16. Kapitola

2. února 2014 v 22:00 | Von Monroe
Andy: Vzdal jsem se pohledu do zrcadla. Natáhl jsem se pro první kousek oblečení. Do koupelny vešla Mary s kosmetickou taštičkou v ruce. "Panebože!" vykřikla. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že Mary není na nahého muže zvyklá. Stáhl jsem nohy k sobě a u rozkroku křečovitě svíral triko. Mary stála bez hnutí, ještě dobrých pět vteřin. Pak se otočila a práskla dveřmi. Oblékl jsem si trenky a kalhoty, jak rychle to jen šlo a šel ji hned zkontrolovat. Přeci jen, Chris říkal, že není úplně zdravá a její reakce se musí předvídat.

Seděla schoulená v rohu postele a koukala na stěnu. "Mary, drahoušku, si v pohodě? Klid, to nic, všechno je v pořádku, ano? To nic." "Myslela jsem, že už budeš stoprocentně převlečenej." Klepala se. Silně. Sedl jsem si vedle ní. Přitiskla se ke stěně postele. Slzy se jí valily z pod víček, jako smuteční stříbrné perličky. "Neboj se mě. Víš, že se mě bát nemusíš." Chtěl jsem ji pohladit po tváři, uhla.
"Mary, opravdu se neboj. Nemáš čeho." Byla tak bezbranná. Jak by jí někdo, mohl vůbec ublížit. Celá se třásla. Koukala do zdi a nic jiného. Nepromluvila. Objal jsem ji kolem ramen. "Slyšíš? Já tě budu ochraňovat, nikoho k tobě nepustim, ani sebe. Můžeš být naprosto klidná." Její stav se pomalu uklidňoval. Díkybohu. Kolébal jsem ji v náručí, hlavně aby se uklidnila. Pohladil jsem ji něžně po tváři.
"Já vím, že se tě nemusím bát, ale, ale …"
"Pššt. Nemusíš mi to vysvětlovat, já to chápu."
"Ale, já, ty, ty za nic nemůžeš. A já ti to všechno komplikuju! Sem naprosto k ničemu. Nic nedokážu, nesnesu mužskou přítomnost a bojím se i tebe. A ty si poslední, který mě neodsoudil a věří, že sem normální. Prosím, nech mě chvíli samotnou." Líbnul jsem ji do vlasů a zvedl jsem se. Vrátil jsem se do koupelny, ale nechal pootevřené dveře, abych věděl, co se vedle děje. Stihl jsem si učesat si vlasy. Vešel jsem zpět do ložnice. Mary už vypadala celkem dobře. Sedl jsem si k ní na postel a podíval se na ni.
"V pořádku."
"Už asi ano."
Snad. "Omlouvám se ti, nenapadlo mě, že pudeš do koupelny. A nejsem zvyklý, že se mě ženy bojí. Promiň, budu si zamykat."
"To je dobrý. Snad už to bude v pořádku. Taky promiň. Muže jsem ještě nikdy… neviděla. Nahého." Špitla sotva slyšitelně. Panebože, takový šok jsem jí způsobil! "Promiň, to jsem nevěděl." Omluvně jsem dodal. Mlčeli jsme. Políbil jsem ji na tvář a prolomil tak hustou atmosféru.

Držela, neucukla ani se neodtáhla. "Promiň," dal jsem jí další pusu, "Promiň," Další polibek už jsem jí věnoval na rty. Dýchl jsem jí do tváře. "Promiň." Zašeptal jsem. Znovu ji políbil. "Neomlouvej se. Ještě jednou, prosím." Až takový úspěch jsem nečekal. Znovu jsem ji políbil a věnoval jí něžný, dlouhý, procítěný polibek. "Nevadí ti to?"
"Ne-"

Mary:
Nevím, co se semnou děje. V jednu chvíli si připadám jako normální člověk, bez poskvrněné minulosti a pak se mi to všechno vrátí. Jakoby se mi každá zapomenutá chvíle měla vrátit a ještě hůř. Proč mám já takové štěstí?! Jsem ráda, že mě Andy respektuje. Možná víc, než by sám chtěl. Sama nevím, jak chlap funguje, ale jsem přesvědčena, že to vědět nepořebuju.
Ale potom, co mě Andy políbil, začala jsem mít pocit, že to-jako mezi ženou a mužem, může být i krásné. A že nemusí být jen fyzická láska.
Vůbec, zná Andy lásku? Líbím se mu, nebo mě chce udělat to, co Adam nebo snad ještě něco horšího?! Nebo jen do mého srdce přinést klid. Nevyznám se sama v sobě, natož v někom jiném a natož v muži!

Andy opustil moje rty. Dal mi něžnou pusinku na čelo. "Víš, že jsme chtěli jít nakupovat?" No jo! Zvedla jsem se z postele a hodila na sebe mikinu. Došlo mi, že Andy nemá triko. Odvrátila jsem od jeho hrudníku pohled. Šlo spíš o sílu zvyku, než aby mi to doopravdy překáželo. Sakra, co se to semnou děje?!

Vstal, zamířil do koupelny a zase si nezamkl. Ale teď už nebylo nic, co bych neměla vidět. Pro jistotu jsem při vstupu do koupelny zaklepala. Andy mi rovnou otevřel. Naštěstí oblečený. Hodila jsem kosmetiku na umyvadlo a vytáhla řasenku a tužku. Andy ustoupil od zrcadla a pustil mě k němu. Profesionálně jsem začala s jednoduchým líčením. Ani nevím, proč používám řasenku, když ji zakryjí tmavé linky. Trochu jsem vyšla ze cviku, ale na něčem tak jednoduchém se nedá snad ani nic zkazit.

Andy mě bedlivě pozoroval. Tak, jako nikdo. Odhodila jsem tužku. "Budeš tam stát do zítra?"
"Né, promiň, jestli ti vadí, že se na tebe koukám." Možná jsem si chránila soukromí, možná až moc, ale zas taková jsem nebyla. "Nevadí, kdyby jo, řeknu ti." Přistoupil blíž, až úplně za mě. Položil mi hlavu na rameno a zahleděl se do zrcadla. "Tohle ti taky nevadí?" otázal se se zájmem v hlase. "Ne, zatim ne." Jeho pohled směřoval na tužku v umyvadle. "Můžu?"
"Nevím sice k čemu ti to bude, ale jo, klidně." Sledovala jsem ho. Na chlapa věděl až moc dobře co dělá. Obtáhl si oči. "Doprdele!" Sykl, když si tužku u koutku oka rozmazal.

"Pocem, prosimtě!" Mírně jsem si naslinila prst a smyla mu tak černou šmouhu. "No, dobrý. Sluší ti to, na chlapa..." Nechala jsem odpověď otevřenou. "Díky za kompliment." Poznamenal.
"Tak, já jsem připravená." dodala jsem a těšila se na jeho ,Já taky'.
"No, ale já ne." poznamenal a já se na něj podívala, jak kdyby mě právě oznámil něco hodně ošklivého. "Teda, chtěl jsem říct, že musim ke Kim pro klíče od auta." Usmál s a v duchu se mému výrazu smál ještě víc.

Docela jsem se divila, že Kim auto půjčila bez nějakých řečí. Bylo vidět, že se hodně snaží, aby si získala zpět Andyho přízeň. Ale ten ji více-méně ignoroval. Bylo příjemné vědět, že jsem pro něj důležitá a že se o mě zajímá. Měla jsem pocit, že mu jeho zájem musím nějak oplatit. Ať už třeba jen obyčejným úsměvem. Ale to bych nedělala nic jinýho, než se tlemila.

Během pár minut jsme dorazili do centra. Obrovský nákupák mě uchvátil na první pohled. And mě tahal, kam potřeboval. Jako první, jsme se otočily do nábytku. Andy koupil postel a sedačku a k ní nějaké příslušenství. Bylo to sladěné do běla. Vypadalo to pěkně. Andy měl dobrý vkus.

Koupily se příbory a komplet nové vybavení do kuchyně, včetně myčky, nové linky, talířů, jídelního stolu a všeho možnýho na vaření. A pak ještě pro barvy. koupila se světlince modrá, do kuchyně, bílá do ložnice a obýváku a k tou zelená na dozdobení. Pak si Andy musel odskočit. Ale neuniklo mi, kam šel. Do sexshopu. Ale co tam chtěl? Pozdravit známý? Nakoupit? Nechtěla jsem nad tím přemýšlet. Když se vrátil, věnoval se mi jakoby nic.

A teď jsem se dočkala i já. Šla jsem vybírat já. Teď jsem za sebou tahala Andyho já! Šla jsem do knihkupectví, pro kosmetiku, pro oblečení a nechala jsem s znovu přepíchnout piercing. Po
tom, co nám ho v léčebně zabavili, jsem si ho konečně mohla zase užít. Andy si ho taky nechal napíchnout. Slušel mu. Jako všechno ostatní. Bylo mi trochu trapné, že všechno platí Andy i když jsem věděla, že peníze má. Ale když mi došlo jak je vydělal... Pšt, ticho, Mary. Užívej si, dokud můžeš!
Myslela jsem, že už je to všechno, ale nebylo. Nasedli jsme do auta a jeli směrem do rezervace. Ale tu jsme přejeli a mířili jsme na druhou stranu. Netrvalo to dlouho a já stanula před salonem. Andy mě vzal do tetovácího salonu!
Motiv však musel zůstat na něm, pokud jsem chtěla tetování. A já chtěla. Měla jsem velké pochybnosti, ale chtěla jsem to risknout. Zatím se mi to vždycky vyplatilo. Nedalo se nic dělat, musela jsem mu věřit.
S tatérem se důvěrně znal a nad obrázkem dlouho neváhal. Hned věděl. Nechala jsem si to dát na levé rameno, jako se dává pásek. Měla jsem nařízeno se nedívat. Byla jsem trpělivá a bzučivou jehlu zvládla levou zadní.
Když dílo bylo dokonáno, žasla jsem nadšením. Nikdy by m takový motiv nenapadl, ale líbil se mi. Nic nápadnýho, kdykoliv ho mohu schovat. A ta jehla za to určitě stála. A bylo mi jasný, co mi tím Andy říká.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ashley Ashley | E-mail | Web | 6. února 2014 v 16:47 | Reagovat

Kdy bude další dílek? Je to úžasný. :3

2 Von Monroe Von Monroe | 10. února 2014 v 21:22 | Reagovat

Nevím, mám teď dost práce se školou a psát moct nestíhám ... Ale moc děkuju ... :) Vážím si toho :3 :)

3 thranduil-thranduil thranduil-thranduil | 6. března 2014 v 15:52 | Reagovat

pěkné

4 VeVuBVB VeVuBVB | E-mail | Web | 8. března 2014 v 11:46 | Reagovat

Stejně nepřestanu obdivovat to jak píšeš.. Vendy,máš to moc krásný :)

5 Von Monroe Von Monroe | Web | 9. března 2014 v 22:52 | Reagovat

[4]: Děkuju Vevuš... :) Bohužel, teď vůbec nestíhám, tak nevím, kdy dopíšu další... Ale budu se snažit! ;)

6 Von Monroe Von Monroe | Web | 9. března 2014 v 22:52 | Reagovat

[3]: Děkuji! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama