." cítil jsem v zádech její bodavý pohled. Mary stála v bezpečné vzdálenosti. Věděla, že o kousek blíž a Kim na ni skočí. Ale přede mnou by to neudělala. Nebyla měnič a i když jsem jen kříženec, neměla by proti mě šanci."Páá." dodala spíš pro sebe, až když jsme poodešli.

Šli jsme s Mary bok po boku vysokou trávou. Chtě jsem ji chytit za ruku, ale neučinil jsem tak. Musím počkat! Odemkl jsem. Hned jsem odnesl tašky s nákupem a začal je vykládat v kuchyni. Mary přišla za mnou. Začala pátrat v taškách, které jsem postupně vybaloval. "Dáš si taky?" otázala se a v ruce držela kafe. "Jo, dám. Slabší a s mlíkem." dodal jsem. Mary vytáhla dva hrníčky, hodila do nich nové lžičky a vybalila novou konvici, do které hned dala vařit vodu. Po chvilce zalejvala dva hrnky, při čemž v jednom bylo dvakrát tak kafe.

"To chceš pít?" Zeptal jsem se, když nalila do hrnku vodu po okraj. "No, zalejvat kytky nejdu." Usmála se ironicky, vzala hrnky a donesla je do obýváku na nový konferenční stolek, zatím složený v krabici. "A chutná ti to?" Zarazila se. Přiložila si ukazováček pod bradu a zamyslela se. "A víš, že ani nevim."
"A proč to teda piješ?"
"Já nevim. Potřebuju to. Kofein byl dřív součástí mého života. V léčebně jsem měla nehoráznej absťák." Přitáhla jinou krabici a sedla si ke kafi. S hlasitým výdechem přiložila hrnek ke rtům a usrkla. Polkla a zakřenila se. Vzala kafe, přistoupila k oknu a vylila ho.
"Asi jsem si trochu víc odvykla." Řekla, když zjistila, že se na ni upřeně dívám. Aby to nevypadalo blbě, uskrl jsem si kafe a užil si boží pocit na jazyku. Znal jsem lepší způsob jak si užít, ale ten nepřipadal v úvahu.

"Ses trochu přecenila, co?" zeptal jsem se. "No, maličko. Teď už asi kafe pít nebudu."
"Tak pojď ochutnat ode mě. Je o dost slabší." s úsměvem jsem k ní natáhl ruku. Zvedla se z krabice. Neochotně přišla. Vděčně vzala hrnek do obou rukou a napila se. Zavřela oči.
"Chutná?" otevřela oči, jako by se probudila z transu. Kývla. "Ano, děkuju."
"Nemusíš děkovat. Jestli chceš, udělám ti jiný."
"To je dobrý, díky." Vrátila mi hrnek a já do sebe zbytek rychle kopnul.

"Umyješ nádobí nebo budeš vybalovat?" Zeptal jsem se a asi věděl odpověď. "No, umyju hrnky a nové nádobí. Pak ti pomůžu."
"Tak fajn, už jdu vybalovat." Napouštěla dřez a hodila do něj hrnky a příbory, potom i jiné kuchyňské potřeby, které jsem jí podával z krabic.

Mary:
Dnes jsme celý den fungovali v dokonalé symbióze. Když se blížil večer, pořád nám zbývalo hodně krabic vybalit. Stihli jsme vymalovat dva a půl pokoje. S pomocí kluků z rezervace jsme toho stihli víc. Problém byl, že pokoje nestihly uschnout a nedalo se v nich spát. Já jsem zůstala doma v obýváku, Andy kvůli mě sestavil novou pohovku. Byla snad ještě pohodlnější než postel. Andy přespí u někoho jiného. Údajně u kamarádka. Stejně bude spát u Kim. Ne-li s ní. Abych řekla pravdu, vadilo mi, že nebude se mnou v domě Andy. Měla jsem spát celou noc úplně sama. Panebože, já žárlím! Né, to ne, to já neumím. Jen mi vadí, že budu sama přes noc. Jo! Musím to nějak zvládnout. Budu silná.

"Mary, super zpráva. Dnes večer bude táborák, budou tam snad všichni z rezervace." Zadívala jsem se na něj, jak kdyby na mě zařval. "Cože?!" Vůbec jsem měla náladu se s někým kamarádíčkovat po tak už dost náročném dni. "No, prostě společensky posedět u ohně a ták. Je to vlastně pro nás. Abychom se seznámili. A chtěl bych ti někoho představit."
"Pro nás?" zopakovala jsem si pro sebe. "Ano, říkám, lidi se chtějí seznámit. Jsou tu všichni moc milí a hodní. Neboj, užijem si to."
Užijem si. Znělo mi v hlavě.

Ano, vyděsilo mě to. "Neboj se. Je to zábava. Lidé jsou tu opravdu moc hodní. Prosím, udělej to kvůli mě." Jeho prosící oči do mě bodaly. Věděla jsem, že už nemám na vybranou.
"Fajn. Ale jen proto, že si mě dneska vzal na ty boží nákupy."
"Děkuju!" vylítl a objal mě. V zápětí se ale odtáhl. "Promiň, já nechtěl. Teda chtěl, ale..." Oddechl. "To nic." Uchechtla jsme se. "Tak já se jdu převlíct a ty běž taky."
"Teď?! Vždyť je šest."
"Dobře, dobře, tak já počkám. Ale nanejvýš hodinu." dodal skoro s výhružným tonem.

Za necelou hodinu mě táhl do středu rezervace. Táborák byl obyčejný, okolo něj seděli mohutní muži a pár o proti nim malinkých dívek, které byly o dost větší než já. Bylo tu pár párů, které se k sobě tiskly a dávali svou lásku najevo. Přisedli jsme mezi ně a Andy se s každým chlápkem přátelsky objal. Byl nejmíň o půl hlavy menší a minimálně jednou tak užší. Dívky letmo políbil na tvář. Až na jednu. Tu objal, pevně sevřel v náručí a nežně jí políbil do vlasů. Hned se s ní dal do řeči. "Co Jacob, je na tebe hodnej?"
"Jo, hrozně moc. Nikdy by mi neublížil, vždyť víš, že i kdyby chtěl, otisk v něm mu to nedovolí." Mile se usmála. Dívka byla rezatá, ale na ohnivém světle, působily její vlasy jako bronzové. V hnědých očích se jí odrážely plameny. Byla malá, možná jako já. Konečně někdo!

"Mary," Andy vedl zrzku k mé maličkosti. Holčina se z dálky usmívala. Nepůsobila jako Kim. Měla na sobě užší ryfle, šedé tílko a přes něj krémovou, koženou bundu. Byla horká noc, přesto jsem si dokázala představit, že jí je zima. Já měla černé úzké kalhoty, triko s dlouhým rukávem, které nebylo vidět, protože ho zakrývala volná mikina. Vypadala spíš, jako by byla Andyho.
"Mary, tohle je Renesmé Cullenová. Ona,.. je jako já. Křížená." odložila sklenku a natáhla ke mně ruku. "A Ness, tohle je Rosemary, byla se mnou-"
"Kde?!" Nessie zvedla tón hlasu. A stáhla ruku, kterou už jsem netiskla. "V ústavu. Pomohla mi ven." Odpověděl jí Andy s těžkým výdechem. "Aha, tak to jó. Ráda tě poznávám, Mary. Můžu ti tak říkat? Andy říkal, že se ti tak říká."
"Jo, jasně, můžeš, Ness." Vyzdvihla jsem její jméno na důkaz, že si ho pamatuju.
"Jak dlouho jste byli zavření?" Hned jsem zareagovala. Ness se pořád křenla. "Já jen měsíc, ale Andy asi tři?" Otočila jsem se na něj. "Jo, asi tak. Dost dlouhá doba na to, aby si mi chyběla." Podíval se na Ness a vzal ji kolem ramen. "Vy všichni." Dodal.


"Hej, co si to dovoluješ?!" Do rozhovoru se vmísil vysoký muž, bez trika, s dokonalým tělem. Co sem to řekla! Ano, měl krásné vypracované tělo. Ale z nějakého důvodu (a já věděla jakého), mě nepřitahoval. "Hej, Jaku, brácho!" pustil Ness a oba se otočili. Zase se objali a srazili pěsti. Renesmé se k němu přitočila a chytla ho kolem boku. "Mary, tohle je můj přítel, Jacob." podívala se po něm. "Ahoj," natáhl ke mě ruku. Přistoupila jsem blíž a podala mu svou. "Těší mě." řekl. "Můžu tě tady nechat s Nessie a dát si s chlapama pivo?" otázal se mě a já mu opět nemohla říct ne. Zase!
"Jo, běž. Snad Nessie neunavím." podívala jsem se na ni a obě jsme se mírně usmály. A tak jsem našla první spřízněnou duši.

Další články


Kam dál