Kapitola 2.

2. února 2014 v 21:19 | Von Monroe
Kapitola není vhodná pro osoby mladší patnácti let.

Seděla jsem v autě. Venku silně pršelo, ale i přes to, jsem toužila otevřít dveře a utéct až na druhý konec světa… Můj otec mě chtěl umístit do blázince. Můj vlastní otec si myslí, že nejsem normální. Že jsem blázen. Ale já nejsem! A to všechno jen proto, že mě pronásleduje minulost. Minulost která mi změnila život…

"Ták já jdu, lidi. Mějte se!" oznámila jsem posledním pár přátelům opilým hlasem. "Čáu, a né že po cestě někoho znásilníš!" oznámila mi kamarádka se smíchem. "Jasně, neboj, nejsem ty, ty perverzačko!" vrátila sem jí úsměv a s hlasitým smíchem opustila hotel.

Bylo už hodně pozdě. Vracela jsem se z narozeninové párty mé kamarádky. Bylo mi čerstvě patnáct let. Na párty se objevil i alkohol a já jej poprvé okusila. Byla jsem slušně opilá, ale spěchala jsem domů, aby se o mě táta nebál. Na cestu jsem neviděla a nohy se mi motaly. Asi jsem to trochu přehnala.

Cestu jsem si zkrátila přes jednu neosvětlenou uličku. Myslela jsem si, že je moc pozdě, aby tam někdo byl, ale očividně jsem se spletla.

Zakopla jsem o něco a spadla. "Sakra!" škytla jsem podnapilým hlasem a třela si odřené koleno. Doplazila jsem se na konec ulice, abych se přidržela rohu a mohla se pokusit vstát.

Zpoza rohu někdo vyšel a zabránil mi ve snaze postavit se. "Ahoj Mary…" Světlo pouliční lampy v nové ulici mi odhalilo jeho tvář. "Lorente?!" Byl to můj o pár let starší kamarád, ale vypadal jinak. Jeho pleť byla čistší, bělejší, s jakýmsi olivovým nádechem. Měl delší vlasy spletené do dredů. Byl krásnější než si ho pamatuji. "A-Ahoj."

"Dlouho jsme se neviděli-" poznamenal. Já se ho přidržela s domněním že mi pomůže vstát. Namísto toho mě uzemnil, klekl si vedle mě a chytl mě za bradu, abych se na něj podívala. Až teď jsem si uvědomila že má jasně červené oči! Využil mého udiveného výrazu a přisál se mi na rty. Byly tak chladné. Bez soucitu. Strkal mi jazyk do krkudiv jsem se jím nezadusila.. Chtěla jsem ho odstrčit, ale jeho pevné, chladné tělo se ani nehnulo.

Jediným pohybem ze mě serval halenku i s podprsenkou. Jazykem sjel přes krk až k mému prsu a zakousl se do bradavky. Vykřikla jsem. Po chvíli se přesunul níž. Z hlasitým tlukotem srdce jsem mlčky sledovala, co se děje.Poté jsem si všimla, že má bradavka krvácí. Měl velmi ostré zuby, skoro jako žiletky a já se mu v podnapilém stavu nemohla ubránit. Byla jsem k smrti vyděšená a pomalu si uvědomovala, co se asi stane. Takhle jsem si své poprvé nepředstavovala.

Rukou mi zajel za kalhotky a posléze mi je stáhl. "Mary, já vím, že to chceš taky-"
Bylo mu jedno, že se bráním. "Ne" prostě nebral vážně. Do této chvíle jsem byla panna a doufala jsem, že mi mé panenství ještě chvíli vydrží.

Prstem zajel do mého nitra. Začala jsem křiče a volat o pomoc. Marně. Chytl mě pod krkem a hlavu mi vyvrátil tak, abych na něj neviděla. Nemohla jsem skoro ani dýchat,
natož křičet. Lorent ze mě vytáhl prst a nalehl na mě. Pronikl do mě až na dno. Bolestivé pohyby uvnitř mě, mne dováděli k šílenství.

V rukou sem křečovitě svírala hlínu a kamínky doufajíc, že mi to pomůže od bolesti. Marně! Mé, ještě dětské, nitro pálilo, div sem tam neshořela. Lorentovy chladné prsty pustily mé hrdlo a já se mohla plnohodnotně nadechnout. Jeho chladné pohyby ve mně mě čím dál tím víc bolely, ale jemu jakoby to dělalo dobře. Šibalsky se usmíval. Jeho tiché, vzrušené vzdychy ve mně vyvolávaly pocit .. všechno bylo tak odporné! Pomalu jsem vše přestávala vnímat. Bolest, Lorenta , chladnou zem i alkohol v krvi.

Najednou bylo všechno krásné. Hlavou mi problesklo, že mě zabil a že už jsem konečně mrtvá. Ale v tom jsem se vrátila zpět do reality. Lorent opustil mé tělo. Jeho zvrhlé oči si mě prohlíželi, jako by byl pyšný na to, co mi udělal. Ale to bylo to poslední co jsem teď řešila. Během minuty byl oblečený a zmizel. Roztřesenou rukou jsem si sjela mezi nohy. Na bříškách prstů jsem se zděšením uviděla rudou tekutinu. "Bože!" bylo to poslední na co jsem se zmohla.


Když jsem o pár dní později probudila v nemocnici, řekli mi že sice provedli všechna opatření, ale dostalo se mi odpovědi, že Lorent je už více než dva roky pohřešovaný.

Nechápala jsem to.
A pak si uvědomila, že můj život už nikdy nebude, jako dřív… Nikdy!

V ten den se ve mně cosi zlomilo. Přestala jsem se učit. Začala jsem se všem vyhýbat. Pomalu jsem nevycházela z pokoje. Do obličeje jsem si vrazila pár piercingů a ztratila nad sebou kontrolu.

Dlouhou dobu všichni říkali ,Chudinka Mary..!' ale když jsem domů přišla potetovaná, všem jsem se zhnusila a všichni mě začali nesnášet. Můj život prostě ztrácel smysl. A teď? Budu trávit zbytek svého mizerného života v malém pokoji se zamřížovaným oknem. Sama. Asi sem v prdeli…

Andy:

Seděl jsem za oknem a díval se ven skrz mříže. Nebylo to tu tak strašné, jako třeba ve vězení, ale nejlépe mi tu taky nebylo. Dlouho jsem nelovil a má schopnost sebeovládání se zmenšovala. Normální jídlo mě z neznámého důvodu přestalo zasyťovat. Prostě mě pomalu, ale jistě zabíjelo.

No, potom co o sobě řeknete, že jste poloviční upír, seděl jste za vraždu, za údajné rozsápání hrdla, podezření na kanibalismus a někdo vás viděl spáchat pokus o sebevraždu, skončíte na psychiatrii. Chris- můj psychiatr o mě věděl, jak to doopravdy je, že jsem upír, ale nemohl mě propustit takhle brzo.
Potřebuju odtud zmizet. Nemůžu tu zůstat už moc dlouho, jinak budu nucen opět zabíjet. A to nechci. Prostě musim zmizet, ale nemůžu sám… někdo mi v tom musí pomoct.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yuripovidky yuripovidky | Web | 2. února 2014 v 21:22 | Reagovat

Fůj, nejhorší blog na světě!!!
P.S.: Píšu líp!!!
P.P.S.: Otřesný dess!!!

2 Vendy Cachová (autor) Vendy Cachová (autor) | E-mail | 2. února 2014 v 21:57 | Reagovat

[1]: Napíše někdo, kdo neví, jak se píše slovo "děs". (y) Klid, maličký ... pochybuju, že si to všechno vůbec četl/a.

3 Scene Scene | Web | 3. února 2014 v 20:56 | Reagovat

[1]: Nauč se psát slovo děs a možná i PPS.
A neřekla bych že píšeš líp

4 Vendy Vendy | E-mail | Web | 4. února 2014 v 17:41 | Reagovat

Díky! :)[3]:

5 Purdy Girl Purdy Girl | Web | 24. července 2014 v 21:59 | Reagovat

Já z toho nemůžu :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama