17. kapitola

15. května 2014 v 19:46 | Von Monroe

Pro čtení této kapitoly neuškodí znalost Twilight ságy.

Mary:
"Děkuju, Andy, to je úžasný!" čuměla jsem v zrcadla na malou psí ťapku. To, co bylo ještě lepší, bylo snad slovo pod ní. ,Beatiful'.
"Andy, lepší obrázek bych nevymyslela, děkuju moc!" Vlepila jsem mu letmo na tvář pusu. "Není zač. Jsem rád, že se ti ťapička líbí." Věděla jsem, že ví, že větší radost mám z toho nápisu, protože se zase pitomě usmíval, ale já ten úsměv měla ráda. A líbil se mi.
Musela jsem přiznat, že se mě Andy začíná dostávat pod kůži. A já jen nevěděla, jestli jsem ráda nebo ne.

Andy:
Byl jsem rád, že mi Mary věřila natolik, že jsem jí mohl zvolit tetování. Byl to lehký způsob, jak si získat její důvěru. Jen abych to jednou nepřehnal. Když jsme se vracely, vzal jsem to ještě přes benzínku, aby nemohla Kim nic říct. Ach, jak se mi stýskalo po mých kráskách z garáže.

Když jsme dojeli a já šel Kim vrátit auto i klíčky, dívala se na mě, jako bych jí něco provedl. Cítil jsem z ní zášť vůči mě. Ne. Vůči Mary. Ano, Kim na ni žárlila. V rezervaci byla veškerá pozornost věnovaná nám. Někdo věděl, co jsem zač, někdo ne. Ale možná proto nás tak pozorovali. Báli se o Mary. Kříženec upíra a pornoherec bydlí v rezervaci s malou stydlivou dívenkou. Kdo by se nebál. Ale trochu mě mrzelo, že si to o mě lidi myslí.

Když jsem se otáčel se slovy: "Tak páá, zlato." cítil jsem v zádech její bodavý pohled. Mary stála v bezpečné vzdálenosti. Věděla, že o kousek blíž a Kim na ni skočí. Ale přede mnou by to neudělala. Nebyla měnič a i když jsem jen kříženec, neměla by proti mě šanci."Páá." dodala spíš pro sebe, až když jsme poodešli.

Šli jsme s Mary bok po boku vysokou trávou. Chtě jsem ji chytit za ruku, ale neučinil jsem tak. Musím počkat! Odemkl jsem. Hned jsem odnesl tašky s nákupem a začal je vykládat v kuchyni. Mary přišla za mnou. Začala pátrat v taškách, které jsem postupně vybaloval. "Dáš si taky?" otázala se a v ruce držela kafe. "Jo, dám. Slabší a s mlíkem." dodal jsem. Mary vytáhla dva hrníčky, hodila do nich nové lžičky a vybalila novou konvici, do které hned dala vařit vodu. Po chvilce zalejvala dva hrnky, při čemž v jednom bylo dvakrát tak kafe.

"To chceš pít?" Zeptal jsem se, když nalila do hrnku vodu po okraj. "No, zalejvat kytky nejdu." Usmála se ironicky, vzala hrnky a donesla je do obýváku na nový konferenční stolek, zatím složený v krabici. "A chutná ti to?" Zarazila se. Přiložila si ukazováček pod bradu a zamyslela se. "A víš, že ani nevim."
"A proč to teda piješ?"
"Já nevim. Potřebuju to. Kofein byl dřív součástí mého života. V léčebně jsem měla nehoráznej absťák." Přitáhla jinou krabici a sedla si ke kafi. S hlasitým výdechem přiložila hrnek ke rtům a usrkla. Polkla a zakřenila se. Vzala kafe, přistoupila k oknu a vylila ho.
"Asi jsem si trochu víc odvykla." Řekla, když zjistila, že se na ni upřeně dívám. Aby to nevypadalo blbě, uskrl jsem si kafe a užil si boží pocit na jazyku. Znal jsem lepší způsob jak si užít, ale ten nepřipadal v úvahu.

"Ses trochu přecenila, co?" zeptal jsem se. "No, maličko. Teď už asi kafe pít nebudu."
"Tak pojď ochutnat ode mě. Je o dost slabší." s úsměvem jsem k ní natáhl ruku. Zvedla se z krabice. Neochotně přišla. Vděčně vzala hrnek do obou rukou a napila se. Zavřela oči.
"Chutná?" otevřela oči, jako by se probudila z transu. Kývla. "Ano, děkuju."
"Nemusíš děkovat. Jestli chceš, udělám ti jiný."
"To je dobrý, díky." Vrátila mi hrnek a já do sebe zbytek rychle kopnul.

"Umyješ nádobí nebo budeš vybalovat?" Zeptal jsem se a asi věděl odpověď. "No, umyju hrnky a nové nádobí. Pak ti pomůžu."
"Tak fajn, už jdu vybalovat." Napouštěla dřez a hodila do něj hrnky a příbory, potom i jiné kuchyňské potřeby, které jsem jí podával z krabic.

Mary:
Dnes jsme celý den fungovali v dokonalé symbióze. Když se blížil večer, pořád nám zbývalo hodně krabic vybalit. Stihli jsme vymalovat dva a půl pokoje. S pomocí kluků z rezervace jsme toho stihli víc. Problém byl, že pokoje nestihly uschnout a nedalo se v nich spát. Já jsem zůstala doma v obýváku, Andy kvůli mě sestavil novou pohovku. Byla snad ještě pohodlnější než postel. Andy přespí u někoho jiného. Údajně u kamarádka. Stejně bude spát u Kim. Ne-li s ní. Abych řekla pravdu, vadilo mi, že nebude se mnou v domě Andy. Měla jsem spát celou noc úplně sama. Panebože, já žárlím! Né, to ne, to já neumím. Jen mi vadí, že budu sama přes noc. Jo! Musím to nějak zvládnout. Budu silná.

"Mary, super zpráva. Dnes večer bude táborák, budou tam snad všichni z rezervace." Zadívala jsem se na něj, jak kdyby na mě zařval. "Cože?!" Vůbec jsem měla náladu se s někým kamarádíčkovat po tak už dost náročném dni. "No, prostě společensky posedět u ohně a ták. Je to vlastně pro nás. Abychom se seznámili. A chtěl bych ti někoho představit."
"Pro nás?" zopakovala jsem si pro sebe. "Ano, říkám, lidi se chtějí seznámit. Jsou tu všichni moc milí a hodní. Neboj, užijem si to."
Užijem si. Znělo mi v hlavě.

Ano, vyděsilo mě to. "Neboj se. Je to zábava. Lidé jsou tu opravdu moc hodní. Prosím, udělej to kvůli mě." Jeho prosící oči do mě bodaly. Věděla jsem, že už nemám na vybranou.
"Fajn. Ale jen proto, že si mě dneska vzal na ty boží nákupy."
"Děkuju!" vylítl a objal mě. V zápětí se ale odtáhl. "Promiň, já nechtěl. Teda chtěl, ale..." Oddechl. "To nic." Uchechtla jsme se. "Tak já se jdu převlíct a ty běž taky."
"Teď?! Vždyť je šest."
"Dobře, dobře, tak já počkám. Ale nanejvýš hodinu." dodal skoro s výhružným tonem.

Za necelou hodinu mě táhl do středu rezervace. Táborák byl obyčejný, okolo něj seděli mohutní muži a pár o proti nim malinkých dívek, které byly o dost větší než já. Bylo tu pár párů, které se k sobě tiskly a dávali svou lásku najevo. Přisedli jsme mezi ně a Andy se s každým chlápkem přátelsky objal. Byl nejmíň o půl hlavy menší a minimálně jednou tak užší. Dívky letmo políbil na tvář. Až na jednu. Tu objal, pevně sevřel v náručí a nežně jí políbil do vlasů. Hned se s ní dal do řeči. "Co Jacob, je na tebe hodnej?"
"Jo, hrozně moc. Nikdy by mi neublížil, vždyť víš, že i kdyby chtěl, otisk v něm mu to nedovolí." Mile se usmála. Dívka byla rezatá, ale na ohnivém světle, působily její vlasy jako bronzové. V hnědých očích se jí odrážely plameny. Byla malá, možná jako já. Konečně někdo!

"Mary," Andy vedl zrzku k mé maličkosti. Holčina se z dálky usmívala. Nepůsobila jako Kim. Měla na sobě užší ryfle, šedé tílko a přes něj krémovou, koženou bundu. Byla horká noc, přesto jsem si dokázala představit, že jí je zima. Já měla černé úzké kalhoty, triko s dlouhým rukávem, které nebylo vidět, protože ho zakrývala volná mikina. Vypadala spíš, jako by byla Andyho.
"Mary, tohle je Renesmé Cullenová. Ona,.. je jako já. Křížená." odložila sklenku a natáhla ke mně ruku. "A Ness, tohle je Rosemary, byla se mnou-"
"Kde?!" Nessie zvedla tón hlasu. A stáhla ruku, kterou už jsem netiskla. "V ústavu. Pomohla mi ven." Odpověděl jí Andy s těžkým výdechem. "Aha, tak to jó. Ráda tě poznávám, Mary. Můžu ti tak říkat? Andy říkal, že se ti tak říká."
"Jo, jasně, můžeš, Ness." Vyzdvihla jsem její jméno na důkaz, že si ho pamatuju.
"Jak dlouho jste byli zavření?" Hned jsem zareagovala. Ness se pořád křenla. "Já jen měsíc, ale Andy asi tři?" Otočila jsem se na něj. "Jo, asi tak. Dost dlouhá doba na to, aby si mi chyběla." Podíval se na Ness a vzal ji kolem ramen. "Vy všichni." Dodal.


"Hej, co si to dovoluješ?!" Do rozhovoru se vmísil vysoký muž, bez trika, s dokonalým tělem. Co sem to řekla! Ano, měl krásné vypracované tělo. Ale z nějakého důvodu (a já věděla jakého), mě nepřitahoval. "Hej, Jaku, brácho!" pustil Ness a oba se otočili. Zase se objali a srazili pěsti. Renesmé se k němu přitočila a chytla ho kolem boku. "Mary, tohle je můj přítel, Jacob." podívala se po něm. "Ahoj," natáhl ke mě ruku. Přistoupila jsem blíž a podala mu svou. "Těší mě." řekl. "Můžu tě tady nechat s Nessie a dát si s chlapama pivo?" otázal se mě a já mu opět nemohla říct ne. Zase!
"Jo, běž. Snad Nessie neunavím." podívala jsem se na ni a obě jsme se mírně usmály. A tak jsem našla první spřízněnou duši.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 my-midnight-tears my-midnight-tears | 15. května 2014 v 20:11 | Reagovat

Vendy! To je nádhera!!! Oh, I fucking love it

2 Soledat Soledat | 16. května 2014 v 20:19 | Reagovat

Úžasná povídka, na to že je tvá první, bych to do mí ani neřekla. A že toho mám už načteného celkem dost... Doufám, že brzy napíšeš další...
Btw, znáš mě vůbec pod touhle přezdívkou? Kdyžtak jsem Jane :-P...

3 Von Monroe Von Monroe | E-mail | Web | 17. května 2014 v 13:50 | Reagovat

[1]: Oh, děkuji!!! Jsem ráda, že se ti líbí! :3

4 Von Monroe Von Monroe | E-mail | Web | 17. května 2014 v 13:51 | Reagovat

[2]: Děkuju. Od Tebe je to fakt poklona. Fakt, díky. Pokusím se, být co nejrychlejší, ale ono to se školou nejde moc dohromady.
Jojo, znám... Ještě z účtu na Howrse ... :D

5 Neako Kurono Chan Neako Kurono Chan | E-mail | Web | 17. května 2014 v 14:46 | Reagovat

To bylo úžasné prosím o další díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama