Kapitola 14.

2. února 2014 v 21:39 | Von Monroe
Mary:
Kim vystoupila z auta. Vysoká, prsatá, zrzatá nymfomanka. To, jak se na ni Andy díval naznačovalo, že spolu něco měli. Něco hodně intimního. Možná s ní točil. Nechutný. Nedokázala bych se člověku, s kterým bych kdy něco měla podívat do očí. Jako Adamovi. Nesnášela jsem jeho chladný bezcitný oči. Nesnášela jsem ho celýho.

Kim mi nepřipadala moc sympatická. Na holku z rezervace, odkud prý je, je až moc nóbl. Byla to klasická coura, co prahla po mužské pozornosti. Byla jsem slušná, ale jen ze zdvořilosti. Když mě nazvala Andyho novým objevem myslela jsem, že za jízdy opustím auto. Ale to, jak ji odpověděl mě moc neuklidnilo. Bylo mi víc než jasné, že Andyho každý zná jako děvkaře. A trochu mě to mrzelo,

Po chvilce jsem odbočili na cestu k La Pash. Bylo to nádherné místo. Rezervace připomínala park s obytnými chatkami. Nádhera. Ani jsem nevěděla, že něco tak krásného existuje. Bylo sice pod mrakem, ale i tak vypadala krajina moc krásně. Jako dětský tábor.

"Budete bydlet po jednom nebožtíkovi. Ale žádná nádhera to není. Se Samem sem se domluvila a nebude mít problem. Stálo mě to hodně sil, ale když budeš držet své choutky na uzdě a budeš s námi žít v harmonii, zvyknou si i ostatní a nebudou snad žádné potíže." Oznámila Kim jasně, a nikdo nic nenamítal. "Jasně, neboj, budu ten největší svatoušek. Předpokládám že Ness je ukázková a já budu její učedník. Budu vzornej neboj." Slíbil jí Andy. "Kdyby si cokoliv potřeboval, cokoliv, stav se." Mrkla na něj. Trochu mě vytáčelo, že mě Andy ignoroval, ale teď už zareagoval. "Jasný, díky, ale nemusíš se bát, zvládneme to." Odbyl ji.

Kim nám odemkla baráček a předala klíče. Rozloučila se s Andym letmým polibkem a zanechala nás na prahu domu. Po celém domě byla cítit zatuchlina. Hned jsem začala šmejdit. Bylo tu pár kousků nábytku a celkem asi čtyři místnosti. Ze vstupní haly vedly dveře do obýváku, který byl propojený s kuchyní. Odtud vedly jedny dveře do jakési ložnice s koupelnou a druhé do pokojíku, který nebyl nijak zařízený. Prostě jen volná místnost. Shodili jsme tašky doprostřed domu a já začla větrat. Marně jsem hledala další postel, kde bych mohla spát. Trochu mě to deprimovalo, ale snažila jsem se na to nemyslet.

Andy se trochu rozhlížel kolem a možná si i v duchu plánoval, kde se co jak přestaví, vymaluje a různě zkrášlí. Musela jsem uznat, že to tu vypadalo celkem dobře. Tohle se Andymu povedlo. V ložnici byla nádherná postel s nebesy. Byla dřevěná, bíle natřená a byly do ní vryté jakési ornamenty květů. Naproti posteli byla skříň a já ji hned začala zaplňovat svým oblečením, i když ho moc nebylo. Během chvíle jsem si harmonicky pobrukovala a přemýšlela, jakou barvou bych vymalovala kuchyň.

Andy:
Kim - byl jsem jí vděčnej, ale občas to byla taková mrcha. Není divu že jsem se rozešli, jsme každém úplně jinej. Ale zkušenosti s ní zažitý mi už nikdo nevezme. Náš baráček vypadal celkem dobře, na to, jak ho Kim popisovala. A ve vnitř byl taky pořád krásný. Prý ,polorozpadlá barabizna'. Tss. Stačí vymalovat a dokoupit nábytek a bude to dokonalé místo pro … pro co? Pro život? Možná.

Mary byla v němém úžasu. Nic neříkala, jen se dala do vybalování. Chtěl jsem jí pomoct, ale nechtěl jsem rušit její klidnou chvíli při zabydlování se, tak jsem kontroloval zda teče teplá voda, hřeje topení a vyčistil jsem krb. Když jsem měl hotovo, sedl jsem si naproti krbu na pohovku a ozkoušel, zda nebude potřebovat vyměnit. Asi bude. Jen co jsem se posadil, vylezlo vedle mě jedno péro. "Už vim, proč se říká ,čumíš jak péro z gauče'-" zachichotala se Mary, která viděla pokus pružiny dostat se ze sedačky. "Vtipné. Budem ji muset vyměnit." Prohodil jsem a bylo mi jasné, že to co nejdřív. Mary nebude chtít spát vedle mě v ložnici a na pohovce ji spát nenechám. Achjo, proč musim bejt takovej gentleman.

Vybalil jsem nákup, který nám bude stačit tak na dva dny. Lednička tu byla a dokonce stále fungovala. Narval jsem do ní ovoce, mlíko, vodu, sýr, vajíčka a pečivo nechal na kuchyňský lince.

"Dáš si něco k jídlu?" Zeptal jsem se, ale počítal s kladnou odpovědí. "Jo jo, umírám hlady."
"Fajn, něco přichystám. A budu spěchat aby si neumřela úplně!" Zašveholil jsem a pozvedl atmosféru. Naštěstí fungoval i sporák. Sice z doby předpotopní, ale aspoň něco. Na zrezlou pánvičku jsem rozklepl pár vajíček a osmahnul je na ní. Během minutky se kolem šířila vůně, která přilákala do obýváku Mary. Prostřela stůl skoro zrezlým příborem. Dali jsme se do jídla.
Mary očividně chutnalo. Po večeři se vrhla na nádobí a já šel pro dřevo. Zatopíme si v krbu, bude to víc romantické.

Celý večer jsme fungovali v dokonalé symbióze. Komunikovali jsme sice pořád málo, ale přeci jen. K večeři jsem otevřel víno. Trochu se udělala nálada. Nakonec jsme skončili na pohovce s výměnou názorů na abstraktní umění. Skleničky už jsme měli oba skoro prázdné. Mary se trochu uvolnila, ale rozhodně se neopila. Odmítl jsem nám dolejt skleničku. Nemuselo by to dopadnout dobře. Hlavně pro Mary.

Moc jsem ji chtěl políbit. Ale držel jsem se. Nesmím. Lekne se. Časem určitě budu moct, ale teď se musím držet zpět. "Nechám tě spát v ložnici a zůstanu tady, jo?"
"To, ne, já si sem lehnu. Můžeš jít do postele ty. Jsem ti vděčná za vše, co pro mě děláš. I za to že na mě bereš ohled." Odmlčela se. "V žádném případě. Ty budeš spát v posteli." Stejně nebudu spát. Půjdu někam lovit. Mary schovala hlavu do velké mikiny, ve které byla zabalená. "Ale já bych se tu vyspala."
"Tak a dost, žádné odmlouvání." Vzal jsem ji do náruče a donesl do ložnice. Opatrně jsem ji položil do postele a přikryl ji peřinou. Vypadala tak bezbranná. Jako neviňátko. Jak jí mohl někdo ublížit? Byla tak rozkošná. Užíval jsem si pohled na ni. "Si jako myslíš, že se nebudu chtít umejt a převlíct do něčeho na spaní? To si fakt myslíš, že sem taková špindíra?"

Chechtala se sama sobě, ale já moc dobře věděl, že je to vínem v jejím krevním oběhu.
Vycupitala z ložnice do koupelny. Místnosti byli propojené. V ložnici ze sebe shodila mikinu a v koupelně zbytek, ale to už jsem neviděl, protože si své soukromí chránila zamknutými dveřmi.

Posadil jsem se na postel a složil hlavu do dlaní. Najednou jsem si všiml, že Mary nechala své tričko na spaní a ručník složený na posteli. Kdybych jí to donesl, bude hodně naštvaná? Můžu všechno zkazit. Achjo, risknu to. To bych nebyl já.

Zaklepal jsem na dveře. Věděl jsem, že je zamčeno a vyrážet dveře přece nebudu. "Mary? Nechala sis tu ručník a tričko. Odemkni, podám ti to."
"Nech to za dveřma a odejdi."
"Neboj, nebudu koukat, slibuju." Neznělo to moc přesvědčivě. Sám jsem nevěděl, jestli to vůbec dodržím.
Zachrastil zámek a Mary vystrčila ruku. Chytl jsem ji za ní, políbil ji a podal jí triko i s ručníkem. "Prosím madam." Rychle zavřela dveře. Slyšel jsem jen tlumené ,díky'. Aspoň odemkla. Ale už za sebou nezamkla. Né, né, na to nesmim myslet! Bože, to je strašný. Jenom pomyšlený na něco intimního, zvedá mého kamaráda do pozoru.

Vzpomněl jsem si na notebook, který jsem si vzal z domu. Hodil jsem ho na postel a hledal zásuvku na nabíječku, protože jinak můj nejlepší přítel dlouho nevydrží. Lehl jsem si na postel. Bylo neuvěřitelné, že jsem v takovém zapadákově chytil wifinu. Jen tak jsem brouzdal po netu a uvědomil jsem si, jak moc mi to chybělo. Hned jsem si změnil tapetu, Mary ji vidět nemusela.

Mary vylezla z koupelny ve volném černém triku s nápisem ,Halloween'. Bosky cupitala po podlaze a skočila do postele. Na hlavě měla turban z ručníku. Musel jsem se nad tím pohledem pousmát. Byla nádherná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama