Kapitola 9.

2. února 2014 v 21:25 | Von Monroe
Mary: Chris zaklepal na dveře. "Už můžeš ven, maličká." Poslechla jsem a odemkla dveře. Andy seděl na posteli rukama v klíně a hlavou svěšenou. Vypadal, jako kdyby měl kocovinu, nebo byl na drogách.
"Seš si jistej, že to zvládneš? Nemám dát Mary na jiný pokoj?" Starostlivě se zeptal a Andy jen zavrtěl hlavou. "Ne, to je dobrý, už to zvládnu, ale taky si mi to mohl ulehčit." Vyčítavě se po něm podíval. "Promiň, ale nemohl jsem tě nechat zkolabovat. Musím vás chránit a pomoci vám, né vás přizabít." Na to se Andy zprudka zvednul z postele a opáčil. "Tak už mě doprdele pusť! Dyť už sem málem vyhladověl!"
"Vydrž, prosím. Zítra-" "Né, Chrisi, zítra už je pozdě. Pochop to, jsem moc nebezpečný dokud jsem v tomhle stádiu, chápeš?!" Chris sklonil hlavu, jako by byl nějaký provinilec. "Ano, chápu. Donesu ti svůj klíč, v noci můžeš opustit ústav, v nejbližší době vypracuju zprávu a zahladím stopy o tvém zmizení." Chudák Chris, doufal, že pude jen Andy.
"Děkuju." Řekl Andy upřímně.


Andy: "Bože!"krutá bolest projela celým mým tělem a já sebou praštil o zem.. "Andy, není ti nic?! Co se děje?!" Mary ke mně starostlivě přiběhla. Normálně by mi lichotilo, že má o mě strach, ale teď jsem chtěl aby ode mě vypadla. "Běž ode mě pryč! Vypadni! Zavolej Chrise." Byl jsem hrubý, ale moje sebeovládání bylo to tam. Kdyby mě neuzemňovala ta bolest, Mary by už byla dávno mrtvá. Ta představa mě ubíjela.

"Ach bože, takhle daleko to zajít nemělo." Bědoval Chris a já už se chystal ukončit bolest a napít se z něj.
"Mary, pojď se mnou, rychle!"
Vstal ve správnou chvíli, klečel by ještě vteřinu a neudržel bych se. Nevěděl jsem, co Chris udělá, ale už byl pryč dlouho. "Zamkni se v místnosti a nechoď sem dokud neřeknu!" zařval na Mary, ale já to skoro nevnímal. Škubal jsem sebou v křečích na podlaze. Vyndal z pláště transfúzi. Ach né, lidská krev.

"Andy, ty to zvládneš." Mluvil ke mně. Udělal do pytlíku s krví dírku a lil mi ji do úst. Úžasný pocit! Bolest pomalu odeznívala a mě se ulevilo. Cítil jsem, jak se mi vrací síla. Bylo to dokonalé, ale nestačilo mi to. Zachoval jsem klid. "Ještě, prosím." Naléhal jsem na Chrise hlasem, jako bych se probudil z mrtvých. Což skoro odpovídalo. "Už nemůžeš, Andy, vždyť to víš." Podpíral mi hlavu a chlácholil mě jako malé dítě, co spadlo z houpačky a odřelo si koleno. Na chvíli mě napadlo, co kdybych ho zabil, potom bych měl dost, ale nemohl jsem. Dyť je mi přítelem a tolik mi pomohl. Mé svědomí mi to zakazovalo.

Chris pustil Mary do pokoje. Neměl jsem k tomu co říct, tak jsem se vyhýbal jejímu kontaktu.
"Seš si jistej, že to zvládneš? Nemám dát Mary na jiný pokoj?"
"Ne, to je dobrý, už to zvládnu, ale taky si mi to mohl ulehčit." Naznačil jsem, že mi to lidská krev ztížila, ale byl jsem si jistý, že svou žízeň udržím na uzdě.
"Promiň, ale nemohl jsem tě nechat zkolabovat. Musím vás chránit a pomoci vám, né vás přizabít." To už mě ale vytočilo. Tak sakra dyť já sem normální. Vlastně nenormálně normální. "Tak už mě doprdele pusť! Dyť už sem málem vyhladověl!"
"Vydrž, prosím. Zítra-" přerušil jsem ho. "Né, Chrisi, zítra už je pozdě. Pochop to, jsem moc nebezpečný dokud jsem v tomhle stádiu, chápeš?!" Chápal. A já to věděl. "Ano, chápu. Donesu ti svůj klíč, v noci můžeš opustit ústav, v nejbližší době vypracuju zprávu a zahladím stopy o tvém zmizení."
"Děkuju." Konečně se mi dostalo toho, na co jsem čekal. Proč jen to trvalo tak dlouho? To jsem opravdu musel tak dlouho hladovět? Aspoň ten můj kolaps k něčemu byl.

Mary musela být dost vyděšená, ale nechtěl jsem se k tomu vyjadřovat. Ale nějak jsem jí to vysvětlit musel. Ale aspoň chápe, co jsem zač. A že jsem nebezpečný. Co když už se mnou nebude chtít odejít? Co když se mně bude bát?

Začalo se smrákat, ale pořád to trvalo moc dlouho. Šli jsme brzy spát, protože jsme plánovali vyrazit v noci, tak abychom nepadali únavou. Chris nám zařídil ubytování přes mé známé a vrátil mi i můj mobil, který mi kdysi musel sebrat. Stejně jako piercingy, které mi momentálně byli k ničemu, protože dírka hned po pár dnech pochopitelně zarostla. Budu muset do salonu. A Mary půjde taky. Taky přišla o pár pierců.

Mary po chvíli přemlouvání usnula, ale já nemohl, tak jsem si zabalil věci. Měl jsem to rychle. Koneckonců toho moc nebylo. Mary měla zase neklidnou noc, ale nechtěl jsem ji budit. Budu užitečném a místo toho ji radši zabalím. Tiše sem chodil kolem její skříňky a přendával věci do tašky.

Když jsem balil naší hygienu, došlo mi, jak jsem pro Mary nebezpečný. Nejdřív jsem na převoněný balíček nereagoval, ale po přečtení obřího nápisu ,Always' mi vše docvaklo. Po celou dobu našeho společného pobytu v ústavu Mary nemenstruovala. Poznal bych to. Zítra to budou přesně 4 týdny. To je přesně osmadvacet dní. To je doba menstruačního cyklu. Nebylo to zrovna téma o kterém bychom se bavili. Nanejvýš to bylo ráno tipu ,Jak si se vyspal' na to ,Jó, dobře'. No ty vole, ještě den a vyvraždil bych to tu.

Někdo tam nahoře mě má asi hodně rád. Nebo spíš, tam dole? Nebyl jsem věřící, ale tohle bylo opravdu štěstí v neštěstí. Vlastně, mám poslední dobou hodně štěstí. Mary, útěk, kolaps který k němu hodně přispěl, … Vlastně se nemám tak špatně.

Stál jsem u okna a ve svitu měsíce ji pozoroval, jak spí. Jak se převaluje a krčí obočí v křeči nějaké své noční můře. Začala zprudka oddychovat a na čele ji vyrazili krůpěje potu. Ta vůně. Popotáhl jsem ten sladký odér do nosu. Ubíjelo mě to, ale zároveň fascinovalo.

Mary s sebou začala ošívat. Přísahal bych, že jsem slyšel její splašené srdce být. Bylo tak hlasité, že jeho zvuk vyplňoval tichou místnost. Dýchala pořád rychleji a hlasitěji, až sem si myslel, že sama sebe svým dechem zadusí. Najednou otevřela oči a zprudka se posadila. Hrudní koš pod náporem jejího dech div nepraskl. "Jsi v pořádku?" otázal jsem se opatrně…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yuripovidky yuripovidky | Web | 2. února 2014 v 21:36 | Reagovat

Fůj, nejhorší blog na světě!!!
P.S.: Píšu líp!!!
P.P.S.: Otřesný dess!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama