26. Kapitola

12. prosince 2014 v 18:08 | Von Monroe
Andy:
Nádherná. A celá rudá. Přestal jsem si ji měřit na délku paží. Zvedl jsem jí ruce a oblíkl tričko. Nechápala můj záměr. A já vlastně taky ne. "Teď ne." šeptl jsem jí do ucha.
Ani jeden jsme nemluvili. Nechtěli jsme přerušit to tajemno mezi náma. Dívali jsme si do očí a jen tak pluli v mysli toho druhého. Byli jsme tak nebezpečně blízko sebe. Našel jsem si její ruku a chytil ji za ni. "Pojď..." řekl jsem po nekonečně dlouhé době. "...musíš se najíst."
Vedl jsem ji za ruku do kuchyně. "Najez se." pustil jsem ji a Mary se beze slova posadila.
"Děkuju." řekla, když si kousla.
"Rádo se stalo." bylo strašidelný ticho. Teď už strašidelný. "Pujdu se taky osprchovat." řekl jsem, když jsem sledoval, jak dojídá první toast.
"Ok." odpověděla a už se cpala druhým. S úsměvem jsem se otočil a šel do sprchy.
Proud horké vody byl tak příjemný. Donutil mě zamyslet se nad sebou. Smýval jsem ze sebe svou krev. Podíval jsem se znovu na svá zápěstí. Věděl jsem to. Věděl jsem, že mě o nezabije. Kdybych chtěl být opravdu mrtví, udělám to jinak. Je tolik možností, které by mě s jistou určitostí zabily.
Rozhodl jsem se dál neřešit svou pitomost. Dali jsme si slib, který zvládnu dodržet.

Pořádně jsem si vydrhl vlasy a smrděl jsem tim pěnovým vrahem čuchových buněk na míle daleko. S vůní jasmínu, jo, to určiě,... Fuj!
Když jsem vylezl a usušil se, navlékl jsem si trenky a schválně takhle vylezl. Všiml jsem si přes pootevřené dveře, že Mary pořád seděla za stolem. Natáhl jsem si tepláky a s ručníkem na hlavě šel k Mery.
"Čistý jako lilie. A smrdim po jasmínu." zazubil jsem se.
"To je snad dobře, ne?" optala se s trochou ironie.
"Ne. Smrdí to!" ušklíbl jsem se.
"Náhodou. Voníš. Pořád. A nejen jasmínem."
"To je pochvala nebo urážka? Protože ten jasmín fakt páchne."
Mary už se tlemila na celé kolo. "Jako vážně? Tak já koupim jinej." trochu zvážněla, když viděla, že si nedělám srandu, ale stejně jí cukaly koutky, jak potlačovala nutkavý záchvat smíchu.
"Máš dojedeno?"zmírnil jsem trochu.
"Jo, díky, pochutnala jsem si."
"Nemáš zač. Eh, nechceš jít do ložnice?" zeptal jsem se na zkoušku. Byla v náladě, které bych měl využít.
"A co když nechci?" A sakra!
"Tak nemusíš." řekl jsem s klidem. Však taky nemusí. "Ale musíš počítat s tím, že tě tam donesu."
Vrhl jsem se k ní dřív, než stihla zareagovat a už jsem ji nesl přes rameno, jak pytel brambor. Smála se. Dělala dotčenou a pěstičkama mi bušila do zad. A pořád se smála.
Plácnul jsem s ní do postele. Smála se a chytala se za břicho. Jen jsem tak nad ní stál a usmíval se.

Zvážněla a podívala se na mě.
"Co je?" svraštila obočí.
"Nic jen,.. miluju když se směješ. Jsi tak krásná, Mary. Víš to?"
"Ne. Nikdo mi nikdy nic takovýho neřekl." úsměv se jí vytratil. "A podívej se na mě. Jsem kost a kůže. Navíc, už dlouho jsem neslyšela vlídného slova. Vlastně, začalo to na klinice. Jo. Tam se mnou jednali hezky. Ale doma jsem slýchala jen nadávky vůči mé osobě." mlčela.
"Mary, už je to pryč. Drahoušku, dám na tebe pozor slibuju."

Mary:
"Andy, polib mě, prosím." neodpověděl.
Zavřel oči a pomalu se přibližoval. Udělala sem totéž. Když se naše nosy dotkly, zastavil a vydechl mi do tváře. Já nemohla. Tajil se mi dech. Nemohla jsem se nadechnout ani vydechnout. Otřel nos o ten můj a přitiskl rty na mé. Chvíli jen sál z mých rtů. A musela jsem přiznat, užívala jsem si to. Jako první jsem zapojila jazyk. Já! Andy se zaskočeně přidal, což pro mě nebylo zarážející. Zakousl se do mého spodního rtu a z úst se mi vydral tichý sten. Zase! Andy se odtáhl. Vyvalil na mě modří zářící oči. "V pořádku?" strachoval se. "Ano, ano. Jsem v pohodě. Pokračuj," sklopila jsem zrak. "Prosím,..."
Zvedl se z postele a klekl si na mě obkročmo a nahnul se nade mě. Políbil mě na pusu, na tvář na krk. A jemně skousl. Vyskočila mi husina. Zavřela jsem oči a vychutnávala jsem si to. Ano. Vychutnávala. Jezdil rty a zuby po mém krku. Vůbec jsem si neuvědomovala, že kdyby chtěl, může mi hned teď rozsápat hrdlo. To, že nebyl člověk mi nevadilo. Spíš mě děsila jeho minulost. Jeho zkušenosti. Bála jsem se, protože byl ve výhodě.
Přes krk mi sjel na klíční kost. Donutilo mě to otevřít oči. Lehl si mi mezi nohy. Cítila jsem jeho váhu, nemohla jsem se pohnout. Zvedl se a posadil i mě. Chytl lem trička. Očima se mě zeptal. Přikývla jsem. Sundal mi triko a položil mě zpět do polštářů.
Neváhal a pokračoval v objevné cestě po mé hrudi níž. Blížil se k hrudní kosti. Začínalo mi vadit, že mě má takhle v šachu. Rty, zuby i jazykem klesal níž a já už nechtěla.
"Dost, prosím, Andy přestaň." okamžitě přestal, jako na povel. Jako bych ve skutečnosti měla v šachu já jeho.
Pořádně jsem si prohlížela jeho polonahé tělo. Viděla jsem jeho hruď a i jizvy, které po dnešním lovu skoro zmizely. Lehl si vedle mě na záda. Ruce založil za hlavou a hodil po mě pohledem. "Sedni si na mě. Jestli chceš, samozřejmě."
"Co prosím?" Zvedla jsem oči. "Normálně, obkročmo. Neboj. Dělej si co chceš. Jen si sedni, nebo se odvaž, co chceš."
Podívala jsem se na peřinu. Omotala jsem si ji důkladně kolem sebe a vylezla z postele. Sebrala jsem ze země triko. Zády k němu jsem spustila přikrývku a chtěla jsem se navléct do trička. Ale rozmyslela jsem si to. Odhodila jsem ho zpět. Nechala jsem peřinu na zemi a vrátila jsem se k Andymu. Ležel pořád stejně a pozorně mě sledoval. Chytla jsem se ho a oparně a neochotně jsem si na něj sedla. Vydechl.
"Nevěřil jsem, že to opravdu uděláš." šibalsky se usmál. A já musela cudně sklopit zrak v rošťáckém úsměvu. Podvědomě jsem se hrdě poplácávala po rameni za takový výkon. Ale tím to nekončilo.
Neohrabaně jsem se nahnula. A vlepila Andymu pár pus na tvář. A pak i na rty. Odtáhla jsem se a dosedla. Dosedla na něco. Něco velkého a tvrdého. Nepanikař, nepanikař!
"Jsi strašně sexy, Rosemary. Při všem co děláš."
Sexy? A já? Vážně? Jeho rozkrok na kterém jsem lehce seděla to naznačoval víc, než jasně.
Znovu jsem se naklonila a položila mu opatrně hlavu na hruď. Lehla jsem si vedle něj na bok a jednu nohu nechala volně přehozenou přes něj. Začala jsem ho hladit na prsou. Jezdila jsem nehty po jeho těle. Po holé kůži. Ošil se. Při tom mi vyhrkly slzy do očí. Nikdy jsem se nijak muže nedotýkala. Vždy jen oni mě. Potlačovala jsem pláč a vůbec jsem nevěděla, pro bych měla plakat.
Schoulená na jeho hrudi, jsem potlačované slzy propustila. Nepřestávala jsem ho hladit. Po chvilce začaly slzy stékat na jeho kůži. Zvedl se a donutil mě přestat. "Stalo se něco?! Udělal jsem něco?" vyzvídal, ale já mu nebyla schopna odpovědět. Nepřítomně jsem zavrtěla hlavou.
Posadil se. Má slza mu stékala po hrudníku. Sledovala jsem ji, abych se nemusela dívat na Andyho. Zase mě chytil za bradu a zvedl k sobě. "Rosemary, tohle není hra. A přesto si se mnou hraješ. Prosím, nech toho a řekni mi, co se děje." V jeho očích hořela zvědavost. A možná dokonce i starost.
Věděla jsem, že takový nátlak dlouho nevydržím. "Nikdy jsem se nikoho nedotýkala. Vždy jen všichni mě. Dal jsi mi možnost být vůdčí. Jako první. Nikdo m nikdy nenechal-"
musela jsem se nadechnout. Mezi tím mi utekly další slzy. Vypadalo to, že Andy pochopil. Obejmul mě a začal chlácholit. "Mary, o tom jsem neměl ani ponětí. Mohlo mi to dojít."
Pohupoval se se mnou v náručí. "Pro dnešek to stačilo. Už tak toho na tebe bylo moc." Kývla jsem. Asi toho taky má moc.
"Kde si byl, když jsem tě hledala?"
"Mluvil jsem s chlapama z rezervace. Pomáhali hledat. Byli po lesích a já ve městě jezdil autem. Po dvou hodinách jsem se vrátil čekat domů. Po dalších dvou, už jsem si myslel, že nepřijdeš. A pak přišla Ness. A potom i ty, díkybohu."

"Drahoušku, to co Kim udělala, rozhodně nenechám bez povšimnutí. Lidi v okolí už dávno vědí, že je to mrcha. A můžu ti tady a teď odpřísáhnout, že zmizí z mého i tvého života. Už ji nechci vidět." mluvil potichu a vážně. A tak i pokračoval. Hluboce mi hleděl do očí. Bože, ty jeho mají snad hypnotické účinky.
"Mary, moc bych s tebou chtěl udržovat vztah. Chtěl bych s tebou chodit, ukazovat se na veřejnosti." Znova mě v očích zapálily slané krůpěje. To mi dělá schválně! "Proč? Víš, že se mnou to nebude procházka růžovou zahradou, že tě budu mučit touhou mě zabít a touhou mě přetáhnout." věděla jsem, že je upřímný.
"Protože Tě miluju. A je mi jedno, jak náladová hodláš být. Ustojím to. Tvé krve se ani nedotknu, stejně jako tebe, nebudeš-li si to přát. Víš, že ti nikdy neublížím. Ale ty mě ubližuješ pořád. Prosím, zkusme to spolu."
Nechal mě dlouhou dobu tiše přemýšlet. Mám? Bude mi věrný, když se budu držet zpátky?
"Dobře, zkusím to, ale slib mi prosím, že už nikdy nepůjdeš za Kim." Oči mu zářily štěstím. "Přísahám. Existuješ pro mě jenom ty. Už delší dobu."

"Koukneš se mnou na nějakej film?" Prolomila jsem ticho, které nastalo, po jeho příslibu.
"Rád Mary. A víš co? Vezmeme to celé, úplně od začátku. Se vším všudy."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vicky Vicky | Web | 12. prosince 2014 v 18:18 | Reagovat

super :) pekný blog :)

2 VeVuBVB VeVuBVB | E-mail | Web | 12. prosince 2014 v 18:25 | Reagovat

Vendy.. Dokonalost, nádhera, perfektní, úžasný :3 Tak krásně to popisuješ.. Potřebuju nutně další část! :3

3 Divine Cat Divine Cat | E-mail | Web | 12. prosince 2014 v 20:02 | Reagovat

Andy se teda nezdá. Bylo to super. I, když jsem ze začátku čekala něco jiného (Víš, já mám strašně uchylnou povahu. Můj přítel říká, že jsem pomalu horší než on :)) Bylo to opravdu boží.Jo a, že ta Kim dostane za vyučenou?

4 Von Monroe Von Monroe | E-mail | Web | 12. prosince 2014 v 21:45 | Reagovat

[1]: Děkuju, vážím si toho! :)

[2]: Taky děkuju. Budu se snažit, ale ještě sem nezačala.. Kae už chce tu úchylárnu s Purdym a já nwm, kam dřív skočit... Ale budu se snažit. ;)

[3]: Taky sem si říkala, že už bych to mohla okořenit, ale nebudeme spěchat. Taky mám úchylné nálady, ale přítel je daleko, takže se z toho musim vypsat :D Nwm, jak to dopadne s Kim, tak daleko sem ještě nemyslela... Uvidim, co zmůžu ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama