20. Kapitola

31. července 2014 v 17:20 | Von Monroe
Mary:
Přikrývku, která mi sjela až k bokům a pak jsem ji nohou ze sebe odsunula úplně. Andymu spadla čelist, div nenarušila základy domu a vykulil oči, že jeho modř ozařovala celou setmělou místnost.
"Ano, rozuměla jsem ti." dodala jsem do ticha a on zvedl oči od mého těla k očím. Celá jsem se chvěla.
"Mary, já,..." hlasitě polkl. Nebyl schopen slova. Ostatně to ani já ne. Jen jsem na něj hleděla. Přímo do jeho očí. On jimi hltal moje tělo a já se ho opět začala mírně bát.
"Nevim, co to říct, Mary." div nekoktal. Překvapeně se usmál. Zhluboka jsem se nadechla a prořízla ticho, jež znovu nastalo.
"Chceš mě?" Vykulil oči. "Mary, drahoušku, víc než cokoliv na světě-" odmlčel se. A já nejednou jsem měla pocit, že jsem to neměla dělat. Neměla jsem se mu nabízet. "Mary, chci Tě, moc, ale jen v případě, že to chceš sama. Že sama chceš, abych si Tě vzal. Abych Ti ukázal i tu hezkou stránku splynutí dvou těl, dvou osob, dvou duší,..." otevřela jsem pusu v němém úžasu. Jen jestli to sama chci? Já to chci jen kvůli tobě! Řvalo na něj moje podvědomí.
"Mary, podívej, nesmíš se ptát jestli Tě chci, ale ptej se jestli chceš ty mně." Protentokrát jsem oči vyvalila já. Andy přišel blíž. Vztáhl ke mě ruku, ale ani se mě nedotkl. Sáhl po přikrývce a hodil ji přese mě. "Před půl hodinou jsem Ti oznámil, že Tě miluju. Né že Tě chci do postele a pak Tě odkopnout. Už mi nejde o sex. Mary, já vím, že to tak vypadá, ale já takovej nejsem. Strašně moc jsem toužil po změně. Měl jsem všechno. Peníze, vilu, drahá auta, skvělou práci, ženy,..." odmlčel se.
"Ale nestačilo mi to. Měl jsem až příliš. To, co mi chybělo, si byla ty. Teď tě mám. Jinak, ale mám. Nutně jsem se chtěl zamilovat. Jen jsem doufal, že to bude opětovaná láska..." opět se odmlčel. Zvedl oči k těm mým, které ho pozorně sledovaly. Jeho slova, zněla víc než přesvědčivě. Zněla upřímně. Vše, co dnes řekl dávalo smysl.
"Koukneš se mnou na film?" dodala jsem s omluvným podtónem.
"Ano. Jakej by si chtěla vidět?"
"Stahovala jsem Místnost sebevrahů. Zkouknem to?" udiveně se na mně podíval. Na tváři se mu čím dál tím víc prohluboval úsměv. Když jsem to uviděla, musela jsem se smát taky. "Tak sebevrahů, jo?" Zopakoval a už se smál na celé kolo. "Jak příhodné," dodal.
Vyhrabala jsem se z postele a kolem sebe si pečlivě omotala přikrývku. Ze skříně jsem si opatrně vyndala oblečení a zmizela za dveřma koupelny.
Když jsem vylezla, opět oblečená v legínách, ale protentokrát v bílém triku, Andy už seděl na posteli s noťasem na klíně. Věnoval mi pohled a milý úsměv. Přisedla jsem si k němu na postel a nahlídla do monitoru. Zrovna zavíral jednu internetovou stránku v prohlížeči. Zajímalo by mě jakou. Nebo raději ne?
"Jdeme teda koukat?"
"Ano, ano, prosím." zaškemrala jsem a Andy už prohledával notebook.

Bylo to tak působivé. Dívali jsme se na film. Jako "normální" lidé. Minulost byla pryč, problémy taky a byli jsme tu jenom my a příběh. Občas jsem se na něj podívala. Využila jsem chvíle, kdy byl zahleděný do filmu a prohlížela si jeho profil. Byl krásný. Ano, moc krásný. Dokážu představit, že bychom my dva byli něco víc, než jen přátelé?

Andy:
Ach můj,... Teď jsem děkoval tomu dole, co řídí můj mozek, že mě dostal ke Kim. Co bych asi udělal, kdybych se u ní nestavil? Panebože! Jsem monstrum. Šukající monstrum!
Achjo. Zase ta Kim. Nejsem si jistej, jestli je dobře, že jsme tady. Kde je i ona. Jedinou útěchou zůstává, že je častěji v Seattlu, jak tady. To, že jsem ji zastihl doma, bylo štěstí v neštěstí.

Pořád jsem měl přede očima skoro nahou Mary na posteli. To její krásné, zjizvené a hrůzou poznamenané tělo. Tak moc jsem chtěl, aby se ty její jizvy zatáhly. Hlavně ty na duši. Aby zmizely. Napořád. Každou jizvičku na jejím těle, i tu nejmenší bych zlíbal, dokud by nevytratila z duše.
Už vím, že Mary si musím zasloužit. Možná proto mě tolik přitahuje. Každá jiná žena mi byla naservírovaná přímo pod nos, rovnou s roztaženejma nohama. Bylo to ... nepřirozený.

Když jsme koukali na film, strašně moc jsem chtěl Mary obejmout. Přitisknou si ji k sobě, cítit její vůni, dech, tep a horkost. Ale odolal jsem. Tak jsem prostě koukal na film. Všiml jsem si, že si mě Mary prohlíží, ale dělal jsem, že o tom nevím. To já bych se na ni díval pořád. Za jakékoliv situace.

Čas nám ubíhal a blížila se třiadvacátá hodina. Mary začala zívat a pomalu usínala. Když film skončil už skoro spala. Nechtěl jsem ji budit. A pak mi to došlo. Nemůžu jít spát do obýváku! Je čerstvě vymalovanej, udusil bych se tam. Nebo přiotrávil. Mary se zblázní, až mě tu ráno uvidí. Až zjistí, že jsem u spal. S ní!

"Mary....? - Mary?" Už ležela na břiše o obličej v polštáři.
"Hmm?" rozespale zareagovala.
"Musim zůstat tady. Vedle je vymalováno. Nemůžu tam spát." Šeptal jsem, jako bych ji nechtěl vzbudit.
"Hm,... tak spi." zamumlala skrz pokřivenou pusu kvůli polštáři.

Je jasný, že mě už nevnímá. Vylezl jsem z postele a namířil do koupelny. Naklonil se k umyvadlu a bezmocně se o něj opřel. Celou noc vzhůru nevydržím. Lov mě celkem unavil. Vyčistil jsem si zuby. Asi jsem to nepotřebovat, ale šlo spíš o můj pocit. Postavil jsem se do dveří a koukal ve tmě po spící kráse. No do prdele, co mám teď dělat?! Přešel jsem ke dveřím do obýváku a potichu je otevřel. Odér mě hned uhodil do nosu až jsem zalapal po dechu, kterého se mi nedostávalo přes zamořenou oblast. Ne, tady spát nemůžu. Ani já. Lehnu si k Mary, ráno jí to snad nějak vysvětím. Aby se vyvětralo, byla všechna okna dokořán. A pak jsem si uvědomil, že v ložnici taky. Klidně by si to sem mohl někdo nakráčet. A nemyslel jsem nikoho z rezervace. Měl jsem nutkání okna pozavírat. Neudělal jsem to. Zvládnu to tu ohlídat. I ze spánku.

Zavřel jsem dveře. A otočil se k posteli. Okno jsem pro jistotu přivřel na ventilačku a lehl si do postele. Byla pohodlná. Víc, jak ta Sethova. Možná proto, že jsem v ní nebyl sám. Netrvalo dlouho a ponořil jsem se do hlubin spánku, i když jsem nebyl unavenej. A spal jsem dlouho, krásně, až do rána.
Vzbudil jsem se dřív než Mary. Byl jsem v šoku, když jsem zjistil, že je natisknutá na mou hruď svými zády. Ale nechtěl jsem, aby se probudila zrovna takhle. Opatrně jsem se odtáhl a Mary zabručela. Nebudu ji lhát o tom, že jsem tu nespal. V klidu jsem ležel, na boku, rukou podepřenou hlavu a pozoroval ji.
Spala klidně. Po dlouhé době. Občas nakrčila čelo, jako by se jí něco nepříjemného zdálo.

Když se vzbudila, zaujímal jsem stejnou polohu. "Ahoj, Rosemary, dobré ráno přeji."
Zarazila se a zůstala na mě koukat. Čekal jsem na její reakci. Ta ale nepřišla. Podívala se pod peřinu.
"Byl si tady celou noc?" S neznámým podtónem v hlase po mně střelila pohledem.
"Celou noc." potvrdil jsem a kývl podloženou hlavou.
Pokrčila rameny a vylezla z postele. V noci si nejspíš sundala legíny, protože na sobě měla jen bílé tričko a černé kalhotky. Bylo krásné ji takhle vidět. Jen nezačít slintat.

Namířila si to do koupelny a zavřela za sebou dveře. Ale nezamkla.
Taky jsem vstal, ale namířil si to do obýváku. Už se to dalo snášel podstatně lépe, než včera, ale stejně jsem tu moc pobývat nechtěl. Přešel jsem do kuchyně vytáhl nějaké toasty, namazal je džemem, na jiné dal sýr, nakrájel zeleninu dal vodu na čas a pomalu to všechno chystal na velký tác.
Dnes bude snídaně do postele.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Purdy Girl Purdy Girl | Web | 31. července 2014 v 17:35 | Reagovat

Šukající monstrum! To mě pobavilo! :D

Je to strašně hezký, milý...Prosím, netrap mě moc dlouho! :3 :)

2 wretched-and-divine-bvb wretched-and-divine-bvb | Web | 31. července 2014 v 17:44 | Reagovat

nádherný to je :3 už se těším na další díl

3 my-midnight-tears my-midnight-tears | E-mail | Web | 31. července 2014 v 18:02 | Reagovat

Máš to nádherný.. Jako obvykle :3

4 Von Monroe Von Monroe | Web | 31. července 2014 v 19:33 | Reagovat

[1]:
Přemýšlela jsem, jestli to tam vůbec dát. Doufám, že jsem udělala dobře :P
Děkuju

[2]:
Děkuju, moc. Pokusím se sebou hodit.

[3]:
Děkuju, jako to obvykle dělávám! ;) :)*

Děkuju Vám moc! Všem.

5 #Heather# #Heather# | 13. srpna 2014 v 11:04 | Reagovat

Faaaaaakt krásný ;)) píšeš fakt dokonale

6 Von Monroe Von Monroe | Web | 13. srpna 2014 v 15:41 | Reagovat

[5]: Děkuju moc! :3 Jste zlatíčka! :)

7 *Elena *Elena | 15. srpna 2014 v 15:18 | Reagovat

To je dokonale dokonalý, lepší povídku jsem snad nečetla ^-^ těším se na pokráčo :DDD

8 Von Monroe Von Monroe | Web | 16. srpna 2014 v 22:12 | Reagovat

[7]: Děkuju :3 Zkusím si pohnout,... (y)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama