Kapitola 15.

2. února 2014 v 21:40 | Von Monroe
Andy:
"Sluší ti to." "Jak si na to prosimtě přišel?" Tlemila se na mě Mary a turban na hlavě mě rozesmíval čím dál víc. "Já ti nevim. Si prostě nádherná celá." Usmál jsem se na ní a zase se zadíval do noťasu. Měl jsem ho na klíně, tak si Mary sedla vedle mě a nahlížela do něj taky. Koukal jsem na nějaký novinky mezi auty.

Už bylo docela pozdě. Vlezu si do koupelny a asi si pudu lehnout na tu hnusnou rozvrzanou pohovku. Zvedl jsem se, podal Mary notebook a zamířil jsem do koupelny. Nespěchal jsem. Pod sprchou jsem dost přemýšlel. A pak mě polil horkej pot! Měl jsem v noťasu porno. Svoje porno! No doprdele. Co když ho Mary najde?! Co si o mě pomyslí? Nejspíš už si to myslí. Že si nevážím žen, že je pro mě důležitý jen sex a prachy. Ale já ji přece musim přesvědčit o opaku. Musim! Mám pocit, že ji mám rád. A nejdu jen po její kráse. Možná jsem se jednoduše zamiloval.
Mary:
Počítač jsem neviděla docela dlouho. Jen jsem si prolezla pár kdysi oblíbených stránek a noťas zaklapla. Nepotřebovala jsem se v něm prohrabávat. Stejně jsem věděla co najdu. A o to jsem zrovna zájem neměla. Dala jsem notebook k nohám a přikryla se peřinou. Zavřela jsem oči. Jen na chvíli. Počkám až se Andy vrátí, abych měla jistotu, že nezůstane tady. Hovno! Tři, dva jedna, … sem tuhá. Dobrou!

Byla sem nasraná, že jsem usla. Otevřela jsem oči. Místnost ozařovalo jen světlo notebooku. Andy ho měl na klíně a upřeně jej pozoroval. Slyšela jsem tlumený křik na asi dvě vteřiny. Bylo mi jasný, že ještě není ráno. Posadila jsem se na posteli. Andy se po mě otočil. Schoval a následně zavřel lap-top. "Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit." "To nic. Proč si tady ještě?" "Koukal jsem se jak spíš. Jsi nádherná. Ale neboj, nad ničím úchylným nepřemejšlím."
Ta slova mě moc neuklidnila. "A nemůžeš už jít? Prosím." V očích jsem měla nevinej a unavenej výraz štěněte. " Promiňte madam, už se sunu." Bez dalších protestů opustil pokoj. Já jsem bez dalšího přemlouvání znova ulehla do peřin a usnula.

Ale dlouho jsem nespala. To že vedle v pokoji spí Andy mi tolik nevadilo. Naopak. Štvalo mě, že jsem v pokoji sama. Byla jsem mírně rozrušená, ale snažila jsem se to skrývat. Noták, vždyť to nic není. První noc není nikdy lehká. Zavřela jsem oči. Pevně jsem tiskla víčka k sobě. V pokoji jsem hledala cokoli nebezpečného. Vše mi splývalo a tvořilo strašidelné obrazce. Chci spát, sakra!
Ráno si dávalo načas. Doufala jsem, že ještě usnu. Stalo se tak, ale až nad ránem.

Vstávala jsem až hodně pozdě. Byla jsem ranní ptáče, ale dneska jsem se hodlala prospat. Bylo kolem jedenácté, když jsem se vyhrabala z pokoje ve svém maxi triku. Domem se linula krásná vůně.
"Se snažíš získat další sympatie, jo? Tentokrát z vaření?" Provokovala jsem Andyho, který stál u sporáku. "Udělal jsem ti snídani. Teda, spíš oběd, no." Podíval se na mobil, který mu potichu vyhrával a usmál se. "Děkuju. Si hodnej. Ale spíš já bych měla stát za sporákem a kuchtit, né?"
"Tak si dneska vorazíš a zejtra si můžeš dát službu v kuchyni ty, jestli chceš." "To zas jako dobrý,já se bez toho obejdu." Mrkla jsem na něj. Občas se s ním fakt skvěle povídalo.
Cupkala jsem kolem něj v triku a bylo mi celkem jedno, že jsou moje nohy od stehen úplně
odhalené. Snad poprvé vůbec!

Běhala jsem okolo Andyho a užírala mu nakrájenou a připravenou zeleninu. Hodil cosi na pánvičku a spustil ruku k pasu. Nešikovně jsem se k němu nachomýtla zadkem. Uskočila jsem, když se mě dotkl. Pustil pánev a o krok ustoupil. "Promiň, moc se omlouvám. Nechtěl jsem. Promiň." Chrlil ze sebe. "Já vím, to nic. Nevadí." Sklopila jsem oči. Sakra. Vždyť nechtěl, tak se uklidni!

"Víš co? Běž se oblíct, pudeme nakupovat."
Oznámil mi Andy a vytrhl mě z hlubokého myšlení. "Co, proč?" Vyhrkla jsem a pak mi to došlo. "Nakupovat. Zapomněla si význam toho slova? De se utrácet tisíce za nepotřebné, ale momentálně nutné věci." Rozsvítila se mi očka. "Nakupovat?!" Ó, ano, ano, ano. S mou rodinou jsem byla nakupovat naposledy asi když mi bylo dvanáct let. Dlouhá doba.

Jako střela jsem vletěla d ložnice. Začala jsem na sebe rvát čisté spodní prádlo. Letěla jsem do koupelny, dala na kartáček pastu, strčila ho do pusy a vrátila se zpět do ložnice. Andy se přišel podívat na tuhle bleskovou akci. Stoupl si do dveří a nepochopitelně kroutil hlavou. Smál se. Podívala jsem se na něj s kalhotami napůl žerdi. "So-é?!" Snažila jsem se položit otázku mezitím, co jsem měla v puse kartáček.

Začal se smát na celé kolo a já na něj nechápavě koukala. "Ale noták. Snad se nejdřív najíš a můžeš klidně trochu zpomalit. Já teda takhle spěchat nebudu." Pořád se tlemil. Došlo mi, že se převlíkám a s kartáček v puse mu zavřela dveře před nosem. Úplně jsem viděla, jak mu spadl úsměv, když jsem zavřela. No co, nemá se mi smát.

Vztekala sem se, když jsem si nedokázala vybrat tričko. Moje požadavky byly jasné. Musí být černé a volnější. Až když Andy s omluvným výrazem vstoupil do pokoje, natáhla jsem na sebe první tričko, co bylo po ruce a už nic neřešila. Dlouhé úzké rukávy, volnější výstřih, pevný tvar, udržovalo křivky. No, zas tak špatné není. Nesplňuje požadavky, ale co.
"Promiň, ťukal jsem. Potřebuju do koupelny." "Jo, jasně, jen běž." Čím dřív bude připraven, tím dřív vyjedeme do nákupního centra.

Andy: Mary se culila jak měsíček na hnoji. Ještěže jsem měl plný konto a pár kreditek v zásobě. Počítal jsem, že utratíme velkou sumu. A těšil jsem se. Měl jsem nakupování rád, ale sám jsem si ho tak neužíval. Možná by to chtělo seznam. A nebo prostě radši koupíme co uvidíme.
Když mi Mary zabouchla dveře před nosem, nezbylo mi nic, než prostě jít uklidit do kuchyně. Nachystal jsem Mary snídani na talíř, na hnusnej dřevěnej stůl a chvíli seděl před krbem a čuměl na popel ze včerejšího večera. Notebook jsem nechal v ložnici a tam mě Mary asi jen tak nepustí.
Přemýšlel jsem nad volovinama. Po asi deseti minutách mi došla trpělivost. Ten krb bych mohl popsat nazpaměť. Už do něj dál čumět nehodlám.

Zaťukal jsem na dveře. Nic. Tak znovu. Nic. Mary, sorry, ale moje trpělivost přetekla. Otevřel sem dveře.
"Promiň, ťukal jsem. Potřebuju do koupelny." Byla v podprsence. Jak mě zaregistrovala, rychle se oblékla. Nedivil jsem se jí. "Jo, jasně, jen běž." Odbyla mě. Sprchovat se nebudu. Jenom se trochu opláchnu, dám si ranní hygienu a kompletně se zkulturním. Vzal jsem si ze skříně v ložnici čisté oblečení a vzal si ho do koupelny. Když Mary nebudu děsit, bude to prostě lepší. Myslim, že už tak má ze mě nervy v kýblu. Svlékl jsem se donaha a oblečení hodil na hromadu. Ve velkém zrcadle jsem se podíval na své tělo. Jizvy už byly opět krásně zatažené, svaly se mi zas vrátily a já cítil i tu sílu v nich. Byl jsem zase plně dobytý. Dokonalý pocit.

Když dlouho hladovím a poté se napiju., mám pocit, jako bych ten náhlí příval energie nedokázal příjmout. Ale trvá to jen zlomek sekundy a je to pryč. Konečně jsem byl zase plný síly a i svého polovičního života.

Ještě chvíli jsem si prohlížel tělo. Už jsem to opět byl já. Dokonce i můj věrný kamarád, díky kterému jsem se měl stálý plat, a to né zrovna malý, se vzpamatoval. S přibývající sílou totiž rostla i chuť po sexu. Ale na to teď prostě myslet nesmím. A když bude jó nejhůř je tu vždycky Kim. Přeci říkala, že mi s čímkoli pomůže.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama