22. Kapitola

26. srpna 2014 v 13:09 | Von Monroe
Andy:
"Díky, jsi hodná."
"Není zač." opět řekla s chladným podtónem, ani se na mě nepodívala. Jen co jsem zabouchl dveře, šlápla na plyn až na podlahu. Musel jsem se nad tím zasmát. Byla nasraná. A nebezpečná. Ale nemusela být hned uražená. Jen jsem s ní odmítl dál šukat.
Dorazil jsem do bazaru s auty. Prostě prodejna.
"Dobrý den, máte přání?" přilepil se ke mě prodejce v sáčku, s ulízanými, mastnými vlasy a příliš silnou, levnou kolínskou.
"Ano, scháním ojetý vůz, pod 10 000 kilometrů, s technickou, ve výborném stavu a hlavně bez poruch." chci něco staršího. I když jsem byl milovníkem rychlých a drahých aut, nechtěl jsem na nás upozorňovat něčím, jako je nová audi R8. Prostě sháním běžné auto do života.
Slizoun se zamyslel. "Měl bych tu pro vás jeden mercedes S55, je skoro nový a má najeto asi 8 000 kilometrů. Chcete se na něj podívat." to by bylo rychlejší, než jsem čekal.
"Jistě."

Když jsem auto uviděl, vypadalo senzačně. Tak jo, někde bude háček.
"Jaká je cena?"
"Pouze 20 000 dolarů." Aha, tak možná tenhle háček. No, model je to z roku 2007, ale vypadá dobře.
"Řekněte k tomu vozu něco víc." Pan Jonatana Garreta, jak jsem si přečetl na jmenovce u kapsy jeho saka se úsměv roztáhl jak kočce Šklíbě a začal básnit a zrychlení, motoru, otáčkách za minutu a koních a já už se v něm viděl. Jo, to je to auto které chci. Slizký Garret domluvil. Konečně. Pořád měl na ksichtě ten umělej úsměv.
"Takže 20 000 dolarů, říkáte." promnul jsem si bradu a začal děla že je to moc.
"Na takové auto se mi to zdá až příliš." ta cena je celkem přemrštěná.
"Asi se budu muset jít podívat jinam, ale děkuji vám, za váš čas." měl jsem se k odchodu, ale prodejce nikdy nechce přijít o kšeft.
"Dobře, pane, přijdete mi jako sympaťák, dám vám slevu 5 000 dolarů, co vy na to?" Už mě dusila jeho kolínská, beru ho.
"Dobře, to auto beru."
"Skvělé, pojďme vyřídit papírování."

Seděl jsem u něj v kanceláři ještě dobrou půlhodinu. Domluvil jsem se s ním, že mu peníze pošlu na účet. Dal jsem mu zálohu, podepsali jsme papíry a k mému štěstí mi auto dal do "zkušební lhůty" takže jsme mohl jet bez Kim.
Měl jsem ještě půlhodinku, než se sejdu s Jenksem na večeři. Bylo po půl sedmé, tak jsem rozhodl zaskočit nakoupit do supermarktu. Doma už jsme měli jen mraženou zásobu.
Vše mi přesně vycházelo. Dorazil jsem do restaurace LaPlate. Měli jsme rezervaci. Dvě minuty po mně dorazil i Jason. Byl opět navlečen do svého drahého obleku na míru, na hlavě nagelované plešatící vlasy. Dal se přirovnat ke krychličce. Byl malý a měl břicho. Na rukou masivní zlaté prsteny, které měly dokazovat, že je těžce za vodou.
"Ahoj Jasone." pokynul jsem mu a podal mu ruku. Hned se posadil. Objednali jsme si a dali se do rozhovoru.

Mary:
Ten déšť byl fascinující. Koukala jsem z okna. Pila jsem už třetí hrnek čaje. Byl tak lahodný. Scházel mi.
Došlo mi, že jsem skoro nic nejedla. Rychle jsem vstala a prošla do kuchyňky. Koukla jsem do ledničky a moji pozornost hned upoutalo jablko. Dala jsem si ho a mrkla do mrazáku. Vytáhla jsem pečivo a nechala ho rozmrznout. Těkala jsem po domě očima. Bylo u strašidelné ticho. Děsivé.
Mrkla jsem na hodiny. Bylo za deset osm. Za dnešek jsem nic nestihla. Akorát jsem nakreslila pár obrázků.
Uslyšela jsem auto na štěrku. Vykoukla jsem opět z okna. Nějaké neznámé auto.
Rychle jsem zamkla dveře, pozhasínala a schovala se za sedačku.
Vypnul se motor. Někdo vystoupil. Štěrk byl najednou tak hlasitý. Ve mně by se krve nedořezal. Jsem vystrašená k smrti! Zavrzal první schod ke vstupním dveřím. Ani jsem nedutala. Klika se pohnula. Ještě že jsem zamkla.
Klika hupsla zpátky nahoru. Následovalo tvrdé opření se o dveře z venkovní strany. A zase ticho.
"Mary, prosím, otevři. To jsem já, Andy." zaznělo. Bože, jsem ale paranoidní! Vstala jsem a doběhla ke dveřím. Ale ještě čekala.
"Mary? Jsi tam..?" co když to není on.
"Mary? Slyšíš? Jsi v pohodě?! Mary?!" znělo to až panicky. Rychle jsem odemkla a otevřela.
"Promiň, promiň. Nevěděla jsem, jestli jsi to ty. Jen jsem se bála." Andy stál mezi dveřmi s papírovou taškou v ruce a valil na mě oči.
"Promiň, nepoznala jsem auto." prohlásila jsem znovu, trochu rozpačitě.
"Aha, to nic. To je naše nové auto." zaculil se. Naše? Vykoukla jsem. Hm, pěkné, no.
"Aha, no. Hezký." utrousila jsem a vzala mu tašku z rukou. Donesla jsem ji do kuchyň a začala vybalovat nákup složený převážně z potravin. Andy mezitím vešel, zavřel za sebou a opřel se o stůl.
"No, víš, chtěl bych si promluvit o tom, jak to bude dál." zmlkl a já cítila tu vážnost.
"Co myslíš? Povídej." skryla strach v hlase a vybalovala.
"Víš, když jsem byl u Jasona,..." odmlčel se, sáhl do zadní kapsy a vytáhl doklady, přičemž jeden mi podal. Natáhla jsem se pro něj. Aha, občanka.
"Říkal, že potřebuje sekretářku. A měl by job i pro mě."
Cože? Pracovat?! No, nemuselo by to být tak špatné.
"Rozhodnutí je jen na tobě, mám se mu ozvat." prohodil, protože si nejspíš všiml mého vyděšeného výrazu.
"Ale já o sekretařině nic nevím." obrněla jsem se.
"Nebylo by to o papírování a ták. Šlo by spíš o kafe, obědy, úklid v kanceláři, takový poskok. Samozřejmě můžeš říct ne." Třeba bych to zvládla. "Co by si dělal ty?" Nechci být bez něj, co když se mi něco stane?
"No, tak různě. Ale nedělal bych pod ním, ale dohodil by mi skvěle placenou práci." zamyslel se.
"Hm, možná bych to zvládla, ale ještě uvidím."
"Dobře, nech si to projít hlavou." Mrkl na mě.
Fajn, Marino, budeš makat.


Andy:
Seděli jsme před krbem, který plnil pokoj měkkým, tlumeným světlem. Už jsem poslal peníze za auto na účet Slizounovi.
"Ehm, Mary? Na něco jsem zapomněl. Ještě si na chvilku odskočím."
"Jasný, a kam?" vyzvídá.
"No,.. za Kim. Měl bych pro ni taky nabídku."
"Aha, jo, tak já počkám." nadšená nebyla
Zvedl jsem se a hodil na sebe bundu.

Bylo něco, co Jason dělal a nikdo o tom nevěděl. Dohazoval režisérům herce do porna. Chtěl, abych ještě točil, ale odmítl jsem. Ale pár typů jsem měl.
Uviděl jsem její nepřehlédnutelné auto. Byla doma. Před dveřmi jsem se zhluboka nadechl a vydechl. Jde se na to.
Zaklepal jsem.
Přišla otevřít. Opět v lodičkách, ale s rozpuštěnými vlasy. Nalila si víno. Takhl vypadala po vyčerpajícím dni ve městě.
"Co tady chceš?! Jestli si chceš zapíchat, tak dneska odpoledne si mi to zakázal." vypustila ze sebe necitelně. Stál jsem a mlčel. Užuž chtěla zavřít dveře.
"Ne, počkej. Mám pro tebe takový návrh." Zvedl jsem k ní oči.
"Jakej?!" opět bez kapky citu.
"Tady ne." kouknul jsem po okolí.
"Pojď dál." kývla.
Zabouchl jsem za námi dveře.

"Jakej návrh." vydrala ze sebe hned.
"Ani né tak já, jako jeden můj známej." nechal jsem pauzu, abych viděl, jak reaguje. Poslouchá.
"Nechtěla bys točit?"
"Točit? Co?" řekla zaujatě.
"Tu nabídku jsem dostal já, ale já,... už netočím, vždyť víš... A nebudu. Takže jsem s přišel zeptat,...
chceš točit porno?"










Andyho "nové" autíčko ( v případě nezobrazení naleznete i v galerii.)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Markeet Markeet | Web | 26. srpna 2014 v 13:18 | Reagovat

Ahoj :-) máš ráda zvířátka? :-) kdyby jsi chtěla, můžeš poslat hlásek mému britskému kocourkovi :-) odkaz mám na blogu, kdybys cokoli potřebovala, určitě napiš :-)

2 Purdy Girl Purdy Girl | Web | 26. srpna 2014 v 16:21 | Reagovat

Už se nemůžu dočkat  dalšího dílu! :3333

PS: -le slintám nad představou že tam bude zase nějaká uchylárna :3- :DDDDDDDDDDDDDDDDD XD :D

3 *Elena *Elena | 26. srpna 2014 v 18:09 | Reagovat

Perfektní !!!!!

4 Markeet Markeet | Web | 26. srpna 2014 v 18:30 | Reagovat

Od té doby, co jsem navštívila tvůj blog, jsem si to přečetla od 1. kapitoly :) připadá mi to jako   BVB s Twilight a dost veci mi přijde jako z 50 odstínů šedi :D ale moc pěkný, určitě si počkám na další díl, doufám, že bude co nejdříve :)

5 Von Monroe Von Monroe | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 16:16 | Reagovat

[1]: Ahoj, zvířátka mám ráda, určitě kouknu a uvidím ;)

[2]: Jé, tak to abych s sebou hodila! :D
Možná bych tam mohla něco přihodit :P

[3]: Děkuji Ti, moc! :)

[4]: Je to tak teochu všechno, no... :) Děkuju i Tobě, jsem ráda, ž se Vám má povídka líbí... :) (y)

6 Markeet Markeet | Web | 27. srpna 2014 v 17:58 | Reagovat

Já už blogové povídky nečetla pár let :D naposled snad, když mi bylo 15 :D a po dlouhé době mě prostě zrovna tenhle zaujal :D možná, že mám ráda Andyho nebo že tam jde i trochu o sex :D nevím :D každopádně doufám, že už píšeš :D

7 Von Monroe Von Monroe | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 22:51 | Reagovat

[6]:Děkuju, to mi lichotí! :) Snažím se, ale začne škola, tak nevím, jak budu stíhat,... :/

8 IZUMI (泉) Kurono Hakamada IZUMI (泉) Kurono Hakamada | 28. srpna 2014 v 9:59 | Reagovat

Jsem zvědavá co mu na toto Kim řekne... Díl byl jako vždy skvělý!!

9 Von Monroe Von Monroe | E-mail | Web | 29. srpna 2014 v 16:07 | Reagovat

[8]: To já taky :'D
Děkuju :)

10 Markeet Markeet | Web | 4. září 2014 v 17:41 | Reagovat

Každý den ti tu stepuju jestli náhodou :D :D jak to vypadá s dalším dílem? :)

11 Von Monroe Von Monroe | E-mail | Web | 4. září 2014 v 20:44 | Reagovat

[10]: Musím se omluvit, ale další díl momentálně stojí. Bohužel, začala mi škola a musím šprtat :( Pokusím se si pospíšit... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama