PROLOG + Kapitola 1.

2. února 2014 v 21:15 | Von Monroe
Prolog
Rosemary Angel je jednadvacet let. Na svůj věk je však příliš dětinská a stydlivá. Její život se s ní nijak nemazlil. Když jí bylo pouhých osm let, její matka zemřela a po roce se její otec znovu oženil. Nová matka ji nesnášela a její syn taky Mary nenáviděl. Po tom, co se jí narodila nevlastní sestra pomalu začala být nepotřebná. Zato její nevlastní bratr ne. V patnácti letech byla brutálně znásilněna a od té doby se celá změnila. Její nevlastní bratr, Adam, jí začal zneužívat a Mary propadla alkoholu a drogám.
Začala se sebepoškozováním a hledala v tom útěchu. Poté co byly její ruce celé zjizvené přestala se snažit žít a vše vzdala. Pokouší o sebevraždu, ale bezvýsledně. Rodiče to pojmou jako záminku zbavit se jí a Mary se octne v blázinci.

Tam potká Andyho. Křížence člověka a upíra. Je bisexuál, takže jeho život také nebyl procházka růžovým sadem. Je dvacet osm let, ale už neroste, jeho vývoj se již zastavil na vzhledu dvacetiletého mladíka. Matku nikdy neměl šanci poznat. Zemřela při porodu. Jeho otec, čistokrevný upír, ho dal na výchovu do jiné rodiny, protože si nemohl dovolit nemanželské dítě.
Poté co na sobě Andy začal pozorovat odlišnosti od ostatních dětí, jako třeba chuť po krvi, nebo předčasnou vyspělost, utekl z domova. Schovával se kde to jen šlo, ale chuť po krvi byla silná. Zabil bezdomovce a byl odsouzel ke dvou letem ve vězení. Jelikož mu vražda nebyla plně dokázána, byl trest mírný.
Andy byl rozhodnutý, že nikdy nebude zabíjet, ale nějak žít musel. Dostal se do rodiny vegetariánu, Cullenových, ale dlouho se u nich nezdržel.
Poté, co se naučil ovládat svou žízeň, odešel od nich a rozhodl se zařadit do normálního života. Nakonec se rozhodl pro porno průmysl, ale později ho život plný radovánek a nekonečných orgasmů omrzel a nechal jej. Jako zašlá pornohvězda se zařadil do normálního života, ale to ho také nebavilo. Nešťastný, co se svou nesmrtelností a nechutí do života se rozhodne své trápení ukončit. Neúspěšně. Proto skončil v psychiatrické léčebně St. Helen. A tady začíná jejich společný příběh…


1. Kapitola
Dříve:

Mary:
Zase jsem v ruce držela žiletku. Třásly se mi ruce i nohy a celá jsem se chvěla. Sakra! Stačí jen trochu přitlačit! "No ták, Mary, to dáš!" přemlouvala jsem se.

Tohle jsem dělala už delší dobu, ale dneska jsem věděla, že je to naposledy. Už nikdy víc! Mé ruce byly plné drobných jizev, včetně sousloví vyrytého kružítkem "Never Give In" , kterého jsem se dneska držet nehodlala. Položila jsem ruku na vanu. "Ukončím to!"

S hlasitým výdechem jsem položila žiletku na ruku. Zabodla ji a s výdechem projela žilou. "Konečně!" vydala jsem ze sebe a spadla do kaluže krve, která se valila z přerušené tepny. Do koupelny vešla tátova nová manželka a šibalsky se usmívala. Nasadila vyděšený výraz a křičela. "Ach, bože, Michaeli, volej…" slyšela jsem tlumený hlas macechy, ale víc už nic…


Andy:
Stál jsem na vrcholku skal v rezervaci La Push. Díval jsem se dolů do rozbouřené vody, jak naráží na útesy. Stačí pár minut pod vodou a utopím se.

"Osvobodím se!" povzdych jsem si. Pár kroků a bude konec… jen do toho. Udělal jsem pár kroků vzad. Rozběhl jsem se a skočil z nejméně dvaceti metrové skály.

Pozdě jsem si všiml mladšího páru u pobřeží… Snad mě neuvidí. Pár vteřin volného pádu. Poté jen studená voda a… jeden menší kámen ukrytý pod vodou. Cítil jsem krev která ze mě tekla proudem, když jsem jí tolik neměl… "Ježiši, podívej!" Slyšel jsem hlas hysterické ženy. S vypětím posledních sil jsem se svalil do vody.


Mary:
Otevřela jsem oči. Jak to, že žiju? Proč, proč nejsem mrtvá? Nebo takhle snad vypadá nebe? Nebo peklo? Muž v bílém mi celou situaci vyjasnil. Jsem v nemocnici a žiji.

"Měla jsi velké štěstí slečinko…" Promluvil ke mně muž. "Opravdu? Sem si nevšimla!" Odsekla jsem a znovu zavřela oči. "Vím co tím myslíš. Co tě k tomu dohnalo?" ptal se až moc vlezle. " To snad není vaše věc!" chtěla jsem být sama a on tu otravoval.

"Dobře, vidím, že nemáš náladu, takže se zastavím jindy, jo?"

"Nemusíte se obtěžovat!" Byla jsem dost slušně nasraná na celý svět. Všechno je v háji. Skončím někde v ústavu… A tam asi shniju. Proč já? Proč mě nenapadlo třeba skočit z okna, nebo se utopit? To by bylo lepší. Nikdo by mi nezabránil. Ale to je teď už stejně jedno. Prostě si počkám na další příležitost.

Andy:
Všude bylo krásné světlo. Nevěděl jsem kde se nacházím, ale to mi bylo v danou chvíli jedno. "Bude v pořádku, jen musí dodržovat klidový režim. Jeho regenerace je oslabena, ale zbude mu jen jizva." Slyšel jsem hlas, který mě vytrhl ze snění. No skvělý. "Díky Carlisle, nevěděli jsme, co s ním." Takže zase neúspěšně. Napadlo mě. Zase!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yuripovidky yuripovidky | Web | 2. února 2014 v 21:24 | Reagovat

Fůj, nejhorší blog na světě!!!
P.S.: Píšu líp!!!
P.P.S.: Otřesný dess!!!

2 Ashley Ashley | E-mail | Web | 5. února 2014 v 21:45 | Reagovat

Krása. A s Twilight si mě překvapila! Znám prvního člověk co tohle dal dohromady! A to jsi ty! :DD

3 Von Monroe Von Monroe | 18. února 2014 v 22:23 | Reagovat

[2]:Jé, děkuju, to moc potěší ... ;)Povídku píšu už dobrý dva roky, to jsem Ságu strašně žrala. Až teď jsem povídky zveřejnila, takže to nějakou dobu trvalo. Každopádně, tématika Twilight zůstala, no ... Moc děkuju :)

4 Purdy Girl Purdy Girl | Web | 24. července 2014 v 21:52 | Reagovat

Amazing! :333

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama