18. kapitola

25. května 2014 v 20:09 | Von Monroe
Andy:
Poprvé jsem neměl černé svědomí z toho, že jsem nechal Mary samotnou. Byla s Ness. Byla jedna s nejúžasnějších lidí - vlastně polo-lidí, co jsem znal. Ne že bych jich znal (těch zodpovědných) moc. Vlastně, byla jediná. Renesmé byla moje spása, věděl jsem, že dá na Mary pozor. Chtěl jsem si trochu užít volna. Ale dal jsem si jen pár piv. Bylo mi jasný, že kdybych to s pitím přehnal, mohl bych někomu něco udělat. A první na ráně by byla Mary.
Kvůli ní, jsem snášel muka každý den. A být v její blízkosti a nemoci nic, mě dohánělo k šílenství. Po sexuální abstinenci, kterou každodenně snáším, mi jakákoliv myšlenka na ženu zvedala kamaráda do pozoru.

Ráno jsem se vzbudil u Setha. Jako jeden z mála nedržel hlídku a neměl partnerku, které bych vadil, nebo ji naopak přitahoval. Přesně podle plánu. Ale co Mary? Hned jsem se oblékl a šel do našeho domu, abych ji zkontroloval. Když jsem vzal za kliku, nebylo zamčeno. Prolítl jsem chodbou do obýváku. Gauč byl rozložený, peřiny také, ale Mary v nich neležela. "Sakra! Sakra, sakra, sakra!" Vypadl jsem z domu a rozběhl jsem se. Věděl jsem, kde mám začít.
Jacob! Byl to jediný chlap, se kterým se tu dala do řeči a měl ji celý večer na očích, na rozdíl ode mně. Nebo snad nebyl jediný? Jsem strašnej, jak jsem ji mohl nechat samotnou!
Začal jsem bubnovat na dveře. "Jaku, otevři. Tady Andy." nervózně jsem přešlapoval. Odmlka byla příliš dlouhá. "Jacobe, dělej!" nic. "Jacobe, kurva, otevři!" Konečně jsem uslyšel nějaký zvuk. "Cojé, vole? Víš kolik je?!" nasraně jsem ho obešel a mírně do něj strčil. "Co blbneš?" neodpověděl jsem. "Kde je Renesmé?"
"Spí v ložnici, proč?" Vrazil jsem do ložnice. Spadl mi kámen ze srdce. Mary ležela vedle Nessie. Ta se vzbudila a vyděšeně se na mě podívala. "A-Andy? Co tady do prdele děláš?!" přitáhla si přikrývku pod bradu. Bylo mi jedno, že je tu Ness skoro nahá. Teď mi to bylo úplně jedno. Jacob mě dohonil. "Andy, kurva co blbneš?!"
S úlevou sem se sesunul k zemi. "Andy?" Mary se vzbudila. Promnula si ospale oči a snažila se pochopit situaci, kterou nechápal nikdo z nás. "Marinko, tohle už mi nedělej. Strašně jsem se bál, když jsem tě nenašel doma." Jake a Ness pochopili. Nevím jestli Ness, ale Jacob určitě. "Jen jsem nechtěla být v domě sama a Renesmé mě pozvala sem. A Jacob se obětoval a šel do obýváku na pohovku." Neuvěřitelně se mi ulevilo.
"Můžeme jít domů?" řekl jsem s prosebným výrazem. "Andy, je brzo ráno. A jak vidíš jsem v pořádku. Nessie i Jacob se o mě postarali." Asi chtěla nechat s Ness. "Já vím. Měl jsem být s tebou. Strašně jsem se vylekal. Sem blbec, já vím. Chris tě pořád může hledat. Prostě jsem se bál."

"Jo, tak jdeme. Běž napřed, přijdu." nepochoptelně jsem se na ní podíval. "Co? Ne. Víš vůbec kudy?" sklopila oči. "Ne. Tak ale počkej venku." otočil jsem to a poplácal Jaka po rameni. "Děkuju." vrátil mi vyčítavý, přesto pochopení plný výraz. Opusil jsem jeho dům, omluvil se, za zmatek, co jsem způsobil a počkal před domem na Mary.

Mary:
Nevadilo mi, že mě Andy nechal samotnou s Ness. Rychle jsme se spřátelily. Ne že bychom měly moc společnýho, ale spíš jsem si pokecala s nějakou ženskou. Akorát mi vyrazila dech, kdež se mě otázala, jestli jsme spolu spali. "On to často zkouší. A většinou dosáhne čeho chce. Která by ho nechtěla? Ale nevyjel po tobě, že ne? Protože když to hodně chce, jde přes mrtvoly. V tom je jeho nevýhoda. Jinak je to super chlap i partie." Nepustila mě ke slovu a já si ta její v hlavě přehrávala, jakoby pro mě bylo těžký je pochopit.
"My spolu ale nechodíme." vyhrkla sem ze sebe. Nic inteligentnějšího mě nenapadlo. "A není to fuk? Oddat se nezávazně sexu můžeš i bez vztahu," odkašlala si a dolila si víno či šampus.
Na chvíli jsem se odmlčela. "A... ty si s ním spala?" Opatrně jsem se zeptala a ztěžka polka konec věty.
"Ne, já ne. Když jsme se poznali, už jsem byla s Jacobem. Ale kdybych nebyla, asi bych s ním šla. Je přitažlivý." šibalsky se usmála. A odmlčela.
"A vůbec, proč jste byli v léčebně? Andy, to vim, ale ty? " nenacházela jsem slova. "Pokus o sebevraždu." nahodila sem a popovytáhla rukáv. "Áuu. A proč?" možná byla vlezlá, ale zajímala se a já si chtěla povídat. Už. Po dlouhé době. "Byla jsem ... sexuálně zneužívaná." odmlčela jsem se a pak spíše jen šeptla "Nevlastním bratrem." nevěřícně na mě civěla. "Jako fakt?!" kulila oči a brada jí spadla dolů. "Ano. Víš to jenom ty a Andy. Už jsem nesnesla ten teror a chtěla to zastavit. A možná se i povedlo." odmlčela jsem se. Úplně.
Ness v hlavě přebírala myšlenky. Pak se zvedla, nalila mi první co jí přišlo pod ruku. Seznámila mě s pár lidma jejichž jména si už ani nepamatuju. Když mě doprovodila k domu, věděla, že nechci zůstat sama. A tak přemluvila Jacoba, aby mi přenechal místo v ložnici. Nedělalo mi problém přespat u Ness. Ono s trochou toho alkoholu to nebylo tak těžké.
Ale ráno mě čekal menší šok. Andy přiletěl k Jakovi do baráku. Chápala jsem jeho starost, ale jeho reakce mi přišly nepřiměřené. Vypadalo to, jako bychom byli pár a Andy nemohl ustát odloučení na osm hodin.
Nechtěla jsem to prodlužovat, tak jsem se nakonec vykopala z postele, poděkovala Ness i Jacobovi a pozvala je k nám, až budou mít čas a my budeme zabydlení. Byla jsem jim moc vděčná a Andy nejspíš taky.

"Mary, moc se ti omlouvám. Byl sem kretén. Promiň."
"Kdy? Když si mě nechal s Nesie, nebo když si vtrhl k Jacobovi jako hurikán a vzbudil půlku rezervace?" otázala jsem se s menším vyvýšením hlasu. "Promiň i za to." sklopil oči a posadil se na novou, stále rozloženou sedačku. Věděl, že jsem naštvaná. Ale já nechtěla být. Vzala jsem jeho hlavu do dlaní. Mohlo to vypadat komicky. "To nevadí. Jsem v pořádku. Ano? Vím, že ti na mě záleží. Ale jak vidíš, je mi dobře. Renesmé je skvělá osoba a troufnu si říct to samé o Jacobovi." odmlčela se.
"A o mě?" zvedl ke mě oči. Ty nádherné oči světlé modři, která mě hypnotizovala i když opět ztrácela barvu. Podle toho mi docházelo, že bude mít brzy opět žízeň.
"Troufneš si to říct i o mě?" pustila jsem jeho tváře a schovala ruce za záda. "Asi ano." odmlka byla příliš dlouhá. Otočila jsem se k odchodu, alespoň z místnosti, ale Andy m chytil za ruku. "Neodcházej mi. Prosím." Mi? Bylo to vážné a já stála jako solný sloup. Po pár nekonečných vteřinách jsem si k němu přisedla. Netečně jsem se ho zeptala. "Co chceš ke snídani?" chvíli na mě civěl, ale mě to nepřekvapilo. "Nic. půjdu lovit. Jsem domluvený s chlapama, že přijdou pomoct vymalovat tuhle místnost." rozhlédl se po stěnách pokoje. "Ale nejsem si jistý, jestli tě tady můžu nechat. Po dnešním incidentu." zmlkl. "Můžeš. Nejsem malé dítě." obořila jsem se na něj mírně a svraštila obočí. "Promiň mi to, já vím. Vážím si tě. A taky vím, že o to možná ani nestojíš. Nechám tě tu, ale slíbíš mi, že neopustíš rezervaci, budeš všem na očích a dáš na sebe pozor."
"Fajn." dodala jsem a založila ruce na hruď.
Vstala jsem z gauče a šla do kuchyně. Podívala jsem se, co si bych mohla udělat k jídlu. Něco rychlého svěžího. Normálně bych do sebe hodila kafe nebo jinou toxickou kofeinovou bombu, ale dnes ne. Dnes jsem si k mému překvapení udělala ovocný salát s jogurtem.

Po druhé hodině přišli chlapi a začali malovat. Byli bez triček a vypadalo to divně. Ujetě.
Andy mě uklidnil, že jsou naprosto normální a spolehliví. S klidným svědomím mě nechal napospas s polonahými "bratry". Zeptala jsem se pomocníků, zda si něco nedají a poté se zabouchla v ložnici, kde jsem přisedla k notebooku. Zatáhla jsem závěsy, abych viděla na film, který jsem si stáhla a koukla na něj.
Andy se vrátil zanedlouho, což jsem nečekala. Opět zkrvavený, ale míň, než posledně. A opět jsem se ho lekla. Film mě na chvíli vytrhl z reality.
"Ach, promiň, nechtěl jsem Tě vylekat."
"To nic. Kluci už odešli?"
"Ano. A odvedli dobrou práci." To každopádně. Ložnice vypadala úžasně.

Andy se začal převlékat ze zakrveného oblečení. Neodolala jsem a pohledem sjela k jeho tělu. Ness měla pravdu. Svým způsobem byl přitažlivý. Teď, když byl nakrmený, vypadal opět lépe. Jizvy byly opět zataženy, břicho měl vyrýsovanější a ty oči, v kterých jsem se opětovně topila a to dobrovolně. Šero v pokoji způsobilo, že když Andy zvedl hlavu, viděla jsem jak se na mě zastavily jeho nové, modří zářící oči. "Ty se na mě koukáš?" ptal se, jakoby to neviděl. "Ne, pomiň." snažila jsem to skrýt, ale tváře mi rudly a musela jsem svítit, jako nos soba Rudolfa. Usmál se škodolibě a obličej schoval ve vlasech, když se skláněl se špinavými věcmi k zemi. "Ale jo. Přiznej si to. Koukáš. Jen se podívej, mě to nevadí." říkal, jakoby mě chlácholil.
Skoro nahý, pouze v trenkách přišel až ke mně. Seděla jsem za stolem a upřeně hleděla do počítače. "Mary, neboj se. Koukni na mě. Copak jsem ti někdy ublížil?" odmlčel se a pak s klidným hlasem pokračoval. "Mě se nemáš proč bát." měl pravdu. A já to věděla. Přesto ignorovala. Chytil mě něžně za bradu a otočil mi hlavu k němu. Neochotně jsem opustila obrazovku. Zadívala jsem se mu do očí. Klekl si ke mě aniž by přerušil náš, čím dál intimnější, oční kontakt. Držel mou hlavu v dlaních.Ztěžka oddychoval a mě šokovalo zjištění, že já taky. "Můžu ti dát pusu?" mlčela jsem a sklopila oči k zemi. Jako bych zpřetrhala pouta intenzivního napětí, které bylo téměř hmatatelné.

"Zavři oči, jestli mi věříš." Zavřela jsem je a čekala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama